ZAZIMOVÁVÁME ZAHRADU

Zima se rychle blíží a je nejvyšší čas připravit na období mrazů i zahradu. Ochrana rostlin většinou spočívá v přikrytí nebo nahrnutí spodní části výhonů nebo větví. Nejprve bychom si měly připomenout, které materiály lze použít a které, byť tradičně používané jsou v některých případech nevhodné.

Nejrozšířenější je určitě listí. Zejména na zahradách, kde je hodně vysokých stromů se listí s oblibou využívá, práce je ušetřena, listí se nemusí pracně hrabat a ještě je zahrada chráněna přes zimu………….. Právě v tomto případě se však můžeme dočkat i velmi nepříjemného výsledku. Jedná-i se o zahradu se starými ovocnými stromy, je téměř stoprocentní jistota, že opadané listí bude plné zárodků houbových chorob a škůdců. Některé tyto patogeny v listí výborně přezimují a na jaře infikují stromy ještě ve větší intenzitě. Druhou, velkou nevýhodou listí ovocných stromů a okrasných keřů jsou fyziologické vlastnosti listů. Ty jsou většinou velmi měkké, rychle se rozkládají a hnijí. Zejména za vlhké zimy s četnými oblevami dochází k celkové hnilobě velmi rychle. Mokré listí se slepí dohromady a vytvoří nad rostlinami pro vzduch nepropustnou přikrývku, která je doslova rájem pro rozvoj škodlivých patogenů. Takové listí se musí zlikvidovat, nejlépe spálit, na zimní ochranu se rozhodně nehodí. Takové bukové nebo dubové listí to už je něco jiného, je tvrdé pevné a jen pomalu se rozkládá. Nemyslím tím, jít drancovat les s hráběmi, ale pokud máte třeba takový strom na zahradě, je to výborné.Kvalitní listí lze použít k zimní ochraně náročnějších keřů, jako je ibišek, ořechokřídlec nebo komule, Listím se dá pokrýt i trvalkový záhon v okrajovějších oblastech, např v Podkrkonoší nebo na Šumavě.

S použitím listí úzce souvisí i použití chvojí. Nejčastěji smrkové větvičky slouží jako vnější bariéra, která fixuje listí u rostliny a brání jeho rozfoukání větrem.

Dalším tradičním způsobem zimní ochrany je nakopčení zeminy. Nejznámějším zástupcem, kde se tento způsob využívá, jsou růže. Zemina v okolí rostliny se rýčem nahrne do středo trsu, a to do výšky okolo 40cm. V současné době, s rostoucí oblibou mulčování okrasných záhonů kůrou a to i pod růžemi, by bylo obrývání složité, v tomto případě je výhodnější použít novou dávku kůrového mulče, kterým rostlinu zasypeme.

Stejně jako by se nemělo u některých rostlin a dřevin zazimování opomenout, u jiných druhů by zase přespříliš péče způsobilo nedozírné škody.

Pokud máme na zahradě skalku, nebo pěstujeme skalničky v nádobách, musíme právě na podzim být velice důslední. Naprostou katastrofou je skalka zasypaná listím ! Pokud na jaře se smutkem pozorujeme vysoký úhyn, je jeho důsledkem, právě pečlivá zimní ochrana. Skalničky jsou na zimní vlhkost a nedostatek vzduchu velmi choulostivé a pod mokrým nepropustným krytem snadno uhnijí. Naopak, většina z nich je adaptována i na silnější mrazy a nechtějí přikrývku vůbec. Výjimku tvoří stálezelené druha skalniček, kde použijeme lehký kryt z chvojí. Jeho úkolem není ochrana před mrazem, ale před prudkými slunečními paprsky, které by mohli oslabené rostlinky popálit. Ke skalničkám se patří říci ještě toto: některé druhy jsou na zimní vlhkost tak choulostivé, že uhnijí i bez vrstvy listí (např. Lewisia, Edraianthus), zde se potom rostlinky před vodou chrání například tabulkami skla, které nad ně umístíme jako stříšku.

Okrasný trávník je na tom podobně jako skalka. Nikdy by na něm nemělo zůstat ležet listí a jiné nečistoty a před příchodem mrazů a sněhu by měl být krátce posečen nabroušenou sekačkou se sběrným košem.

Velmi často se také stane, že na podzim nakoupíme některé rostliny- trvalky, keře apod..a nestihneme je zasadit. Rostliny v květináčích necháme venku u domu, nobo je mírně zapustíme do záhonku. Nejlepší ochranou přes zimu je použít bílou netkanou textilii, kterou nad nimi rozprostřeme. Na okrajích kryt zatížíme kameny, aby jej vítr neodnesl. Opět, je to 100% lepší varianta než použití nevhodného listí. Netkaná textilie, pokud jí máme dost sedá s úspěchem použít celkem všude, kde se zazimování běžně provádí. . Dá se položit na náročnější trvalky, teplomilné keře nebo se s ní dají omotat i korunky a kmínky stromků v okrajovějších oblastech. Zejména u zákrsků broskvoní v prvních letech se tento způsob dobře využívá.

Důležitá je ještě otázka podzimního řezu. Vyjmenujeme si spíše příklady, kdy je podzimní řez na škodu…. Na podzim nikdy neřežeme do finálního tvaru růže, nikdy nevíme, jak krutá bude zima a kolik větví pomrzne. Keř se pouze asi o polovinu zkrátí a to spíše pouze z důvodu abychom se lépe dostaly do středu keře a snáz jej nakopčily zeminou nebo zasypaly kůrou. Stejně tak postupujeme u teplomilných keřů, v létě kvetoucích - nejznámějším zástupcem je komule.

Také by se nikdy na podzim neměly ostříhat trsy okrasných travin. Jedná se ve většinou o druhy ze stepí nebo ze suchých oblastí, kdy je podobně jako u skalniček nepřítelem číslo jedna zimní vlhkost. Stonky a stébla jsou dutá a pokud bychom je ostříhali, může voda z deště a z tajícího sněhu snadno do stébel zatékat. Uvnitř dochází k hnití a část trsu nebo i celá traviny odumře. Trsy travin působí navíc v zimní zahradě velmi dobře. Zejména pod sněhem vynikne jejich tvar, kdy na holé a pusté zahradě představují zajímavou dominantu. Stébla sestříhneme u země až na jaře.

Žádnou zimní ochranu nevyžadují běžné opadavé listnaté keře, domácí listnaté a jehličnaté stromy a většina trvalek.

KRÁTCE O MULČOVÁNÍ:

Mulč je v podstatě materiál, který se používá na pokrytí povrchu záhonu okolo rostlin nebo keřů. Jeho účelem je zamezit růstu plevelů a udržet vlhkost v půdě. Aby ochranná vrstva byla účinná, musí mít alespoň 10cm. Mulčovat se může posečenou trávou – dnes se moc nepoužívá. Ale jinak je to způsob spíše pro užitkovou zahradu. Trávu lze přidat ke stromům, keřům angreštu nebo nasypat do brambor. V okrasné zahradě jednoznačně převládá drcená kůra – ke koupi v zahradnictví. Která kromě zmíněných funkcí i velice pěkně vypadá. Mulčovat lze ale i drcenými větveni nebo dřevěnými štěpky.

Foto autorka textu                                          www.praha-fotografka.cz