VRBA NA ZAHRADĚ

Daniela Dušková 31.01.2013 | 19:25 Flora říše rostlin

Vrby patří k těm nejběžnějším dřevinám vůbec, znají je i malé děti, botanikou nijak nedotčené – minimálně ve formě velikonočních pomlázek nebo z Ladových pohádek, s vodníkem v koruně dlouhých větví.

Vrby tvoří nejen stromy, ale i různě velké keře, které najdeme rozšířené téměř po celém světě, kromě Austrálie, Nového Zélandu a Oceánie.

Vrby přirozeně osidlují místa s dostatkem vody a světla, často rostou ve vlhké, podmáčené půdě, poblíž rybníků a vodních toků. Setkáme se s nimi od nížin po horské oblasti.

Nedostatek světla vrba kompenzuje tím, že se za ním intenzivně otáčí a mnohé exempláře rostou zcela nakřivo nebo se za světlem kroutí. I nad vodní hladinou, která odráží sluneční jas, najdeme vrby nejčastěji nízko nakloněné.

Všechny vrby jsou opadavé dvoudomé stromy nebo keře s mohutným kořenovým systémem, mohou růst vzpřímeně, vystoupavě nebo být plazivé, jejich větve jsou vzpřímené nebo převisle. Vrby spojují velmi charakteristické vlastností dřeva, které je velmi měkké, ohebné, pórovité. Ačkoli by se mohlo na první pohled zdát, že takové dřevo nemůže mít žádnou cenu, opak je pravdou. Ze dřeva vrb se sice nepostaví most ani pevná konstrukce, ale právě díky své pružnosti a poddajnosti jsou zejména mladé výhony od nepaměti využívány pro výrobu nejrůznějších předmětů denní potřeby. Tradiční řemeslo – košíkářství, se uchovalo dodnes, a z proutí se stále vyrábějí košíky, truhly, koše, ošatky.

Další úžasnou vlastností vrb je jejich velmi snadná schopnost zakořenit, a to v podstatě kdykoli v roce. Stačí zapíchnout proutek do vlhké země nebo do sklenice s vodou a do týdne vyrazí první kořeny. Takto snadno koření i větve polehlé k zemi, proto se jich využívá i pro zpevňování břehů a svahů.

Vrba je také významnou medonosnou rostlinou, vykvétající brzy z jara. Její květenství – jehnědy (kočičky) vyrůstají u většiny druhů již před rašením listů a představují po dlouhé zimě první pastvu pro hladové včely.

Mnohé druhy, se pro svůj pěkný vzhled, vysazují jako okrasné dřeviny v parcích nebo okrasných zahradách, drobnější, pomalu rostoucí druhy, jsou ideální do skalek.

Ke krásným miniaturním druhům patří vrba plazivá (Salix repens) nebo vrba síťnatá (Salix reticulata). Zakrslým vrbičkám budou nejlépe vyhovovat vlhčí místa ve skalce nebo u jezírek.

K vyloženě okrasným vyšším druhům patří vrba Matsudova (Salix matsudana´Tortuosa), či vrba červenokřivolaká (Salix erythroflexuosa) .

Jsou to menší stromkovité vrby, které se vyznačují bizardně pokroucenými větévkami. S. matsudana má barvu kůry zelenou a S. erythroflexuosa má kůru červenooranžovou a trošku stlačenější habitus keře do stran. Prvně jmenovaná roste více vzpřímeně. Jedná se o velmi dekorativní stromky, použít se dají soliterně, pěkně vypadají i při použití vedle sebe, kdy zejména v zimě, dobře vynikne kontrast barevných větví.

Oblíbený je také kultivar vrby japonské (Salix integra Hakuro Nishiki), který má červenorůžové větévky a pestře zbarvené drobné lístky. Pěstuje se jako keř, nebo se štěpuje na podnož tak, že tvoří malé stromky s korunkou.

I v zahradním použití však nemusí mít vrby pouze estetickou nebo medonosnou funkci. K vrbě můžeme přistupovat jako k úžasně variabilnímu a tvárnému materiálu z něhož se dají s trochou šikovnosti a fantazie vykouzlit zajímavé zahradní prvky. Z vrbových prutů můžeme vytvořit například altánek, bludiště, tunel, indiánský stan, lavičku nebo je vytvarovat do podoby zvířat či abstraktních tvarů. Postupujeme velmi jednoduše, mladé pružné pruty zapichujeme do vlhké jarní půdy právě do zvolených tvarů. Jednoduché týpí vytvoříme zapícháním prutů vrby do kruhu, s tím že vrcholky výhonů nahoře svážeme. Zprvu bude stan nízký, ale díky rychlému růstu, narostou vrby do požadované výšky brzy. Spolu s růstem prutů zvedáme i úvazek určující výšku díla. Pracovat můžeme ale i se staršími pruty které jsou delší. Vrby se dobře tvarují, modelují a stříhají. Požadovaný tvar tedy můžete dobře vytvořit a udržte. Vrbové stavby budujeme zásadně na jaře, před tím, než vrbám začnou rašit listy. Po celou dobu vegetace je v prvním roce důležitá zálivka, která udrží půdu stále vlhkou. Pokud si vyberete místo, které je u vody, bude výsledek téměř stoprocentní, v přirozeném biotopu vrby porostou sami. Vrbové pruty také můžete nejprve umístit do nádoby s vodou a sázet až poté, co pustily kořeny. Vrbové výtvory jsou živé, tvárné a proměnlivé a velkou radost přinesou zejména dětem.

Pro tvorbu si můžete vybrat téměř jakýkoliv druh, vyhněte se jen vrbám s přirozeně nízkým či plazivým charakterem růstu a vrbám „smutečním“, jejichž výhony jsou až příliš tenké. Dobrá je vrba trojmužná (Salix triandra), vrba jíva (Salix caprea), vrba košíkářská (Salix viminalis), vrba křehká (Salix fragilis). Použít můžete i okrasné, kroucené vrby, jako je vrba Matsudova a vrba červenokřivolaká.

S vrbami po ruce, prospějete i vlastnímu zdraví. Vrbová kůra totiž obsahuje glykosid salicin pro výrobu kyseliny salicylové, flavonoidy, třísloviny a šťavelany. Mnohé kultury tradičně využívaly mladou kůru pro přípravu výluhů tišících bolesti, léčících nespavost, průjem i revma, používá se také jako diuretikum. Na léčbu plísní, infekcí a ekzémů se přikládají obklady, nebo se postižené místo výluhem oplachuje.

S vrbou, jako rychle rostoucí dřevinou, se výhledově uvažuje i pro produkci biomasy k energetickým účelům.

Vrby se mezi sebou lehce kříží a jejich genetická proměnlivost je velká. Stejný druh může jednou růst jako keř, jindy jako strom, také tvar listů a jeho charakter se může měnit. Přesné určování druhů a hybridů je někdy velmi komplikované.