INSPIRACE JAPONSKOU ZAHRADOU

     Japonské zahrady představují jeden z nejoblíbenějších zahradních stylů vůbec. Čistota, elegance a smysl pro kompozici ve spojení s hlubokou duchovní myšlenkou povyšují japonské zahrady mezi umělecká díla.

     Počátky japonských zahrad spadají již do 6. století, kdy bylo Japonsko ovlivněno čínským vzorem. Japonci sice převzali čínskou myšlenku, ale původní vzor přetvořili a dovedli jej do dokonalosti. Zahrady nejprve vznikaly při městě Kjóto a postupně se rozšiřovaly po celém Japonsku. V období středověku se japonské zahrady diferencovali podle své funkce do několika základních skupin, kterými jsou zahrady: meditační, čajové, suché, parkové a rezidenční. Naučit se japonskému umění tak, jako jej ovládají mistři japonského zahradního umění je velmi složité a studium by zabralo poměrně značné množství času. Prazáklad vychází z hlubokého filozofické myšlenky. Každý kámen, větvička, voda nebo písek mají svůj význam. Nic není nahodile položeno a vše podléhá daným pravidlům. Celý svět je ale japonskými zahradami fascinován a snaha o adaptaci je patrná. Japonští zahradníci a architekti samozřejmě působí i po světě a nádherné zahrady vznikají i v jiných zemích, ovšem ne každý si může takového odborníka dovolit. To však neznamená že japonskou zahradu mít doma nemůžeme. Nejjednodušší cestou jak si vytvořit zahradu v japonském duchu nebo alespoň japonský koutek je stylizace do evropských podmínek. Určitě se ale dopředu vyplatí se s japonským uměním seznámit alespoň prostřednictvím knihy nebo internetu a vycházet ze základních pravidel.

Povíme si nyní, které prvky jsou pro japonské zahrady nezbytné a jak jich využít:

Voda

Voda by nemela chybět v žádné japonské zahradě. Jezírka se symbolickými ostrůvky, prameny, potůčky, vodopády či můstky, to vše k japonské zahradě neodmyslitelně patří. Vodní plochy jsou často doplněny dřevěným či bambusovým můstkem, ze kterého je možné pozorovat rej barevných koi kaprů nebo obdivovat krásu rozkvetlých leknínů.

Písek, štěrk a kámen

Tam, kde není možné z nějakého důvodu vytvořit vodní plochu, byla vodní hladina symbolicky nahrazena jemně uhrabaným štěrkem nebo pískem. Přirozeně působí plochy říčních oblázků, drobných kamínků a bílých písečných polí, i když jsou rafinovaně vytvořeny člověkem. V Japonsku jsou velmi známé i tzv. karesansui - suché zahrady, v nichž není vůbec žádná vegetace ani voda. Nahrazuje ji bílý, dekorativně uhrabaný písek, představující mořské vlny. Pečlivě naaranžované kameny vybraných tvarů pak zase znázorňují hory, ale třeba i vodopády.

Rostliny

Japonské zahrady nikdy nehýří škálou barev, podle japonských mistrů má zahrada navozovat klid mysli a pestré záhonky naopak vytvářejí chaos a neklid. Barvy do japonské zahrady vnášejí kvetoucí azalky a sakury a také barevnolisté japonské javory. Z květin najdeme trvalky, jako jsou kosatce a lekníny. Oblíbeným prvkem japonských zahrad je i bambus. Velmi charakteristickým znakem jsou také bonsaje. Miniaturní stromky ale nemusí doplňovat zahradu jen v nádobách, miniaturizace se týká i volně rostoucích dřevin. Často najdeme tvarované jehličnany, zejména borovice a jalovce či pravidelně bochánkovitě sestříhané azalky.

Zahradní doplňky

jako jsou lucerny, můstky, nádoby na vodu pavilonky, altánky či lavičky, japonskou zahradu doplňuji, nikdy je ale nepoužívejte nadměrně. Mají celkový dojem doladit a podtrhnout. Japonská zahrada se nemůže stát sbírkou doplňků. Charakteristickým prvkem jsou i tzv. šlapáky - ploché kameny, které slouží místo cestiček. Najdeme je v trávníku, štěrku i ve vodě. zajímavé je, že cesty a japonskou zahradou téměř nikdy nevede rovně. Důvodem jsou staré japonské legendy a mýty, podle kterých zlo nikdy nejde přímo na věc. Dobrá myšlenka si ale nachází cestu oklikou. Druhým důvodem pak bylo estetické navození pocitu dálky, které docílíme právě obloukovitě vedenými cestami.

Je třeba si uvědomit, že základním prvkem všech japonských zahrad je pojetí lidské rovnováhy. Velikost, tvar a umístění všech ozdobných předmětů japonské zahrady jsou pečlivě zvažovány s cílem vytvořit prostředí, které je nejen estetické, ale zároveň i funkční.

Každá japonská zahrada je originál, který představuje trojrozměrný obraz přírody. Důležité je také to, aby zahrada byla stále půvabná, bez ohledu na roční období, tedy nejen na jaře či v létě, ale i na podzim a v zimě. Japonská zahrada musí být trvalou harmonií světla a stínu. Velký význam v ní má také asymetrie. Asymetrické uspořádání rostlin i kamenů vychází z čísel tři, pět a sedm.

Japonské zahrady působí dojmem stálosti a věčnosti. Jsou komponovány pro pohled z okna, dveří nebo zastřešení dřevěné terasy. Průhled oknem pak působí jako zarámovaný obraz krajiny. Kamenné kompozice, jezírka a dřeviny jsou dokonalým malířským ovládnutím prostoru. Asi největším uměním je vytváření kamenných seskupení, které jsou osázené různými dřevinami, keři či bambusy. Tyto sestavy vytvářejí jakési živé sochy, které se časem proměňují.

Foto autorka textu                             www.praha-fotografka.cz