Cesty v zahradě

Zahrada se samozřejmě bez cest neobejde. Cesty zahradou provázejí, vedou nás na zajímavá místa a propojují jednotlivé zahradní celky. I v případě, že na zahradě žádnou „oficiální“ cestu nemáte, brzy zjistíte, že vyšlapaná ulička v trávníku nebude tím nejhezčím řešením. Zvlášť na menším a úzkém prostoru dojde k vyšlapání trávy velmi rychle. Správně zvolená cesta bude tím pravým řešením. Cestu navíc můžeme vybudovat kdykoliv dodatečně, v některých případech je dokonce tento opačný postup vhodnější. Pokud si při zakládání nové zahrady nejste zcela jistí, kudy by měla cesta vést, vyplatí se nechat rozhodnutí na později. Již v krátké době dobře poznáte kudy se vám zahradou nejlépe prochází. Cesty by nikdy neměly být vytvářeny bez rozmyslu a samoúčelně. Špatně vedená cesta bude mít za následek bud to, že se na ní budeme muset nuceně navádět a nebo začneme používat svou vlastní cestičku jinde.

Všichni dobře víme, jak vypadají některá místa veřejných ploch. Chodníků a přechodů v ne úplně nejvhodnějších úhlech a směrech je všude plno a člověk si rád cestu zkrátí, tak jak je pro něj přirozené a příjemnější, tráva netráva, zeleň nezeleň. Aby podobná situace nenastala i na zahradě, zvolte raději způsob založení cestičky až na základě vlastního zjištění a prochození.

Další důležité hledisko, na které bychom neměli zapomínat, je, že cesty by měly být nejen logicky a účelně vedené, ale zároveň by také měly přivádět návštěvníka na všechna zajímavá místa v zahradě. Procházka po cestě musí být i příjemným pokoukáním. Jezírko, skalka, zahradní posezení, to všechno jsou místa na která by nás cesta měla dovést.

Pokud si myslíte, že tvorba zahradní cesty musí být nutně veledílo a složitá stavba, nebojte. Cest existuje neskutečné množství, nemusí se jednat o betonovou lajnu. Samotné ztvárnění a povrch může být někdy velmi krásný a cesta tak představuje samostatný dekorativní prvek.

Úplně nejzákladněji lze cesty rozdělit podle použitého materiálu na cesty s měkkým a na cesty s tvrdým povrchem. Mezi cesty s tvrdým povrchem řadíme všechny dlážděné a betonové. Cest s měkkým povrchem je veliké množství a materiálem může být téměř cokoliv – písek, štěrk, kůrový mulč, štěpky, drcené cihly, apod.

Pevné cesty mají výhodu v tom, že jsou stabilnější a pokud jdou i dobře založeny vydrží velmi dlouho. Dalším plusem je i velmi malá potřeba pravidelné údržby. Měkké cesty jsou méně formální a lépe se hodí do přírodně laděných zahrad nebo částí. Jejich trvanlivost není tak velká a musíme se o ně pravidelně starat. Doplňovat materiál, upravovat okraje a odstraňovat případný plevel.

Kombinace materiálů

Materiál, ze kterého chceme cestičku vytvořit určitě nemusí být jen jeden. Zajímavé jsou i různé kombinace. Štěrk se velice dobře doplňuje s dlažbou, dřevěnými pražci a klasickými cihlami. Působivá je i kombinace cihel a přírodního kamene nebo dlaždic.

Kombinovat materiál můžeme i v rámci celého řešení prostoru. Hlavní okruh může být ze stabilnějšího materiálu a boční cestičky z měkkého přírodního.

Pamatujeme i na šířku cesty, hlavní cesta, by pro příjemný průchod jedné osoby měla být cca 70 cm široká. Pokud řešíme přístupovou nebo hodně frekventovanou cestu, vyplatí se dvounásobná šířka, minimálně pak 1,10m – pak vedle sebe pohodlně projdou i dvě osoby.

Okraje

V případě, že cesta vede trávníkem, určitě se vyhneme vyvýšeným okrajům Velmi by nám ztěžovaly sekání, které by bylo s běžnou sekačkou skoro nemožné a nevyhnuly bychom se použití ručních nůžek na trávu.

Pokud ovšem cesta vede záhonem, nemusí být okraj na škodu. Zamezíme jím splavování zeminy nebo mulče na cestu. Někdy se cesta v záhonu dělá i o něco málo výš, než je záhon. Dobře se pak zametá a dešťová voda se splavuje přímo k rostlinám.

Šlapáky

Samostatný typ pak představují cesty šlapákové. Jejich založení je velmi snadné. Jedná se nejčastěji o placaté rovné kameny, které se na vzdálenost kroku zapouštějí do trávníku. Pokud chcete opravdu jednoduchou a rychle hotovou cestu, zkuste právě šlapáky. Nejlepším způsobem je rozestavit kameny po celé trase budoucí cesty a poté rýčem obrýt v trávníku obrys kamene a sloupnout drn. Odstraníme tolik zeminy, aby šlapák po ukotvení byl ve stejné výšce jako je okolní terén. Práce jde snadněji, pokud je trávník nízko pokosen.

Foto autorka textu                 www.praha-fotografka.cz