Květy červen zdobící

Končí jaro, začíná léto, půlí se rok, vysvědčení , to všechno představuje červen . Zahradník by ještě přidal – loučíme se s květy posledních jarních cibulovin, pomalu ukončují vegetaci nejznámější dvouletky jako jsou macešky, pomněnky a sedmikrásky a abychom pomýšleli na jejich nový výsev, ale červen přináší zase nové květy, které jsou pro tento měsíc tak typické . Z trvalek rozkvétají pivoňky,růže,lilie, kvetou kosatce,ostrožky, plamenky,čechravy, máky , kohoutky, dlužichy,šáter,kopretiny a mnoho dalších. O většině z nich by mohli vypovídat učitelé venkovských škol, kdy dostávají od dětí za vysvědčení kytici , většinou přinesených z vlastních zahrádek.

Kopretiny zná každý, najdeme je na každé louce, a spolu se zvonky, kohoutky a pryskyřníky tvoří základ rostlinného společenstva luk i strání. Méně známé ale již jsou kopretiny velkokvěté, které byly získány vyšlechtěním z těch planých. Kopretina velkokvětá (Leucantemum maximum) se objevuje na zahrádkách buď s jednoduchým květem, nebo plnokvětá, známá pod názvem Česká píseň. Všechny kopretiny mají jedno společné – dlouho vydrží ve váze, spolehlivě přezimují, snesou i horší půdní podmínky a dají se kombinovat se všemi typy jak vysokých tak nízkých květin. Pro rok 2006 byla do sortimentu zařazena plnokvětá odrůda Crazy Daisy, kterou si může každý zájemce vypěstovat ze semen, což doposud u původní odrůdy nebylo možné. Pevné tmavozelené výhony s kopinatými listy dorůstají do výšky 50-100 cm a jsou ukončeny jedním květním úborem se žlutým středem, u plnokvětých odrůd je střed méně nápadný. Kopretiny rozkvétají v červnu a kvetou postupně po dobu asi 4 týdnů. Po odkvětu je možné výhony seříznout a rostlina ke konci léta většinou znovu vykvete.

Osivo vyséváme v období od března až do června. Rozhodně se vyplatí výsev do pařeniště, či výsevních truhlíků, ne přímo do volné půdy. Mladé rostlinky je možné podle termínu výsevu vysazovat na stanoviště od května do srpna. Prvních květů se dočkáme až v následujícím roce. Mladé rostlinky v prvním roce po výsadbě je nutné chránit před holomrazy.

K méně známým trvalkám, ale přesto nezaměnitelným, patří třemdava bílá (Dictamnus albus), která je naším domácím chráněným druhem. Nejčastěji se vyskytuje na a polostinných místech, na okrajích křovin, a půdách propustných s dostatkem vápníku. Pro svou velkou odolnost k suchu nachází v současné době uplatnění především ve stepních partiích zahrad. V květu dosahují rostliny výšky 50-100 cm. Pevné vzpřímené stonky jsou porostlé sytě zelenými zpeřenými listy a zakončené kuželovitým hroznem květů. Květy vykvétají začátkem června a jsou nejčastěji růžové i bílé. Rostliny vytvářejí silný kůlový kořen a proto se velmi špatně přesazují. Rostlina však po odkvětu vytváří červená lesklá semena. Těmi je množení možné, podmínkou však je jejich důkladné vyzrání. Při manipulaci pozor, všechny druhy jsou jedovaté včetně okrasných kultivarů.

Z trvalek , které jsou rozšířeny a uplatňují se především ve venkovských zahrádkách – patří vlčí bob (Lupinus polyphyllus) . Lupiny jsou statné rostliny dorůstající výšky 80-150 cm. Nad růžicí řapíkatých dlanitě dělených listů vyrůstá válcovitý hrozen jedno nebo dvoubarevných květů. Květy mohou být v celé barevné škále, nejčastěji ale modré a růžové. Po odkvětu se tvoří obrvené lusky obsahující poměrně velká kulovitá semena. Právě těmi se lupiny výborně množí. Jejich výsev je vhodný v červnu, kdy do zimy dorostou mladé rostliny, schopné přezimování.

Typickou trvalkou nejen venkovských zahrádek je plamenka latnatá (Phlox paniculata). Trs pevných , na bázi dřevnatých stonků dorůstá výšky 60-120 cm. Stonky jsou porostlé oválnými vstřícnými listy a ukončené latou drobných trubkovitých květů s plochým okrajem. Květy vykvétají v červnu a svou specifickou vůní lákají především noční hmyz. V současné době , kdy se plamenky dostávají stále více do popředí zájmu, je možné objevit na trhu již přes 20 barevných kultivarů. Výhodou raně kvetoucích odrůd je po seříznutí možnost remontace – opakování kvetení.. Rostliny se nejčastěji množí dělením trsu zjara. Také množení osivem je možné, zde se ale vyplatí podzimní výsev a následné přemrznutí semen.

Vhodným doplńkem trvalkových záhonů jsou letničky. Jednou z nejvhodnějších a v posledních letech stále využívanější je vitálka položena (Sanvitalia procumbens)

Rada odborníka - Zahradnice Olga Šerclová, vitálku vřele doporučuje:

Je to jedna z nejvděčnějších letniček. Je nesmírně užitečná, protože rychle a spolehlivě pokryje každé volné místo na záhoně pestrým kobercem kvetoucím až dlouho do podzimu. Vydrží úpal, přísušky i konkurenci okolních rostlin.

Sanvitalia je rod z čeledi hvězdicovitých, který asi osmi druhy najdeme ve Střední Americe.. U nás se pěstuje pouze Sanvitalia procumbens, která pochází z Mexika a Guatemaly. I ve své domovině je to rostlina pouze jednoletá – letnička. Její vzhled jí v angličtině vynesl lidový název Creeping Zinina – tedy „plazivá cínie“. U nás jsou její květy přirovnávány k miniaturním slunečnicím. Husté polštářky sanvitálií jsou nízké, většinou nepřevyšují 15 cm. Květy jsou v průměru asi 2,5 cm, terčíky jsou v původní formě skoro černé. Nesnáší těžké a jílovité půdy, ale vyhovuje jí slunné stanoviště. Využití sanvitálie je opravdu široké, dobře vypadá na skalkách, v zelených zídkách, na okrajích záhonů, kde nepravidelně přerůstá do cestiček. Možné je i využití jako obruba na hrobech v kombinaci s dalšími letničkami. Velmi pěkně ale působí i v závěsných nádobách a jako doplňková rostlina v kombinovaných truhlících. Nakvétá na přelomu května a června.

Foto autorka textu