Královna květin

Růže, snad nejznámější květina vůbec, je jistě právem nazývána královnou květin. Její pěstování spadá hluboko do historie lidstva.

Růže se pěstovaly již ve starém Egyptě, královna Kleopatra je milovala a jejich okvětní plátky často používala k pokrytí podlah sálů, kde pořádala bohaté hostiny. Růže nechyběly ani v proslulých vysutých zahradách babylonských, která nechala založit a dovést do dokonalosti královna Semiramis. Růže se staly květinami číslo jedna i ve staré Persii a Indii, zmínky o nich se dochovali i z Říma.

Na našem území měla růže své místo odnepaměti. Již pravěcí lidé růži znali a snad ji i využívali. Spolehlivé údaje z území dnešní České republiky máme až ze středověku, kdy byla růže, stejně jako všude jinde v Evropě, užívána v léčitelství. Růže se dostala také do erbů šlechty ( známá je u nás růže Rožmberků, růže Slavníkovská ), do erbů měst a uplatňovala se i v rámci symboliky církevní. Roku 1677 pak vznikla známá Rosa Bohemica, mapa Čech ve tvaru růže.

S vrcholícím novověkem se umocňoval okrasný význam růže, začaly vznikat zahrady podle francouzského vzoru, v jejichž složitých ornamentálních kompozicích se růže bohatě uplatnily. V zahradách šlechticů se pak soustřeďoval rozmanitý sortiment růží, včetně novinek, které dováželi za nemalý peníz ze zahraničí. V 19. století se rozrostl trh a s postupně akcelerujícím vznikem nových skupin růží se prohluboval i zájem zahradnických odborníků a milovníků těchto květin. V současné době je na trhu nepřeberné množství druhů a jejich kultivarů, které se z praktického hlediska rozdělují do několika skupin:

Sadové růže neboli parkové - do této skupiny zahrnujeme zejména botanické (původní) druhy a typy jim blízké, které mají robustní vzrůst a jednoduché květy, které mají 5 plátků. Jedná se o vzpřímené keře, které dosahují výšky 1,2 až 4 m. Jsou vcelku nenáročné, a to jak na pěstování tak i na řez, který se omezuje na občasné zmlazení starých keřů. Sadové růže mohou kvést jen počátkem léta nebo i stále remontovat až do podzimu. Nejčastěji je najdeme v parkových úpravách a ve velkých zahradách.

Mezi tyto druhy patří růže šípková ( Rosa canina ), růže sivá ( Rosa glauca ), růže Hugova ( Rosa hugonis ), růže svrasklá ( Rosa rugosa ), růže Moyesova ( Rosa moyesii ).

Nemontující růže ( lambertianky ) - vznikly kombinovaným křížením ve snaze vyšlechtit stále kvetoucí parkové či pnoucí růže. Jejich větve jsou překloněné a dosahují výšky kolem 1,5m, pravidelně remontují ( opakují kvetení ). Způsob použití a pěstování je stejný jako u předešlé skupiny, jen jim navíc dopřejeme zimní nakopčení a kryt z chvoje. Patří sem kultivary Berlin, Hamburg, Lyric a Rostock.

Záhonové růže - představují nejvýznamnější a nejpočetnější skupinu. Patří sem mnohonásobní kříženci, kteří se v rámci této skupiny dělí do 2 hlavních podskupin:

a) velkokvěté růže neboli čajohybridy: dosahují výšky 50 až 130 cm a tvoří několik pevných vzpřímených výhonů. Jedná se o nejrozšířenější skupinu růží, které má zahradě asi každý. Mají nepřeberné množství kultivarů v mnoha barevných variacích. Většinou se z důvodu nutnosti specifické zimní ochrany, které spočívá v přirytí nebo navezení zeminy do středu keře, pěstují v samostatných záhonech, které vypadají a voní zvlášť pěkně, jsou – li jejich okraje lemovaný obrubou z levandule nebo z šanty kočičí.

b) mnohokvěté růže dělíme na:

• Polyanty: představují růže vysoké 50 až 120 cm, jsou nejstarší a dnes se již téměř nepěstují, protože jejich květy jsou příliš malé a prázdné

• Polyantahybridy: jsou vysoké 50 až 100 cm, květy mají menší než floribundy a střed jejich květů je většinou prázdný. Průměr otevřeného květu jen 4 až 7 cm. Vznikly křížením polyantek s velkokvětými druhy

• Floribundy: představují další šlechtitelský stupeň mnohokvětých typů. Obsahují menší množství květů než polyanthybridy, ale květy jsou velmi krásné a ušlechtilostí se blíží čajohybridům. Dosahují výšky 50 až 120 cm, obvykle s 4 až 9 květy v květenstvích.

• Floribundy grandiflory: představují zvlášť velkokvěté floribundy.

Mnohokvěté růže se pěstují na záhonech stejně jako růže velkokvěté.

• Miniaturní růže : dosahují obvykle jen 30 až 40 cm, zřídka pouze 20 cm nebo až 70 cm. Průměr květu jen 2 ( zřídka 1 ) až 5 cm. Někdy jsou označovány také jako trpasličí či skalkové a právě ve skalkách je nejčastěji najdeme. Pěstovat je můžeme i v nádobách.

Pnoucí růže: mají výhony dlouhé nejméně 150 cm, obvykle ovšem i 3 a více metrů, které se samy nedokáží udržet ve vzpřímené poloze a musí se vyvazovat ke konstrukcím. Květy jsou různé velikosti (3 až 11 cm) i tvaru. Růže vhodné pro pěstování u opory se někdy ( zejména v cizině ) ještě dále dělí na ramblery (popínavé) se zvláště dlouhými, tenkými a ohebnými výhony, které kvetou jen jednou počátkem léta menšími květy, a na climbery ( pnoucí ), jenž mají výhony kratší a pevnější. Tyto růže opakují kvetení během roku a jejich květy jsou velké. Růže označované jako climbing představují mutace, jenž se odlišují od výchozí odrůdy jen delšími výhony. Často u nás namrzají. Pnoucí růži můžeme vysadit na speciální růžovou konstrukci ve tvaru loubí, hodí se i k dekoraci plotu, zábradlí, pergoly nebo treláže.

Půdopokryvné: plazivé výhony těchto růží zcela pokrývají půdu, používají se nejčastěji ve větší ploše k pokrytí svahů v souvislé výsadbě. výška by neměla přesahovat 80 cm. Květy jsou malé ( 2 až 8 cm ), často prázdné v bohatých květenstvích.

Historické růže: sem jsou zařazeny odrůdy, které vznikly před vyšlechtěním současných moderních skupin růží. Pěstovaly se zejména v 19. století a patří sem skupiny jako noisettky, borbonky, remontantky, pernetky, hybridy růže galské a růže bílé.

Tvarově specifickou skupinu pak tvoří růže kmínkové, kdy se jedná o naštěpovanou kulturní odrůdu na podnož, které tvoří komínek. Štěpovat se mohou čajohybridy, floribundy, ale i růže pnoucí, které pak spolu s kmínkem tvoří tzv. smuteční růže.

Pěstování

Růže bez výjimky preferují slunné stanoviště, dobrou hlubokou a propustnou půdu, s tím, že parkové růže jsou nejméně náročné.

Výsadbu záhonových a pnoucích růží ve formě prostokořenných sazenic je nejlépe provádět na podzim, kdy je i nabídka sortimentu nejvyšší. Vhodným místem na dobrý nákup i široký výběr je školka specializovaná na produkci růží. Nekontejnerované sazenice vysazujeme od října do zámrazu. Druhým termínem výsadby je jaro v období března a dubna než začnou více rašit. U růží popínavých, na kmínku nebo miniaturních převládá jejich pěstování v kontejneru. V tomto případě nemusíme s výsadbou tak spěchat a i termín výsadby se prodlužuje. Růže bychom neměly nikdy vysazovat příliš hluboko, mohlo by dojít ke zplanění, vysazujeme je vždy asi o 3-5 cm níž než rostly ve školce, ale vždy tak, aby místo očkování bylo nad úrovní terénu. Pokud vysazujeme na podzim, přihrneme zeminu i přes výhony a vytvoříme tzv. hrůbek, který ochrání sazenici před vymrznutím. Na jaře, jakmile začnou růže rašit, zeminu opět odhrabeme.

Po výsadbě růže všech skupin v předjaří radikálně sestříhneme na 1 až 3 zbývající očka.

Řez

Je důležitým opatřením v životě růží a jeho pravidla vycházejí z typu růže. Pokud jej provádíme špatně, můžeme se zbytečně ochudit o bohatou násadu květů.

Během růstu můžeme zkracovat vrcholy přímých dlouhých výhonů. Odkvetlé květy odstraňujeme až pod rozvětvením, tedy v celých květenstvích, pokud není vhodné ( sadové růže ) ponechat šípky. Na podzim po prvních mrazech odstraníme asi ¼ výhonů, nikdy ne více. Základní řez děláme brzo na jaře po odhrnutí při počátku rašení růží, což bývá asi v polovině března.

Čajohybridy řežeme na 2 až 4 ponechaná očka, velkokvěté floribundy na 4 až 6 oček, floribundy – 5 až 7 oček, polyanthahybridy – ponecháme 30 cm vysoké, polyantky – na výšku 40 cm ( 1/2 výšky celkové ).

Růže miniaturní nezkracujeme pouze postupně probíráme výhony. Sadové růže se jednou za čas zmladí. Růžím stromkovým ponecháváme délku větví 15 až 20 cm ( asi polovina korunky ). Růže smuteční ( převislé stromkové ) – ponecháváme delší větve, avšak probíráme a průběžně zmlazujeme.

Růže plazivé neřežeme, pouze odstraníme příliš staré nebo poškozené výhony. V případě pnoucích růží postupujeme tak, že odstraníme staré dřevo, v minulém roce odkvetlé výhony a výhony příliš slabé. Keři ponecháme jen silné a dlouhé výhony, které zakrátíme o cca 20 cm. Nezapomeneme je vyvázat k opoře. Vodorovná poloha výhonů podporuje kvetení.

Řez vedeme zahradnickými nůžkami kolmo asi 5 mm nad očkem.

Nezapomeneme také na odstraňování planých výhonů, které obráží z paty keře, poznáme je podle toho, že mají světlejší barvu, jsou měkké a nelesklé. Odhrneme půdu a odstraníme je z podnože.

Hnojení

Růže nevyžadují příliš velkou koncentraci živin v půdním roztoku. Dobře rostou i kvetou i v půdě chudší na živiny. Starší výsadby přihnojíme plným hnojivem zjara po odhrnutí v dávce asi 70 g plného hnojiva na 1 m3.Případné kapalné přihnojování na list je vhodné do července.

Ochrana před mrazem

Každoročně na podzim nezapomeneme provést zmíněné nahrnutí substrátu, které ochrání rostlinu před mrazem. Půdu pro zimní přihrnutí v listopadu je lépe přivést než obnažit rostliny zboku. Poněkud komplikovanější může být zimní ochrana stromkových růží. V tomto případě nahrneme zeminu na kmínek, ten omotáme izolační vrstvou textilie, nebo novinami a na korunku nasadíme silný papírový pytel. Vše důkladně zajistíme motouzem. Jiným způsobem je pak ohýbání kmínku k zemi. Každý rok musíme ohýbat na stejnou stranu. Kmínek i s korunkou vtiskneme do vyrytého žlábku zafixuje kolíky a přihrneme zeminou.

Choroby a škůdci

Růže jsou poněkud náchylnější na napadení chorobami a škůdci. Obecně platí, že bychom měli růže často preventivně prohlížet, protože v prvopočátečním stádiu napadení se patogen likviduje mnohem snáze s menší spotřebou chemického prostředku.

Mšice - se na růžích objevují velmi často. Nejčastěji najdeme jejich shluky na mladých výhoncích, na poupatech a nejmladších lístcích. Pokud je nezlikvidujeme včas mohou být příčinou horšího kvetení.

Svilušky – jsou velmi úporní škůdci, kteří se obtížně likvidují. Poznají se podle bělavého povlaku listrů a malých pavučinek. Mšice a svilušky napadají častěji růže, které jsou vysazeny na příliš suchém či stinném místě

Padlí – tato houbová choroba se ráda objevuje zejména ve chladnějších a mokrých létech. Projevuje se bělavě šedým povlakem stonků a listů.

Plíseň šedá – zejména v mokrém létě můžeme pozorovat i plíseň šedou, která způsobuje hnilobu a odumírání květů

Černá skvrnitost listů - černý povlak pokrývající listy vede při silném napadení k předčasnému opadu listů.

Proti chorobám i škůdcům jsou nejjistější chemické přípravky.

Využití růží

Růže mají velmi mnohostranné využití. Květy vypadají nádherně ve váze, jsou číslem jedna v aranžérství, a patří mezi nejoblíbenější svatební květiny. Růže se také velmi dobře suší, pro suché dekorace můžeme použít jak celé květiny, tak i jen jejich květy či samotné okvětní plátky. Plátky se dobře hodí pro výrobu vonných směsí – potpourri. Pro vysoký obsah aromatických silic - /na 1kg silice je třeba 4000-5000 kg ručně sbíraných květů/. Pro sběr květů se používá zejména růže Damascénská, jejíž velké plocha najdeme v Bulharsku ve známém „Údolí růží“.

Růže je nepostradatelná ve voňavkářském a kosmetickém průmyslu. Destilací získané parfémy, tonika a pleťové vody jsou široce oblíbené. Růže je využívána také v aromaterapii, kde se používá zejména jako antidepresivum. Pomáhá při úzkosti a nespavosti. Hojně se používá i do kojenecké kosmetiky.

Foto autorka textu              www.praha-fotografka.cz