LACHENALIA - AFRICKÁ KRÁLOVNA
Říká se jí také africká královna. A právem. Lachenalia byla objevena v Jižní Africe někdejšími badateli již v roce 1652. Během svých cest sbírali poměrně široký sortiment cibulek a přivezli je do Evropy.
Ty byly velmi dobře přizpůsobivé novým klimatickým podmínkám. V roce 1784 byla velká kolekce lachenálií převezena do Schonbrunnských zahrad ve Vídni, kde se studiu této rostliny věnoval baron N.J. Jacquin. On také pojmenoval květinu Lachenalia podle Wernera de Lachenal, významném profesoru z Baselu , ve Švýcarsku.
Lachenalia je cibulnatá trvalka. Její cibulky jsou vejčité, listy obvykle po dvou, protáhlé,okraje téměř oblé, často skvrnité.. Květy jsou asi 2 cm dlouhé, sestavené v jednoduchých hroznech, trubkovité až zvonkovité, 3 vnější okvětní lístky jsou nápadně kratší než 3 vnitřní, zřídka volné. Kvetou časně zjara, některé začátkem léta. Rod zahrnuje asi 35 druhů, všechny rostou v již. Africe. Květy některých druhů jsou vhodné i k řezu. Po odkvětu, v době vegetačního klidu musí být cibulky uloženy v teple a suchu, aby dostatečně vyzrály. Množení se provádí dceřinými cibulkami. Lachenalia byla poprvé oficiálně veřejnosti představena na Floriane 2002. K nám se dostala v lońském roce, nejen jako doplněk sortimentu cibulovin, ale především jako hrnková rostlina.
Můžeme v současné době obdivovat 6 základních barev, které jsou pozoruhodné nejen dlouhým tvarem trubek,sestavených v pozoruhodná květenství, ale především dlouhodobým kvetením. Na rozdíl od jiných , u nás pěstovaných cibulovin, lachenalia kvete až po dobu jednoho měsíce. Nejdéle vydrží při denních teplotách v rozmezí 17 -25C, noční teploty pak 10-13C. Možnost pěstování je všestranná. Dá se využít do nádob, jak v interiérech , tak pro venkovní dekoraci nádob, záhonků ale především skalek. Cibulky se vysazují do výživné půdy během dubna až května, nejlépe ve skupinkách.Do květináčů o průměru 8-10 cm dáváme 1 cibulku. Dvě až tři do průměru 13 cm. Pět cibulek pak do květináče o průměru 15 cm. Za 10-13 týdnů vykvetou. Vyplatí se rostliny během vegetace přihnojovat a pravidelně zalévat Jsou však velmi citlivé na mráz, proto je zapotřebí přes zimu jejich uschování v bezmrazé místnosti, nejlépe v pilinách nebo rašelině.