CO ZPŮSOBUJE HOŘKOU PIHOVITOST JABLEK ?

Hořká pihovitost jablek je závada nejen estetická, ale i chuťová.  Pihovatost však není choroba, ale fyziologická porucha, jehož příčinou je nedostatek vápníku. Díky tomu lze tomuto neduhu předcházet a také jej ještě před slizní léčit.

Před dozráním, nebo dokonce až při skladování, se na slupce objeví šedozeleně zbarvené, mírně propadlé skvrnky, které se často rozrůstají. Po rozkrojení jablka zjistíme, že dužnina je pod slupkou prorostlá hnědými, hořkými skvrnami velkými 3–5 mm. Jsou to takzvané hořké pihy. Příčinou  nepěkného poškození je nedostatek vápníku. Zásadní roli při vzniku choroby hraje přehnojování dusíkem a draslíkem a nedostatečné vápnění půdy. Vápník významně ovlivňuje fyziologické pochody v buňkách rostlin. U dozrávajících jablek, zvláště některých citlivých odrůd, způsobuje jeho nedostatek vážné poruchy. Pihovitostí trpí špičkové odrůdy jako Bohemia, Šampion, Rubín a dokonce některé odrůdy rezistentní vůči strupovitosti jádrovin jako Angold, Topaz či Vanda. Novější odrůdy, šlechtěné na jemnost dužniny, bývají náchylnější. Plody často navíc předčasně dozrávají, dužnina řídne, rozpadá se, jablka praskají a hnijí.Hořkou pihovitostí více trpí příliš velká jablka s řídkou dužninou, zvláště bujně rostoucích mladých stromů, nebo stromů  radikálně zmlazených. Nepříznivě působí také nevhodné půdní a povětrnostní poměry. Prevence výskytu hořké pihovitosti začíná zvýšením obsahu organické složky v půdním profilu, čímž se zlepší příjem vápníku rostlinou. Nejlepší je obohacení půdy kvalitním kompostem. Stromy nepřehnojujeme dusíkem, pro přihnojení raději volíme ledek amonný s vápencem. Nadměrně nehnojíme ani draslíkem, který významně omezuje příjem vápníku. Pravidelně jednou za tři roky jádroviny vápníme mletým dolomitickým vápencem (obsahuje také důležitý hořčík).V průběhu vegetace se jako účinné léčebné opatření k omezení hořké pihovitosti doporučuje tzv. mimokořenová výživa. Spočívá v postřiku na list prostředky, které obsahují vápník ve formě dobře přijatelné pro rostliny a navíc urychlují jeho transport do zrajících plodů. Vhodným  přípravkem je například  Wuchsal Sus Kalcium, listové hnojivo. Kromě vápníku obsahuje řadu důležitých stopových prvků. Od konce června náchylné odrůdy postřikujeme 4–6x v dávce 60 ml na litr roztoku. K pihovatosti méně náchylné odrůdy stačí ošetřovat koncentrací 30–40 ml na Litr. Poslední dva postřiky před sklizní jsou zvláště potřebné.

Foto : autor textu