MRKEV NADEVŠE

Mrkev je jednoletá až dvouletá rostlina s vysokou větvenou lodyhou. Listy má 2 až 4krát zpeřené, trojboce vejčité, řapíkaté a peřenosečné. Užívanou částí je především kořen kuželovitého tvaru, oranžové barvy, dorůstající 20 až 30 cm.

Mrkev pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci. Historie jejího rozšíření není zcela jistá. Předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie pro východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V současné době se nejvíce pěstuje v Evropě, Asii a Severní Americe. Divoké zástupce tohoto druhu můžeme objevit ve volné přírodě i u nás. Mrkev obsahuje především provitamin A, karoten, který doopravdy může pomoci s problémy zraku. Dále obsahuje vitamíny B, C, E, H, kyseliny listovou, pantotenovou, křemičitou, pektinové látky a silice a z důležitých prvků především draslík, sodík, vápník, hořčík, fosfor, síra, mangan, železo, měď a zinek. Je zásadotvorná. Pektin obsažený v mrkvi na sebe váže až 80% těžkých kovů v těle a vylučuje je z organismu ven. Proto by lidé žijící a pracující v průmyslových zónách měli jíst mrkev 4 až 5 x týdně. V lidovém léčitelství se mrkev využívá proti nervozitě, astmatu, kožním onemocněním, při nemocích jater, žloutenkách a střevních zánětech. Karotky se využívá při rakovině plic a rakovině slinivky břišní. Mimo to mrkev zvyšuje odolnost organismu, pomáhá při zácpách, posiluje srdce a cévy, prospívá těhotným ženám, podporuje vývoj a růst u dětí, zlepšuje vidění - hlavně šeroslepost. Mrkev také přispívá k hezké pleti, vlasům a nehtům, urychluje hojení ran, posiluje sliznice v těle a mimo jiné zvyšuje mužskou plodnost a potenci. Mrkev můžeme jíst syrovou, vcelku, jen tak po opláchnutí a oškrábání, nasekanou nebo nastrouhanou do salátů, či tepelně upravenou v polévkách, omáčkách, vařenou, dušenou nebo pečenou jako přílohu k masitým pokrmům. V polévkách bývá často kombinována s celerem a cibulí. Z mrkve se také připravuje mrkvová šťáva, která vyniká mezi ostatními zeleninovými šťávami za předpokladu, že je čerstvá a byla správně připravená. Na rozdíl od většiny přírodních potravin je ale mrkev zdravější vařená než syrová. Syrová mrkev má totiž dosti tuhé buněčné stěny, ze kterých tělo dokáže přeměnit na vitamin A jen 25 % beta-karotenu. Při vaření mrkve se stěny buněk narušují, a pokud vařenou mrkev podáváme jako součást jídla obsahujícího tuk, dokáže tělo vstřebat víc než polovinu beta-karotenu. O mrkvi je známo, že může obsahovat jedovaté látky; nedávno se při běžném testování v některých mrkvích našla nepřijatelně vysoká hladina organofosforových pesticidů (na hubení mšice mrkvové). Pokud ale mrkev oškrábeme a odkrojíme horní část, zbavíme se prakticky všech zbytků těchto látek.

Foto autor textu, Jan Kopřiva