DŘEVINY NA KMÍNKU

Obliba pěstování netradičních forem dřevin je pochopitelná. Dřeviny poléhavé, pnoucí, nebo úzce kuželovitě vzpřímené, znamenají v zahradě nový, oživující prvek, který jednoznačně upoutá pozornost. 

     Ucelenou, velkou skupinu, která se těší značné oblibě pak představují dřeviny na kmínku. Pod tímto označením najdeme jehličnany, pnoucí dřeviny, balkónové květiny, listnaté keře i stromy které spojuje kmínková forma pěstování - nejčastěji ve formě malého stromečku s tím, že korunka může být zapěstována v různé výšce, od 20 cm až třeba po dva metry. Tyto druhy samy o sobě většinou žádný vzpřímený kmen zakončený pravidelně větvenou korunou netvoří. Do takové formy dojdou zásahem činnosti pěstitele. Kmínkového tvaru u původně keřovitých dřevin může být docíleno pečlivým vyvazováním k rovné opoře a tvarováním řezem, kdy se z kmínku odstraňují nežádoucí výhony a listy (velmi časté u jednoletě pěstovaných balkonových trvalek, jako je např. kmínková fuchsie). Dalším způsobem jak vypěstovat z keře stromeček je očkování nebo roubování. Tyto dva způsoby jsou používány častěji u ostatních dřevin jehličnatých, listnatých i ovocných ( jabloně, růže, angrešt, jehličnany ). Stromky tak mají buď převislý charakter s deštníko vou korunou, která je často větvená až k zemi, nebo vytvářejí menší korunky, které lze například tvarovat do kulovitých forem.

V ovocnářství se roubuje či očkuje z čistě užitkového důvodu, nejde zde o okrasu, ale o to, že kmínek - zde podnož, s sebou přináší žádoucí vlastnosti, jakými jsou lepší odolnost, požadovaná bujnost růstu a pod. . V tomto případě je roub či očko  většinou umístěno nízko nad zemí. Podnože pro ovocnářství se pěstují ve specializovaných školkách, stejně jako třeba růže. Jabloňové podnože mohou být množené vegetativně anebo generativně. Generativní podnože jsou semenáče planých jabloní ( Malus silvestris MILL.) nebo polokulturních a kulturních odrůd. Pro růže je u nás zatím nejpoužívanější podnoží Rosa canina 'Pollmeriana', nazývaná Červený Pávův šípek, výborná a vhodná pro všechny oblasti je i Rosa canina inermis. Stromkový angrešt i rybíz se roubuje na kmínek meruzalky ve výšce kolem 1 metru.

V okasném zahradnictví kmínkových forem stále přibývá, k těm nejoblíbenějším patří vrby ( zejména Salix integra ´Hakuro Nishiki´ a Salix caprea ´Kilmarnock´), skalník (Cotoneaster), šeřík (Syringa), brslen (Eonymus), čimišník (Caragana arborescens), modřín (Larix kaempferi ´Pendula´), převislý modřín naroubovaný na kmínku s namodralými jehlicemi, borovice kleč (Pinus mugo ´Jacobsen´) zakrslá borovice naroubovaná na nižším kmínku, borovice zobanitá (Pinus uncinata ´Kostelníček´), velmi zakrslý druh borovice naroubovaný na nízký kmínek.

Z vyšších dřevin se v kmínkové formě pěstuje javor babyka ( Acer campestre ´Red Pygmy´ ), okrasná třešeň pilovitá ( Prunus serrulata ´Kanzan´ ) s trychtýřovitou korunou či ( Prunus serrulata ´Kiku Shidare Sakura´ ) s polo převislým typem růstu. Krásná je i převislá višeň chloupkatá (Prunus subhirtella ´Pendula´ ).

ČAROVĚNÍK

Štěpování na kmínek se používá i pro ty dřeviny, které jsou sami o sobě velice drobné nebo pomalu rostoucí. Specialitu pak představují, nejčastěji borovicové, čarověníky. Jedná se o mutací vzniklý útvar v koruně stromu. Deformita může být způsobena i houbami či viry, ale pouze mutací vzniklý útvar je životaschopný a je možné jej vegetativně množit. Nejčastěji jej můžeme pozorovat jako shluk zcela jiných jehliček než jaké má matečný strom. Čarověníky lze množit a zachovávat roubováním, přičemž si ponechávají svůj zvláštní charakter. Vznikají tak zakrslé stromky podobné bonsajím, které však ani po vysazení do volné půdy nevyrostou do větších rozměrů. Jsou proto mimořádně vhodné do skalek a malých zahrad.

Jsou lokality, na nichž se na desítkách hektarů nevyskytuje žádný čarověník, naproti tomu existují lokality, kde se jich na ploše jednoho hektaru dají najít desítky. Velmi zajímavý je výskyt čaroveníku v rašeliništích. Sběratelé a pěstitelé jezdí takové čarovníky vyhledávat a pak, aby je bylo možné dále pěstovat a množit, jej musí z koruny odejmout a ve skleníku naroubovat na podnož. U borovic je to borovice lesní ( Pinus sylvestris ). Pokud se roub ujme, začne korunka pomalinku narůstat a později poskytne další množitelský materiál. Takto bylo vypěstováno mnoho krásných miniaturních kultivarů.

PĚSTOVÁNÍ KMÍNKOVÝCH FOREM

Kmínkové formy dřevin vždy vyžadují speciální péči. V případě očkování a roubování představuje místo spoje kritickou část, která je náchylná na vylomení nebo poškození. Pokud je místo štěpování pod korunkou, která je rozložitá a těžká, je toto riziko ještě vyšší. Proto již při výběru dřeviny dbáme na to, aby kmínek i korunka byly sobě úměrné. Příliš vytáhlý a tenký kmínek s rozložitou korunou raději nevybíráme. Zvolíme ten exemplář, kdy je kmínek nižší a silnější. Současně rovněž zkontrolujeme místo štěpování, zda jsou obě části dobře srostlé. Někdy se stane že je spoj křivý nebo přiroste jen jedna polovina roubu - očka.

Vždy alespoň v prvních letech pěstování, případně raději po celou dobu, použijeme oporu. Stabilní a pevný kolík by měl zasahovat až do korunky. K němu pak vyvážeme kmínek na několika místech. Kolík je nejlepší instalovat přímo při výsadbě dřeviny. S tím, jak kmínek sílí, musíme úvazky povolovat, aby nedošlo k je jich zaříznutí do kůry kmínku.

RŮŽE

Specialitou mezi kmínkovými exempláři pak představují růže. Vyžadují ještě o něco více péče, patří však k těm nejkrásnějším, takže jim jistě rádi věnujeme více pozornosti. Kmínkové růže se pěstují většinou jako vyšší tvary a pevná opora je pro ně v průběhu vegetačního období nutností. Záhonové růže obecně špatně snáší naše zimy a výhony v naprosté většině případů silně pomrznou. Tento fat ale není zase tolik na škodu, po jarním hlubokém řezu růže rychle a dobře obráží a bohatě kvetou. Zcela nezbytné je však ochrana středu keře nejlépe přihrnutím okolní zeminy, případně nasypáním kompostu. Pokud nepromrzne střed, zůstanou zachována nejspodnější očka a ta po jarním seříznutí mohou rychle vyrašit. Úplně stejně bychom se měli postarat i o růže stromkové, jejich korunka je na zmrznutí stejně náchylná jako keř. Proto ji vždy před zimou musíme dobře připravit. V mírnějších zimách nebo v teplejších oblastech stačí korunku cca o 1/3 sestřihnout a přetáhnout přes ni silný papírový pytel, který kolem kmínku dobře uvážeme. V podhorských oblastech a pokud hrozí tuhá zima je lepší zazimovat podobně jako keře. Kmínek odvážeme od opory a ohneme je k zemi tak, aby koruna spočinula v předem vyhloubené rýze. Celou korunku pak dobře zasypeme kompostem, navršíme, jak je potřeba a nakonec zakryjeme chvojím. Tím zakryjeme i kmínek. V obou případech je ale vždy lepší jej nejprve omotat vrstvou novin a dobře uvázat. Pokud budeme již od prvního roku pěstování růži ohýbat stále stejným směrem, měl by kmínek jít vždy pružně k zemi. Na jaře kryt odstraníme až po té, co odezní nebezpečí silných mrazů, provedeme korekční řez a dobře vyvážeme k opoře. Viz. také náš článek ZDE : http://www.telereceptar.cz/podzimni-vysadba-a-zazimovani-ru-s1768CZ  .

KMÍNKOVÉ BALKÓNOVKY

V případě balkonových květin pěstovaných na kmínku, jako je fuchsie ( Fuchsia ), kejklířka ( Mimulus ), lantana, libora měňavá ( Lantana camara ), olověnec ouškatý ( Plumbago auriculata ), oleandr obecný ( Nerium oleander ), hořcový stromek ( Solanum rantonnetii ), marhaník obecný ( Punica granatum ), je potřeba pokračovat ve tvarování stromku a udržovat kmínek hladký, tj. odstraňujeme všechny nežádoucí výhony které z kmínku nebo z jeho paty vyrůstají. Odstříháváme nebo odřízneme je čistě, těsně u kmene. Tyto květiny také zpravidla pěstujeme v nádobě a počítáme s jejich přezimováním. S věkem a s tím, jak sílí jejich kmínek, totiž nabývají na kráse a tak by jejich přezimování v odpovídajících podmínkách mělo být samozřejmostí. V případě zmíněných druhů a většiny ostatních nádobových vytrvalých balkónovek bychom měli počítat s teplotou okolo 10°C na světlém místě. Zimní zahrada, studený skleník, chodba, nebo speciální pokoj určený k zimování květin budou ideální. Korunku nikdy netvarujeme před zimou, pouze můžeme výhony asi o 1/3 zkrátit. Hlavním tvarovacím obdobím bude jaro, kdy naopak hlubší řez bude žádoucí. Kromě odstranění všech suchých, nad sebou rostoucích a slabých výhonů, musíme v případě velkého množství větévek dobře prosvětlit i vnitřek korunky, tak aby zůstaly pouze silné a zdravé výhony. Taková korunka pak bude základem pro bohatou násadu květů.