PODMANIVÉ MAGNOLIE

Hledat na jaře velkolepě kvetoucí keře není nijak těžké – magnólie jsou v době květu nepřehlédnutelné. Ale nejde jen o tvar květů, uchvátí vás také nádhernou vůní.

Magnólie či šácholan vyrůstá v mohutný keř, který v plném květu připomíná obří kytici. Pokud to dispozice zahrádky jen trochu dovolují, každý se snaží magnólii vysadit, nejčastěji však do předzahrádky jako „vítací“ keř. Takto oblíbené nejsou jenom u nás, ale prakticky po celém světě. Magnólie byste mohli vidět v soukromých zahradách ( i parcích nebo městských sadech ) nejen v Holandsku a Německu, ale i v Americe, Číně a Japonsku.

Minulost i současnost

Tento podmanivý keř pochází z jihovýchodní Asie a části Ameriky, kam spadá jih Ameriky Severní a končí na úrovni Brazílie. Jde o vývojově velmi starou dřevinu, počátky jejího vzniku se datu jí až doby před sto milionem let.

Existuje přibližně 120 různých druhů ( a také kultivarů ) odlišujících se dobou a velikostí květu, charakterem růstu, velikostí listů i jinými faktory. Nejznámější je patrně Magnolia x Soulangeana - kříženec Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, který najdete na většině našich zahrádek a vyniká velkými květy tvaru lotosu v barvě bílé, odstínech růžové až po temně vínovo - fialovou. Pokud však máte rádi čistě bílou barvu květů, pak se vám zalíbí Magnolia stellata, dorůstající výšky maximálně kolem 3 metrů. Kvete poměrně časně, už v březnu. Jak už název napovídá, jsou její květy hvězdovitě rozevřené.

Podmínky pěstování

Začněme tím, co magnólii vadí - větrná lokalita na otevřeném prostoru nebo místo, kam praží slunce. Chráněné místo, kde nehrozí tak velké nebezpečí pozdních jarních mrazů, je velmi důležité zejména z hlediska náchylnosti květů na pomrznutí. V zimě tento keř snáší i pokles teploty na -15°C, pokud by však hrozily dlouhodobé silnější mrazy, doporučujeme zejména mladou rostlinu obalit bílou netkanou textilií. Ale hned po odeznění velmi nízkých teplot obal odstraňte, aby keř zbytečně neschoulostivěl.

Protože jde o kyselomilnou dřevinu, více jí vyhovují půdy s absencí vápníku, nepříliš výsušné. Při samotné výsadbě byste měli připravit větší jámu a původní zeminu namíchat s rašelinou v poměru 1:1. Rašelinový, nebo kůrový mulč lze aplikovat okolo kmene i po zasazení rostliny. Co je ještě důležité ? Hloubka výsadby, vždy respektujte původní výšku zeminy v kontejneru. Příliš hluboká výsadba způsobuje, že keř neroste a živoří. Zem by měla být vlhká a živná a hluboká. Magnolie mají mnoho povrchových kořenů, takže mulčování i pravidelná zálivka (zejména v horkém létě) jsou na místě.

Řez a množení

Krása a osobitý charakter keře nabývá s věkem: čím je magnólie starší, tím vypadá malebněji. Samozřejmě že výjimku tvoří staré nebo poškozené dřevo, které odstraňujte na jaře. Řez provádějte ostrým nářadím, ránu zahlaďte dočista a ošetřete stromovým balzámem. Uschlé nebo poškozené větve odstraňujte řezem na větevní kroužek, neponechávejte zbytečné „věšáky“.

Přestože se dá množit výsevem semene, řízkováním a křížením, právě křížení je pro zahrádkáře nejvhodnější - nepotřebujete k němu skleník, ani speciální stimulaci. A nevýhoda? Křížení trvá dlouho, může se protáhnout na dva roky i déle. Jste-li však trpěliví, pak si vyberte pružný a ohebný výhon, který roste pokud možno co nejvíce u země. Ohněte ho a v místě ohybu zahrabejte do země tak, aby konec výhonku vyčníval nad zem ( vytvoříte vlastně vlnovku ). Větévku musíte zatížit třeba kamenem nebo k zemi připevnit dřevěným, případně kovovým hákem a v místě ohybu je dobré kůru zlehka naříznout. Okolní zem udržujte stále alespoň mírně vlhkou, nikdy nesmí úplně vyschnout. Nejpozději do tří let výhon zakoření a pak ho lze oddělit od mateřské rostliny.

Foto autorka textu