Hlíva ústřičná - tradiční favoritka podzimu

...aneb z přírody je nejlepší...

O hlívě ústřičné jsem už tady napsal dost. Nic to ovšem nemění na mém stálém obdivu k její kráse, užitečnosti a chutnosti.

Letos se jí dařilo nad poměry. Docela brzy přišel ten kýžený a potřebný signál, totiž mrazový teplotní šok. Po něm pak relativně vysoké teploty a dostatek vláhy. Hlíva rychle nasadila a rostla velmi rychle. Po týdnu už byla většina plodnic za zenitem. Ještě pořád ji lze najít, při předdušičkové cestě do rodných východních Čech jsme ji s chotí vskutku sbírali z auta, tedy alespoň ji objevovali...Sklidili jsme pozoruhodné trsy, konečně uvidíte je v tradiční galerii za povídáním. Už v autě příjemně voněla, guláš byl skvělý...Většina hlívy skončila v nálevu či mražáku, bude cennější v době houbového půstu. Sakra, ten pojem vlastně ani neznám...

Nálev jsem už publikoval, nemá chybu, ale i z čerstvé hlívy je guláš stejně výborný. Je to na libovůli kuchařského stavu a někdy i na potřebě uvolnit místo v mražáku...

No, abych jen planě neteoretizoval a pouze radostně opěvoval blahodárnost a kvalitu hlívy ústřičné, dávám k dobru a na vědomí následující osvědčený recept mé milé choti, věrné a spolehlivé souputnice nejen na toulkách přírodou.

Bude to skoro jako dle Magdaleny Dobromily Rettigové, jejíž Dobrá kuchařka byla vskutku nomen omen. Dej na rendlík...Vezmeme hlívu, cibuli, česnek, mletou červenou papriku, sádlo či olej, bobkový list, nové koření, pepř, hladkou mouku. Nakrájenou cibuli poctivě osmažíme dozlatova,( sádlo máme raději... ), vrazíme do toho nakrájenou hlívu, zmíněný bobkový list, nové koření, osolíme, můžeme přidat i houbový vývar nebo jen vodu, mletou papriku, lépe pálivou, podusíme do změknutí hlívy. Můžeme použít jak hlívu čerstvou ( joj, ta voní... ), rozmraženou nebo naloženou v nálevu. Zahustíme hladkou moukou cca 10 minut. Lze přidat třeba jen osmahnutý obyčejný salám nebo libovolné maso, přidat smetanu, zahušťovat lze dle zvyklostí i jíškou nebo chlebem, doladění třeba ostrou maďarskou gulášovou pastou taky není marné.

Jak říká klasik. Degustibus non est disputandum, takže podle vlastního gusta můžete kouzlit dle chuťové fantazie a domácích požadavků. Při známé vysoké kreativitě houbařské kuchařské obce je možností kombinací neúrekom... Výsledný produkt chuťově i konzistencí skoro připomíná božskou manu. Tak si nechte chutnat a stále se v přírodě dívejte po listnatých stromech a pařezech. Lípa, topol, buk, jeřáb, olše, jasan. No a pokud se poštěstí na ořešáku, měli jste záviděníhodné terno. Opravdu hlíva z nich voní jako ořechy...

V galerii shlédněte nálezy zmiňované výše. Tož se je pokuste napodobit...

Článek byl napsán pro autorův blog na Aktuálně.cz a zveřejněn se souhlasem autora.

Foto autor textu