RUKOVĚŤ ZAHRÁDKÁŘE - BOTANICKÉ PESTICIDY ( 1 )

Botanické pesticidy - bezpečná ochrana našich zahrádek

1. Něco málo z historie ochrany rostlin

     V 10. až v 9. tisíciletí př. n. l. došlo v oblasti tzv. úrodného půlměsíce (tj. v oblasti dnešní Palestiny, Sýrie, Turecka, Íránu a Iráku) ke změnám ve způsobu získávání obživy. Lidé přestali být jen sběrači a postupně začali pěstovat obilí (hlavně pšenici a ječmen), hrách, čočku, proso, len, mák, boby a posléze i chovat dobytek. Podobná centra se o něco později vytvořila i ve Střední Americe a na Dálném východě (oblast Žluté řeky). Zhruba od té doby se začíná datovat vznik zemědělství..

Člověk se od samého počátku pěstování rostlin musel potýkat s mnoha problémy. Kromě problémů spojených s výživou, obděláváním rostlin a kvalitou produktů, se potýkal především s ataky chorob a škůdců. Ačkoliv choroby, způsobené houbovými a bakteriálními patogeny, lidé přisuzovali špatné agrotechnice, proti hmyzím škůdcům se snažili bojovat od nepaměti. Nejprve se zemědělci snažili poškození porostů zabránit ručním sběrem a mechanickým ničením škůdců. Avšak se zvětšující se obdělávanou plochou byl tento způsob ochrany neúnosný. Lidé si uvědomili potřebu nalézt nový způsob boje s fytofágním hmyzem. Uchýlili se tak k tomu, co dobře znali z boje s vlastními chorobami – k ověřeným léčivým rostlinám. Lidé začali aplikovat různé zálivky, postřiky nebo mulče z léčivých rostlin. Dnes těmto zálivkám a postřikům, které jsou vyrobeny z rostlin říkáme „botanické pesticidy“. 

Praktické používání botanických pesticidů se datuje nejméně do doby před třemi tisíciletími, kdy se uplatňovaly ve starobylé Číně, Egyptě, Řecku a Indii. Dokonce i v Evropě a Severní Americe sahá doložené používání rostlinných insekticidů více než 2 500 let do minulosti. Dokonce se zachovaly písemné doklady a receptury přípravků. O možnosti ochrany rostlin pomocí extraktů z léčivých rostlin se píše například v básni Lithica (napsané zhruba 400 př.n.l.), kde se mimo jiné píše: „Pro všechny škůdce, co ze země vzchází, zem sama protijed vytváří“. Řečtí a římští učenci (např. Theophrastus, Cato starší, Varro, Vergil a Plinius starší) publikovali pojednání o zemědělských postupech, jejichž cílem bylo minimalizovat negativní účinky škůdců na plodiny. Zmiňovány byly metody typu mulčování a pálení bylin, ale také využití rostlinných olejů v ochraně před škůdci. V Evropě se nejvíce rozšířilo používání prachu z řimbab (Chrysanthemum cinerariifolium – řimbaba stračkolistá a Chrysanthemum coccineum – řimbaba šarlatová). Že používání prachu z květů těchto rostlin sahá opravdu do historie, nejlépe dokladuje písemné nařízení krále Xerxése I., ve kterém nařídil vojákům (okolo roku 470 př.n.l.) užívat prachu proti vším a blechám. A tak bychom mohli jmenovat další příklady z historie o využití rostlin v ochraně kulturních plodin.

Tyto přípravky – jejich receptury – se dědily z generace na generaci. Postupně se zlepšovala jejich výroba i způsob aplikace. Lidé nakonec dospěli k přesvědčení, že postřiky rostlin jsou nejlepší způsob, jak ochránit úrodu před nežádoucími nájezdy škůdců.

Nicméně v průběhu 19. století se pokusili chemici syntetizovat rostlinné biologicky aktivní látky a dali tak vzniknout prvním syntetickým přípravkům, které postupně vytlačily botanické pesticidy téměř v celém rozvinutém světě. Postupem času se však zjistilo, že nadměrné používání syntetických pesticidů vede k mnoha problémům, které mnohde přetrvávají do dnes.

Mezi nežádoucí důsledky nadměrného nebo nesprávného používání pesticidů byly zaznamenány: hynutí včel, kontaminace povrchových vod, narušení ekosystému nebo kumulace pesticidních látek v živých organismech. Mezi nejškodlivější látky vzpomeňme např. DDT a další chlorované uhlovodíky (aldrin, endrin, toxafen atd.), které se v 50. a 60. letech 20. století masově používaly po celém světě, včetně tehdejšího Československa.

Ve druhé polovině 20. století se proto začaly hledat nové způsoby ochrany rostlin, které by eliminovaly zdravotní a environmentální rizika spojená s jejich aplikací. Vývoj ochrany rostlin se tak uchýlil k zavedení systému integrované ochrany rostlin, který spočívá v cílené aplikaci selektivních přípravků a to na základě propracovaných metod signalizace výskytu chorob a škůdců, v době, kdy dochází k překročení tzv. prahu škodlivosti. Nicméně používání selektivních přípravků nezabránilo vzniku rezistence chorob a škůdců. A tak již v roce 1993 bylo například známo více jak 500 druhů hmyzu rezistentních alespoň k jedné a 17 druhů škůdců rezistentních proti všem tehdejším nejpoužívanějším účinným látkám.

Hledání nových způsobů ochrany rostlin bylo tedy nasnadě a tato snaha přetrvává dodnes. Mezi novodobé alternativy ochrany rostlin patří i využití botanických pesticidů, byť je to způsob velmi starý. I když zde není prostor představit všechny zástupce těchto přípravků, pojďme si alespoň ve stručnosti představit ty, se kterými se můžeme setkat v ČR.

2. Co jsou dnešní botanické pesticidy a proč je používat?

     Rostliny jsou bezedná studnice různých chemikálií. Dosud bylo izolováno a popsáno asi 24 milionů organických látek, které jsou syntetizovány živými organismy a většina jich je rostlinného původu. Nutno dodat, že každým dnem jich několik desítek (nově objevených) přibývá a to jsme teprve na počátku vědění. Je to obrovská rozmanitost látek, které mají v různých organismech nějakou svoji funkci.

Každý rostlinný druh si musel v průběhu koevoluce vytvořit svoji strategii, jak zachovat vlastní druh a jak se ubránit stresům, chorobám a škůdcům. Je mnoho rozmanitých a originálních strategií, které rostliny používají (a ne které zde bohužel není prostor). Rostliny nemohou utéci anebo se schovat před ataky chorob a škůdců, musely si tedy „vymyslet“ něco jiného. A mezi oblíbené způsoby obrany patří syntéza sekundárních metabolitů. A tak některé rostliny dokáží syntetizovat látky, které úspěšně používají pro svoji obranu vůči chorobám a škůdcům, proto jim říkáme „biologicky aktivní látky obranného charakteru“ .

Co jsou tedy botanické pesticidy? Tyto přípravky nejsou nic jiného, než nějakým způsobem izolované tato látky obranného charakteru z rostlin. Izolovat tyto látky můžeme různým způsobem. Nejčastěji je získáváme macerací anebo extrakcí. Po té už stačí tyto extrakty aplikovat na kulturní rostliny, stejně jako jiné pesticidy. Je to podobné, jako když připravujeme čaj nebo sirup z léčivých rostlin, který pak aplikujeme proti vlastním neduhům.

Proč si nevytváří kulturní rostliny látky obranného charakteru? Ony si je vytváří anebo si je vytvářely, ale díky jednostrannému šlechtění na hospodářskou kvalitu anebo výnosy tuto schopnost ztratily anebo mají geny, které byly odpovědny za syntézu těchto látek, spící (latentní). Až v posledních několika desetiletích se začalo se šlechtěním tzv. rezistentních odrůd.

Proč vlastně používat botanické pesticidy, když máme hodně syntetických? Těch důvodů je hned několik.

2. 1.

Bezpečnost přípravků: Většina dnes používaných pesticidů obsahují uměle syntetizované látky, které sice často vychází z přírodních struktur, ale obsahují obvykle nějaké, pro přírodu nepřirozené, prvky (např. Cl, Mg, Br), které mají obvykle za úkol stabilizovat chemickou strukturu těchto látek v prostředí. Většina přírodních látek je však složena jen ze základních biogenních prcků C,H,O (N, S), když pak sníme třeba zeleninu, na které zůstanou rezidua ze syntetických látek s halogenovými prvky nebo kovy, naše tělo si s nimi těžko poradí a takové látky pak mohou být impulsem pro vznik různých chorob, včetně rakovinového bujení. Botanické pesticidy jsou obvykle vyrobeny z extraktů léčivých rostlin, které byly odpradávna používány při léčbě různých nemocí a byly používány jak vnitřně tak vnějšně a jejich rezidua jsou pro lidské tělo (nebo těla našich mazlíčků) zcela přirozené a snadno odbouratelné.

2. 2.

Snadná manipulace a práce: Vhledem k tomu, že jsou vyrobeny z léčivých rostlin a celá formulace přípravků je obvykle na přírodní bázi, nemusíme se obávat, že při neopatrné manipulaci (např. potřísnění) může dojít ke zdravotním problémům. Navíc obvykle nesmrdí a tak i práce s nimi je příjemná.

2. 3.

Zabránění vzniku rezistence: Díky tomu, že tyto přípravky obsahují směs i několika desítek účinných látek, nedochází ke vzniku rezistentních populací původců chorob a škůdců (to je ale problém spíše velkých zemědělců a nesprávného používání přípravků).

A tak bychom mohli jmenovat další výhody ale i nevýhody. Mezi nevýhody patří asi jejich vyšší cena, malá nabídka v obchodech rychlý rozklad reziduí v přírodě, čímž se snižuje perzistence přípravků.

V rámci projektu Česká hlava za rok 2013 byl oceněn ing. Roman Pavela, Ph.D. z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, Praha Ruzyně, za dlouholetý výzkum v oblasti botanických pesticidů.

Viz. také http://www.telereceptar.cz/cena-projektu-ceska-hlava-take-z-s2988CZ

Pokračování tohoto 1. dílu článku najdete ZDE http://www.telereceptar.cz/rukovet-zahradkare-botanicke-pes-s2998CZ