VENKOVNÍ BONSAJE I.

Daniela Dušková 21.01.2014 | 19:12 Flora říše rostlin

Úvod do světa bonsají, výběr druhů, postup pro začátečníky

Bonsaj (japonsky: 盆栽; též bonsai, v Číně pak punsaj nebo penjing) je staré umění miniaturizace stromů a jejich pěstování v miskách. Doslova přeloženo má slovo bonsaj význam strom v misce, kde bon znamená miska a sai strom (též sázet). Delší a přesnější definice říká, že bonsaj je miniaturní strom pěstovaný v misce, který je bonsajovými technikami tvarován tak, aby navozoval iluzi starého stromu. Zahrnuje v sobě prvky pěstitelství i umění.

Dnes pro nás bonsaje představují něco jako symbol Japonska, jejich původ však musíme hledat v Číně kde o nich najdeme zmínky již z dob přelomu letopočtu. Do Japonska se dostali až v 6.stl., Japonnci umění tvarovat bonsaje převzali a zjednodušili. Čínské pojetí bylo dosti složité, s krajinnými prvky. Japonci dále propracovali uměleckou stránku díla a pěstitelské postupy. Pozorováním volně rostoucích stromů v přírodě vypracovali klasické styly bonsají, podle kterých se bonsaje tvarují dodnes. Dlouhou bonsajistickou tradici lze dále najít i v Korei, Wietnamu, Indonésii a Tchaj – wanu. Díky samostatnému vývoji a jiným klimatickým podmínkám mají bonsaje z těchto zemí odlišný vzhled.

Pro Evropu byly bonsaje po řadu let zcela utajeny, první exempláře se objevují až na konci 19. stl v Paříži. Povědomí o tom, jak stromky pěstovat je ale mizivé a řada prvních exemplářů hyne. Teprve po druhé světové válce se situace změnila. Bonsaje se spolu s vojáky bojujícími na dálném východě vrací jako válečná kořist a v krátké době se stávají hitem. Spolu se správnými pěstebními postupy se rychle rozšiřují po celém světe, a později i do tehdějšího Československa, kde bylo jejich rozšíření opožděno zejména díky nechuti vůči všemu západnímu. Dnes můžeme najít zahradnictví specializovaná pouze na bonsaje, bonsjistické prodejny i řadu odborné literatury. Bonsaje, a zejména ty pokojové, můžeme bez velkých obtíží koupit v zahradnickém centru. Jako pokojové bonsaje se nejčastěji upravují drobnolisté fíkusy (Ficus benjamina) a citrusy. Jejich umělecká hodnota je vět šinou malá. Neupravují se podle stanovených pravidel, cílem je vytvořit líbivý stromeček v dekorativní misce a je zcela jedno, jestli je nebo není tvarován v určitém stylu. Právě s těmito bonsajemi se asi setkáváme nejčastěji. Úspěchy s jejich pěstováním bývají různé, asi nejmenší škoda nastane, pokud se stromek netvaruje - přeroste a ztratí tvar. Daleko častěji dochází k přeschnutí substrátu v misce nebo napak k přemokření. Pokud se k tomu přidá ještě atak savých škůdců, je stromeček na vyhození. Možná vás tato zkušenost od bonsají odradila a víc se jim věnovat nechcete, byť se vám líbí. Napadlo vás ale zkusit bonsaje venkovní? Je to zcela jiná kapitola! Pokud myslíte, že je to příliš těžké, tak není, a nebo být nemusí. Vytvarovat si vlastní stromek není tak obtížné a nikdo po vás nechce studovat tradicí zakotvené styly a postupovat tak, aby výtvor byl dokonalý. Děláte to pro sebe, pro radost, podle citu. Snad jedinou věc by měla vaše bonsaj splňovat, a to vzhled starého stromu, kdy zejména tlouštka kmene je důležitým ukazatelem.

Materiál pro venkovní bonsaje lze získat v každém zahradnictví za velmi malou částku, pokud stromeček najdeme v přírodě máme jej zadarmo. Určitě nepodporuji drancování lesního porostu, ale les je plný mladých vysemeňených stromků se kterými se dál nepočítá a velká většina z nich v konkurenčním prostředí zaniká. Pěkné exemlpláře s různě zohýbaným kmenem a zakrslejším růstem najdeme na kamenitém či skalnatém podloží.

Používáme stromy a keře které v našich klimatických podmínkách dobře rostou a přezimují. Příhlížíme i k tomu, jak snadno se tvarují.

Mezi ty nejvhodnější patří: borovice (Pinus sylvestris), modřín (Larix decidua), jalovec (Juniperus communis), javor (Acer platanoides, A. pseudoplatanus, A. campestre, A. ginnala, A. tatarica, A. palmatum, A. japonicum aj.), buk (Fagus sylvatica),hloh (Crategus), habr (Carpinus betulus), dub (Quercus robur, Q. petraea), lípa (Tilia cordata, T. platyphyla, Tilia tomentosa aj.).

Stromky které se rozhodnete přinést z přírody by měly být vyrývány brzy na jaře nebo na podzim po opadu listů. Stromek musí mít co největší kořenový bal a co nejméně poškozené kořeny. Potrhané kořeny zastřihneme a stejně tak uděláme i první zásah do korunky. Takto přinesené stromky vždy sázíme nejprve do volného lehce přistíněného záhonu na zahradě. Pokud si mladý stromek koupíte v zahradnictví, můžete jej začít tvarovat v korunce střihem i drátováním. Speciální bonsajistické drátky a náčiní koupíte ve specializovaném obchodě. Zde se vyplatí nešetřit a koupit si opravdu kvalitní pomůcky, a to zejména nůžky… Stromky se drátují odspodu, s tím že tlouštka drátu se postupně zmenšuje se sílou větviček. Nejjednodušší úprava spočívá v tom, že vyberete pěkné kosterní větve pravidelně rozložené po kmeni. Větvičky zahuštující vystříháte. Drátky zohýbejte větévky do libovolného tvaru, zaštípněte terminál. Snažte se o ztvárnění starého malebného stromu. Snazší práce s drátem je vždy v době, kdy stromek nemá listy.

Vhodným materiálem jsou I otužilé opadavé listnaté keře, jako: kdoulovce (Chaenomeles), hlohyně (Pyracantha coccinea), skalník (Cotoneaster), opadavé azalky (Rhododendron). Kromě těchto dvou způsobů opatření bonsaje je možný i vlastní výsev osiva či vegetativní množení. Jedná se ale o velmi zdlouhavou cestu. Bonsaj si můžete také koupit již hotovou a jen ji udržovat v daném tvaru. Budete mít sice rychle pěkný exemplář, ale připravíte se o podíl vlastní kreativní tvorby.

Bonsaje se dají rozdělit do mnoha různých skupin, nejzákladnější, je dělení podle tvaru kmene do pěti základních stylů: