DŘEVINY S BAREVNOU KŮROU

Barva kůry dřevin nemusí být jen standardně v odstínech hnědé, případně šedé barvy. Toto zbarvení je samozřejmě nejčastější, ale kromě něj existuje i celá řada zajímavých barevných variant, která vnášejí do zahradního prostředí vítaný estetický prvek, se kterým se dá dobře výtvarně pracovat.

Na hledisko barvy kůry se při koncipování zahrady často zapomíná a je to škoda. Vybarvení totiž nejlépe vynikne v době, kdy je o ostatní efekty /kvetení, vybarvování listů a plodů/ nouze. Netradičně vybarvená kůra nás nejvíce upoutá v zimě a v předjaří. Ale i s tímto výtvarným prvkem se to nesmí přehánět. Méně často znamená více a zbarvení nejlépe vynikne v kontrastu s druhy barvenými neutrálně. Světlým a zářivým barvám nejlépe sluší pozadí tmavě zbarvených jehličnanů, které jim poskytnou výbornou kulisu. Zajímavých efektů lze docílit i při použití více barevnokorých jedinců stejného druhu. Dobře vypadá skupinka bříz nebo výsadba červenokoré svídy.

Určitě se však vyhněte sbírce barevně zajímavých jedinců.

Asi nejznámější dřevinou s barevnou kůrou je bříza. Představuje nejsvětleji zbarvenou dřevinu a barva její kůry září i v době vegetace, kdy má dřevina listy. Do zahradního prostředí se lépe než bříza bělokorá /Betula pendula/ hodí bříza papírová /Betula papyrifera/, která je ještě bělejší. Navíc má i zajímavý charakter růstu, protože její kmen se již od spodu často dělí. Výrazně bílou barvu kůry má i bříza Jacquemontova /Betula jacquemontii/ jejíž hladká kůra se odlupuje ve velkých plátech. Pro malé zahrady se hodí i kultivary břízy bělokoré, jako je ´Gracilis´ nebo ´Youngii´. Všechny břízy na podzim pěkně do žluta vybarvují listy.

Dalším zástupcem světlokorých stromů je pak platan (Platanus), se kterým se stále častěji setkáváme v našich parcích. Mějte na paměti, že se jedná o velký a poměrně i rychle rostoucí strom, který potřebuje dostatek místa. Velmi dekorativní je i hladká kůra buků, které je elegantně šedostříbrně vybarvena. Po opadu listů, je procházka bukovým lesem úchvatná. Podobnou barvu kůry jako má buk, má i topol bílý nebo osika /Populus alba, Populus tremula/. Kůra není tak hladká jako u buku, ale u topolů celkovou světlost podporuje i bělavé zbarvení spodní strany listů. Z keřů pak stříbřitě šedým zbarvením vyniká hlošina /Eleagnus angustifolia/.

Zvláštní kapitolou mezi barevnokorými dřeviny pak představují ty, jejichž kůra není jen jednobarevná. Velmi zajímavé jsou tzv. „pyžamové javory“, které svůj legrační název dostaly od své zelenobíle pruhované barvy, která připomíná vzorek na dědečkově pyžamu. Pěknými exempláři pro menší zahrádky jsou např. javor Davidův (Acer davidii) nebo javor pensylvánský (A. pensylvanicum).

Dvojbarevný efekt pak nabízí i bambus (Bambusa). Ze zelenokorých druhů se zmíníme o těch, které jsou opravdu zářivě zelené a svou barvou připomínají svěží jarní trávníček.

Krásným s tromem je jerlín japonský (Sophora japonica), zejména pak jeho kultivar ´Pendula´, který má kaskádovitě převislou korunu. Zelenou kůru mají i některé javory, mezi než patří např. javor jasanolistý /Acer negundo/a javor dlanitolistý /Acer palmatum/

Efektní je i vrba Matsudova (Salix matsudana ´Tortuosa´), která je velmi oblíbená díky převislým a malebně krouceným větvím. Jedná se o nenáročný strom, který se dobře tvaruje řezem a lze jej snadno udržet v libovolné výšce.

Zelenokorým keřům pak vévodí svídy, např. svída krvavá (Cornus sanguinea var. viridissima). Hezkým keřem, který i velmi pěkně kvete je zákula japonská (Kerria japonica).

Žlutokorým druhům jednoznačně vévodí vrby (Salix). Velmi ceněná je např. tzv smuteční vrba (S. alba ´Tristis´) a jí velmi podobná vrba náhrobní /Salix sepulcralis/. Tenké dlouhé větévky se dají velmi dobře použít i v aranžerství a to jak do živých, tak i do sušených dekorací. Z nižších keřů je pak jistě nejcenější svída výběžkatá /Cornus stolonifera var. Flaviramea/. Tato zářivě zbarvená svída se s oblibou kombinuje se svídami s červenou barvou kůry.

Červená barva kůry je asi nejlákavější. Dřevin s opravdu pěkně červenou kůrou není mnoho a působí velmi dekorativně. Červenokoré stromy najdete zejména mezi javory, např. javor japonský nebo javor dlanitolistý (Acer japonicum, Acer palmatum). Efekt pokroucených větviček pak spolu s červenou barvou přináší vrba červenokřivolaká (Salix erythroflexuosa), která j e ještě o něco malebněji pokroucena než jí podobná vrba Matsudova. Druhem s velmi dlouhou dobou působnosti je pak škumpa, mezi nejkrásnější patří škumpa lysá se svým stříhanolistým kultivarem (Rhus glabra ´Laciniata´). Její doba přichází již na podzim, kdy se celý keř zbarví nápadně zářivě červenými listy, po jejich opadu se ukáže i načervenalá barva mladého dřeva. Tento druh patří k hodnotným dřevinám pro rodinné zahrady, je však potřeba pamatovat na to, že se škumpy rozšiřují podzemními výhony, které raší z půdy v okolí keře. Také mezi již několikrát zmíněnými svídami najdeme krásné červené druhy, korálově červenou kůru má svída bílá (Cornus alba ´Sibirica´) vínově červená je pak (Cornus alba ‘Elegantissima’)ještě efektnější jsou kultivary svídy bílé ´Argenteomarginata´ a ´Speathii´, které později při vegetaci překvapí bíle či žlutě panašovanými listy.

Péče

Barevná kůra je těmto dřevinám přirozeně dána a vytrvává po celý jejich život. Je ale třeba počítat s tím, že nekrásnější a nejsytější zbarvení najdeme v době rašení a na mladých výhonech. Spolu s věkem barva zavadá. Barevnokoré dřeviny, a to zejména svídy, vrby a zákulu proto musíme často udržovat řezem. Řez podporuje rašení nových výhonů a tím zajistí dostatek mladého dřeva s tou nejhezčí barvou. Kromě toho nám řez pomůže udržet dřevin v požadované velikosti.