ZMLAZOVÁNÍ POKOJOVÝCH ROSTLIN

Zmlazování a řez by mělo spadat k běžné péči o pokojové rostliny stejně jako například přesazování, hnojení nebo ochrana proti škůdcům a a chorobám.

Většinu rostlin je třeba udržovat pravidelným řezem. U některých je to především otázka vzhledu a hygieny. Jednoduše se odstraňují odumřelé listy a odkvetlé květy aby rostlina vypadala pěkně a svěže. Dalším důvodem řezu je povzbuzení rostliny ke kvetení, např. u ibišků či citrusů.

Podle typu růstu a druhu rostliny se liší I způsob zmlazování. Dřevnatějící pokojovky se budou ošetřovat jinak než plazivé a pnoucí. Rychle rostoucí vyžaduji jiný přístup, než druhy které přirůstají pomalu.

Spolehlivým vodítkem pro určení pravé chvíle pro zmlazení, je vzhled rostliny. Pokud rostlinu máme již několik let a i přes pravidelnou péči již nevypadá pěkně a neplní svou dekorativní funkci, je pravá chvíle pro zásah. Zaschlé stonky bez listů nebo holé kmeny nevypadají pěkně. Pokud je to možné, načasujte zásah do předjarních a jarních měsíců, mnohé druhy pokojovek je ale možné bez problémů zmlazovat celoročně /zelenec, tradescantia/

V mnoha případech můžeme zmlazování spojit I s vegetativním množením. Při řezu získáme řadu pěkných řízků, které je jistě škoda vyhodit. Pokud je matečná rostlina již velmi stará a nevzhledná, vyplatí se ji řízky nebo dceřinnými rostlinami nahradit. Toto platí zejména v případě rychle rostoucích plazivých druhů nebo pokojovek, které tvoří trsy. Nejvhodnější dobou pro získání kvalitního množitelského materiálu je jaro a počátek léta.

Postup:

Současně se zmlazováním je vhodné rostlinu přesadit do čerstvého substrátu a případně do většího květináče.

Nejprve rostlinu vyjmeme z původního obalu, vyklepeme část staré zeminy a prohlédneme kořeny. Pokud jsou zdravé a vyplňují obsah květináče, zakrátíme je ostým nožem o ¼. Suché nebo shnilé kořeny odstraníme úplně. Pokud se jedná o trsovitě rostoucí pokojovky, prohlédneme zda špatné kořeny nepatří pouze nejstaršímu trsu, pokud ano, rovnou tento trs odstraníme a už jej dále nepřesazujeme. Poté, co ošetříme kořeny, prohlédneme nadzemní část. Všechny staré a bezlisté výhony odstříhneme nůžkami nebo ostrým nožem a to buď úplně nebo jen na pár centimetrů nad úrovní substrátu. Pokud najdeme nějaké nízko nasazené očko, odstříhneme výhon nad ním. Slaboučké nebo zahušťující výhony odstraníme zcela. Ostatní, silné a zdravé, které se rozhodneme ponechat, zakrátíme o 1/3. Poté co rostlinu takto upravíme, můžeme ji přesadit do nového květináče. Přesazovat samozřejmě můžeme ještě před tím, než provedeme řez nadzemní části, opačný postup ale usnadňuje manipulaci s rostlinou a také nahrává pohodlnější práci s nůžkami, protože si rostlinu při řezu můžeme natočit z nejvhodnějšího úhlu tak, aby se nám dobře pracovalo.

Tento způsob je vhodný pro keřovitě rostoucí, případně dřevnatějící druhy jako je například ibišek /Hybiscus/, pokojová lipka /Sparmania/ nebo mračňák /Abutilon/.

Trsovitě rostoucí pokojovky jako je zelenec, tchýnin jazyk /Sanseviera/, šáchor /Cyperus/, je nejvhodnější zmladit tak, že trs po vyjmutí ze starého květináče rozebereme a nejstarší nevzhledné části odtrhneme a zcela odstraníme. Mladé a vitální dceřiné části můžeme sesadit dohromady nebo je rozsázet do několika menších květináčů.

Plazivé nebo popínavé pokojovky mají většinou velmi rychlý růst a jejich zmlazování je poměrně radikální. Výhony seřízneme cca 5 – 10 cm nad úrovní substrátu. Většinou velmi rychle obrazí novými čerstvými výhony. K těmto druhům patří např. mučenka /Passiflora/, šplhavník /Epipremnum/, břečťan /Hedera/

Druhy, které tvoří výběžky jakko např. lomikámen /Saxifraga stolonifera/

Je nejlepší zcela nahradit silnou dceřinou rostlinou nebo případně sesadit více rostlinek dohromady.

Množení

Pokud se rozhodneme o vegetativní způsob množení, můžeme odříznuté části rostlin vhodně upravit a ošetřit tak, aby snadno zakořenili. Řízky řežeme ze střední části výhonu, nepoužíváme ani zdřevnatělý konec ani měkký vrcholek. Řízek vždy upravujeme čistým a ostrým nožem či žiletkou – tupý nástroj pohmoždí pletiva řízku, který pak bude špatně nasávat vodu. Řízek by měl mít mezi třemi až čtyřmi listy, vrcholovou část seřízneme kousek nad vrchním listem rovně, spodní pod posledním pupenem šikmo.

Řízky zpravidla zapichujeme mírně šikmo tak, aby část řízku která je v subtrátu byla okolo 3-7 cm /s ohledem na celkovou velikost řízku/. Listy ze spodní části řízku je třeba odstranit úplě, v substrátu či vodě by měl spočívat pouze holý stonek. Většina řízků zakoření za několik týdnů, dracéna však až 3 měsíce. Platí, že čím je řízek dřevitější a mohutnější, tím pomaleji koření.

Substrát

Jako substrát můžeme použít zeminu pro pokojovky napůl smíchanou s pískem nebo s perlitem. Použít lze i samotný perlit, jehož výhodou je chemická intertnost a sterilita, nemusíte se tedy obávat toho, že by vám řízky uhnily. Obecně řízky nejlépe zakoření ve vzdušném a na živiny chudém substrátu – přebytek výživy v počátcích spíše škodí. K dostání jsou i speciální substráty pro výsev a množení. Substrát je třeba udržovat stále mírně vlhký, rovněž vzdušná vlhkost by měla být vysoká – vhodné mikroklima zajistí perforovaná fólie či průsvitný plastový kelímek. Až řízek zakoření a povyroste, občas "skleníček" na chvíli odklopte, aby se sazenička otužovala, a nakonec jej odstraňte zcela. Řízky potřebují dostatek světla, ale před přímým sluncem jej chraňte. Jakmile se vyvinou kořeny a řízky začnou rychleji narůstat, je potřeba je rozsadit do samostatných květináčků.

Pokud se rozhodnete řízkovat pokojovky, je velmi vhodné použít i rostlinné stimulátory. Nejčastěji jsou tekuté nebo práškové. Konec řízku do nich stačí jen na chvilku vložit a celý efekt řízkování je pak mnohem vyšší.

U některých druhů, lze zcela jednoduše části výhonů zakořenit ve vodě a to I bez úpravy řezem. K druhům, které koření téměř sami patří například voděnka /Tradescantia/, africká fialka /Saintpaulia/, fitonie /Fittonia argyroneura/ nebo šplhavník /Epipremnum/.