PASTINÁK, ODSTRČENÝ BRATŘÍČEK PETRŽELE

 













Je těžké vysvětlit proč jedna část Evropy tuto zeleninu řadí na první místo, druhá pak jej téměř neuznává. Zřejmý vliv zde hrají tradice. V západní Evropě, především Anglii, Francii a Švédsku ,patří pastinák k jedné ze základních zelenin, na rozdíl od kořenové petržele. Petržel je zde používána především naťová. V ostatních částech Evropy a také u nás patří kořenová petržel mezi tři nejvýznamnější kořenové zeleniny a pastinák se vysévá pouze okrajově. Oběma zeleninám se v podmínkách mírného klimatu velmi dobře daří, obě mají své přednosti a přispívají k obohacení jídelníčku.

Pastinák (Pastinaca sativa) je rostlinou typickou pro Evropu, o čemž svědčí skutečnost, že se s jeho planou formou můžeme setkat velmi často v přírodě, na okrajích cest a podél příkopů.Kvete zlatožlutými květy sestavenými do okolíků, listy jsou podobné celerovým.

O významu pastináku svědčí skutečnost, že se pěstuje již 3000 let. Před příchodem brambor do Evropy se využíval nejen k jídlu, jako vařená příloha, k přípravě polévek, kaší , nebo společně s ostatní kořenovou zeleninou k dušení masa, zvěřiny a ryb, ale také k léčení revmatismu, plynatosti a neuróz. Má také močopudné účinky, ale v současné době je využíván pro tyto účely pouze v lidovém léčitelství. Pastinák se od petržele liší větší mohutností kořene, s průměrem v horní části až 5 cm. Jeho velkou předností , při srovnání s petrželí, je nenáročnost. Snáší osluněné i mírně zastíněné stanoviště, nepotřebuje vyšší dávky hnojení a závlahu vyžaduje pouze v době extrémního sucha. Chorobami a škůdci trpí pouze vyjímečně. Nesnáší pouze půdy kyselé nebo čerstvě vyhnojené.Vysokou výživnou hodnotu kořenům dodává obsah bílkovin a třikrát větší obsah cukrů než má např. mrkev. Ze všech kořenových zelenin má pastinák největší obsah vitamínu C, dále vyniká obsahem draslíku, vápníku , fosforu a aromatických silic. Chuť kořenů je mírně nasládlá, kořenitá. Petrželi ale musíme přiznat jemnější chuť a vůni. Na rozdíl od jemnější petržele, poskytuje pastinák více než dvojnásobné výnosy.

Pastinák se pěstuje z výsevů semen, který je možné uskutečnit ve dvou termínech. Buď brzy na jaře, nejčastěji v březnu až dubnu, nebo opět na podzim, v průběhu září až začátku října. Řádky volíme asi 30 cm od sebe. Vzchází za 2 -4 týdny a rostlinky rostou velmi pomalu.Osvědčuje se pracnější způsob výsevu , a to – po 3 semenech do řádku na vzdálenost asi 10 cm, s následným vyjednocením. Vyjednocené rostlinky se zásadně nevysazují, vzhledem k jemnému kořínku se neujímají. Kořeny se mohou sklízet již od července, kdy jsou ještě nedorostlé a využívat jako polévková zelenina. Většinou se ale sklizeň ponechává až na říjen, kdy začnou žloutnout listy. Po namrznutí získávají kořeny dokonce mnohem lepší chuť. Kořeny je vhodné mrazit rozkrájené na kostky, nejlépe po pětiminutovém povaření. Dlouhodobě se kořeny skladují při teplotě 0C a vysoké vlhkosti, aby nedocházelo k jejich vadnutí. Také uložení jednotlivých kořenů do písku prodlužuje jejich skladovatelnost až do jara. Výjímečný je pastinák také tím, že se může přes zimu ponechat na záhoně. Koncem února je však nutné kořeny vyrýt, protože pastinák je dvouletá rostlina a již brzy zjara by začal tvořit květní stvoly, a tím by došlo k jeho znehodnocení. Pastinák je rostlina málo variabilní, proto se setkáme pouze se dvěmi u nás povolenými odrůdami. Ta starší se jmenuje Dlouhý bílý a byla povolena již v roce 1946, nová odrůda Bielas, byla povolena v roce 2002 a vyniká kratším stejnoměrným kořenem a bílou barvou.Odrůda je cenná především pro možnost pěstování v těžších a vlhčích půdách. Velmi kvalitní kořen poskytuje při pěstování na hrůbcích.

Prima tipy.

1.

Semena pastináku ztrácejí velmi rychle klíčivost, proto se nevyplácí skladovat je, ale je nutné každoročně nakupovat čerstvé osivo.

2.

Vzhledem k pomalému vzcházení se vyplatí provádět výsev s tzv. značkovací plodinou, , např. salátem, ředkvičkou nebo špenátem.

3.

Vegetační doba pastináku je 210 – 230 dnů, výborně se mu daří i ve vyšších polohách.

Foto autorka textu.