ZELENÁ PORADNA LUDMILY DUŠKOVÉ

Hálčivec švestkový ( Eriophyes similis)

Vytváří na listech vypouklé hálky, ze spodní strany vyplněné hustou spletí trichomů. Uvnitř hálek jsou drobní, 0,2 – 0,24 mm dlouzí, bělaví roztoči podlouhlého tvaru těla.Hálčivec má několik vzájemně se překrývajících generací. Velice často bývá napadena většina listů . K poškození stromu ani ke snížení množství či kvality plodů ale zpravidla nedochází. Pouze v případě extrémně silného napadení mladých stromů ve školkách může dojít k deformaci koruny. Samotná chemická ochrana, prováděná přípravkem Vertimec, se míjí účinkem, neboť insekticid nepronikne do vnitřku hálky ke škůdci. Úspěchu lze dosáhnout jedině včasnou aplikací na jaře v době rašení listů. Ty totiž napadají samičky přezimující pod šupinami pupenů.

Pidikřísek růžový (Typhlocyba rosae)

Pidikřísek růžový (někdy též označován jako pidikřísek šípkový) způsobuje svým žírem zejména na vrchní straně listů růží velké množství velmi drobných teček, které působí jako jemné žlutobílé kropenatění listů. Toto poškození je nejprve zřetelné kolem nervatury, později pokrývá prakticky celou plochu listů. U velkokvětých růží výhony se silněji napadenými listy většinou omezují svůj růst do délky. Intenzita poškození je závislá i na druhu a odrůdě růží. Nejvíce jsou napadány pnoucí růže, především rostoucí na suchých, slunných stanovištích, chráněných proti prodění vzduchu. Na spodní straně listů je možné pozorovat larvy a dospělce. Larvy jsou bezkřídlé a dospělci mají průsvitná světlezelená křídla, střechovitě složená nad tělem. Při vyrušení odskakují.

Rzivost karafiátu ( Uromyces dianthi)

Na listech karafiátů se během léta objevují okrouhlé skvrny, na jejichž horní i spodní starně se vytvářejí koncentricky uspořádané kupky výtrusů překryté pokožkou.Často jsou napadány i stonky.

Jedná se o houbové onemocnění, rzivost, které se projevuje v některých letech již na začátku léta. Po dozrání spor se pokožka trhá a spory se v podobě rezavého prášku uvolňují. Listy vlivem napadení ztrácejí barvu, jsou děrované, předčasně zasychají od okrajů, stáčejí se opadávají, nebo zůstávají suché viset na rostlinách. Choroba se projevuje zvlášť škodlivě především při vysoké vzdušné a půdní vlhkosti, při dlouhodobém ovlhčení listů a jednostranném hnojení dusíkem. Postižené rostliny se vyplatí v průběhu vegetace ošetřovat přípravkem Baycor 25 WP. Přezimující výtrusy bývají zdrojem nákazy v následujícím roce.

Klejotok (gumóza)

Je velmi nápadný výtok slizovitých látek z rostlinných pletiv některých ovocných stromů na povrch kůry, kde tyto slizové látky na vzduchu tuhnou. Výron látek je reakcí rostliny na poranění, či nevhodné pěstitelské podmínky. Vyskytuje se u peckovin - nejčastěji u třešní, meruněk a broskvoní, ale je možné jej nalézt i u švestek a sliv. Mnohdy je příčinou i špatné stanoviště stromku (těžká a mokrá, v nižší vrstvě nepropustná půda), mechanické poškození dřeva (zvláště v období vegetačního klidu), namrznutí kmene, či větví, velké střídání teplot v zimě, nesprávný řez (silnější řez a průklest v předjaří, neošetřené rány zatřením). Z parazitárních podnětů to mohou být infekce rostlinných pletiv houbovými, nebo bakteriálními chorobami, poranění některým parazitickým hmyzem - např. kůrovci.

Jako ochrana proti vzniku klejotoku je důležité dodržovat správnou prevenci - vylehčování a kypření těžkých půd, příp. jejich odvodnění podle potřeby, včasné odřezávání napadených částí rostlin a odumřelých rostlinných částí, zatírání řezných ran (balzám, štěpařský vosk, nebo u větších ran barvou latexového typu).

Vlastní ošetření klejotokových ran se provádí tak, že nejprve musí dojít k důslednému vyříznutí rány až na zdravé dřevo, následuje dezinfekce 8% octem, smíchaným s vodou 1:1. Po zaschnutí se rána musí zatřít balzámem, či štěpařským voskem u ran menšího rozsahu .

Vychytávka

Vyznáte se v mochyních?

Mochně židovská (Physalis alkekengi var. franchetii) a mochně peruánská(Physalis peruviana)

Kdo by neznal oranžové lampionky které jsou okrasou nejen trvalkových záhonů, ale především sušených, v nejrůznějších vazbách. Jejich nespornou výhodou je barevná dlouhodobá stálost a trvanlivost.

Mochně židovská pochází z Japonska. Je 60-100 cm vysoká a tvoří souvislé bohatě odnožující porosty. Je ozdobná svými plody, které jsou tvořeny nadmutým oranžově červeným kalichem. Uvnitř je uzavřena červená bobule.Plody se vybarvují v září a jsou ozdobné během celého podzimu. Vysazuje se do polostínu a je poměrně nenáročná nejen na půdní podmínky ale i vláhu. Množí se buď dělením ,nebo osivem. Většinou je využívána do smíšených záhonů. Při pěstování je však nutné rozpínající se rostlinu regulovat , jinak oslabuje okolní trvalky. Je cenná nejen k řezu v čerstvém stavu protože si dlouho podrží pěkný vzhled ve váze, ale dá se i výborně sušit .

Blízkou příbuznou je mochně peruánská. Ta se ale pěstuje jako jednoletá rostlina pro velmi chutné , na vitamíny bohaté, plody. Její pěstování je podobné rajčatům. Výsev se provádí v březnu, předpěstované sazenice se vysazují koncem května. Plody se pak sklízí až do zámrazu. Při nízké teplotě se dají i dlouhodobě skladovat.