KDYŽ ROSTLINY POTŘEBUJÍ PODEPŘÍT

Různé opěrné systémy, se kterými se můžeme na zahradě setkat, nejsou výsadou jen popínavých rostlin. Popínavky se bez nich samozřejmě neobejdou, ale také velká řada zahradních rostlin se v průběhu vegetace dostane do situace, kdy i pro ně je opora nutná.

Jako dobrý příklad poslouží vysoké trvalky k řezu, rozkladité trvalky s velkými květy, mečíky, čerstvě vysazené stromy a balkonové květiny. Opěrný systém se hodí i pro poléhavé a plazivé druhy rostlin, včetně zeleniny.

Konstrukce, ať již budujeme jakoukoliv, by vždy měly být nejen funkční, ale i estetická. A určitě bychom je měli vybudovat včas. Předejdeme tím rozlomeni rostlin, nebo květních stvolů nebo nepěknému deformování.

Které rostliny potřebují oporu?

Popínavé dřeviny

Rozdělujeme je do skupin podle charakteru růstu, a způsobu jakým se přichycují na oporu.

A, šlahounovité – tvoří pouze dlouhé výhony, které je nutno vyvazovat (popínavé růže). Důmyslně konstruované treláže se zdobným mřížovým nemají pro růže valný význam. Pro jejich dlouhé šlahouny jsou nejlepší vodorovně tažené dráty nebo dřevěné příčky. K nim se růže nejlépe vyvazují. Ve vodorovné poloze také nejlépe nasazují na květ.

B, kořenující – na větévkách tvoří krátké kořínky, jimiž se sami dobře přidržují na drsném podkladu, tj. skála, hrubá omítka, kůra stromů (břečťan, přísavník tříprstý, křivouš /částečně/). Pro pergoly nejsou až tak vhodné, břečťan nebo přísavník udělá daleko více parády na zdi nebo jiné ploše

C, ovíjivé – musí mít oporu, která dovolí výhonům volné otáčení (vistárie, akébie, aktinídie, podražec, zimokeř, zimolez). Vyhovují jim klasické konstrukce /mříže, svislé latě/. Po kterých se bez potřeby vyvazování sami obtáčejí. Podle toho, jak se točí, je můžeme ještě rozdělit na pravo- a levo-točivé.

D, úponkovité – přidržují se pomocí úponků / přísavník révovitý, plamének, réva/. Musí mít hrubší nosnou konstrukci, na které se úponky zachytí. Mladým rostlinám může prospět vyvázání prvních výhonů k opoře. Po čase se rostliny již přichycují sami.

TYPY:

Popínavé rostliny nemusí mít jen jasně danou jednoúčelovou konstrukci. Můžete je „pustit“ na zábradlí, zahradní mostek, vzrostlý listnatý strom, lampu, plot, apod. Vždy ale respektujte typ růstu a mohutnost rostliny, aby opora vydržela. Velmi krásná jsou i loubí, na ta se nejlépe hodí růže, vystárie nebo křivouš.

Trvalky

Mnohé trvalky se bez opory neobejdou. Jsou to zejména takové, které tvoří velké a těžké květy, trvalky vysoké a ty, které mají velký hustý trs. K typickým druhům patří pivoňky, záplevák, oměj, ostrožka. Jsou velmi citlivé k prudším dešťům nebo větru, který buď povalí nebo zláme vysoké stvoly nebo zapříčiní rozklesnutí trsu, ani jeden stav není dobrý a nevypadá pěkně. Nejlepší je v tomto případě škodám předcházet, a vyšší stvoly po jednom vyvázat. Nejlepší jsou k tomu tenké bambusové tyčky, které jsou pevné i pěkné. Trsovité druhy k tyčkám nevyvazujeme, pro ty je nutná tzv. ohrádka. Pokud ji vytvoříme již v průběhu růstu, tak ji okrajové listy, pěkně překryjí a tak dobře plní účel a navíc není vůbec vidět. Ohrádku můžeme koupit nebo si ji vytvořit z dřevěných kolíků nebo z drátu.

Také některé letničky tyčku uvítají, pamatujte na ni u slunečnic, krásenek a ostatních vysokých druhů.

Zelenina

Opora je nutná i pro řadu zeleninových druhů. Fazole a okurky samozřejmě porostou a budou plodit i bez opory, ale pokud jim ji poskytneme, bude kvalita plodů lepší a současně i sklizeň bude čistá a komfortní. Pro popínavé fazole, hrášek a okurky bude nejlepší síť s většími oky kterou vypneme mezi kůly nebo pevnými latěmi. Výška by měla být alespoň 1, 7 m. Až síť vyzkoušíte, už ji budete používat stále. Plody jsou krásně čisté a u sklizně se nemusíme hrbit. Plody rychleji zrají, jsou kvalitnější i chutnější. K zelenině má také větší přístup vzduch a tím pádem se i zvyšuje odolnost k houbovým chorobám i škůdcům. Pro fazole se celkem dobře hodí i bambusové tyčky. Pokud rostliny vysadíme do trojsponu. Zapíchneme tyčku ke každé rostlině a do trojúhelníku, vždy po třech tyčky nahoře svážeme. Vznikne jakýsi stan, který je velmi stabilní a fazolím dobře vyhovuje.

Dřeviny

Opora je nutná i pro čerstvě vysazené stromy. Zejména vyšší výpěstky jí vyžadují. Jejím hlavním úkolem je držet a kotvit rostlinu na místě, nejen proto, aby se vlivem větru nevyvrátila, ale zejména z důvodu správného zakořenění na novém stanovišti. I za celkem slabého povětří se kmen kýve a pohyb se přenáší do kořenového balu. Droboučké vlasové kořínky které se pozvolna začínají tvořit potřebují pro to, aby dobře prorostly do nové půdy prostředí bez pohybu, jinak se neustále trhají. To zajistí právě opora. Ta může být celkem nízká, jde totiž spíš skutečně o to fixovat kořenový bal, než korunu. Pokud opěrnou nevytvoříme, může nově vysazená dřevina za čas uschnout, není to pak tím, že by neměla dostatek vody, ale tím, že kořeny neměly šanci správně prorůstat.