Zámecké křeslo I. díl

Na začátku to bylo křeslo povalující se u kontejneru. Byl den plný slunce a psal se datum 21. 4. 2011 čas 10:11:20.

Vždy je to akce všech sousedů a netrpělivě všichni vyhlíží, kdy už bude kontejner přistaven. Připravené hromádky odpadu ze zahrad a půd to mají spočítané. Už nejednou se stalo, že jedeme s naloženým kolečkem do kontejneru a s naloženým kolečkem zpátky. Člověk se často podivuje, co lidi nevyhodí. Takto jednou koukala z kontejneru vojenská vzduchovka. Kde myslíte, že je? V obýváku na zdi.

Ale když jsem začala manžela přemlouvat, ať mi jede pro křeslo, které leželo vedle kontejneru tak to už se zasekl a povídá: „vždyť nemá nohu, co s tím budeme dělat atd.“ Nevím proč, ale moc se mi vizuálně líbilo a tak jsem počkala, až manžel odjede, vzala si kolečko a vydala se pro něj. Nechtělo se mi, aby mě někdo viděl tak jsem docela pospíchala. Postavila schválně kolečko doprostřed zahrady a čekala „za bukem“ co bude. Nemohla jsem se dočkat, až Pepíno přijede a bude nadávat.

Přijel a spustil: „Jé a já si sklopil sedačky v autě, že ti ho naložím a přivezu. Jakou jsem měl radost, že už tam není. Jak ti to vysvětlím a ono je u nás na zahradě.“ Oba jsme vybouchli smíchy.

Hned na první pohled bylo zřejmé, že potah v dekoru gepardu byl podezřelý. Nedalo mi to a začala jsem postupně sundávat vrstvy na opěradlech pro ruce. Záhy jsem zjistila, že pod vrchní ani druhou vrstvou nebude konečná a tak jsem šla pro foťák.

To už mi začala v hlavě vyplouvat slova našeho pana kronikáře, který mi v minulosti vyprávěl, jak se jeden z dvou vinořských zámků v době minulé rozkradl. Prý kdo měl ruce a kárku vzal zámek úprkem a zůstal tam jen velký obraz, protože ho nikdo neunesl.

Manžel se mi smál a nevěřil, ostatně já tomu také nevěřila a pokračovala tentokrát už s foťákem dále v objevování útrob křesla. Nakonec na podpěrách byly 4 vrstvy textilií a vycpávka ze sena a slámy.

Na pokračování se těšte příště.