Jak skladovat brambory

Nejen po vlastní sklizni, ale i po zakoupení brambor musíme myslet na jejich správné uskladnění. Brambory k uskladnění mají být dostatečně vyzrálé, slupka nesmí být poškozená ani mokrá. Především vlhkost podporuje vznik a rozšíření skládkových chorob. Na to je dobré myslet již při sklizni, kdy se provádí základní třídění sklizených hlíz.

Vždy před uskladněním se vyplatí nechat brambory vydýchat

Po sklizni , kdy hlízy mají vyšší vnitřní vlhkost se vyplatí umístit je volně nasypané v tenké vrstvě do temné dobře větrané místnosti s teplotou 15-18C. Zde se brambory nechají po dobu 10-14 dnů, hlízy vytvoří pevnější slupku, která je předpokladem zábrany vstupu skládkových chorob.. Absolutně nepřípustné, především při sklizni po období deštivého počasí , je brambory ihned po sklizni napytlovat a postavit do sklepa. Výsledkem je po několika týdnech „pochodující pytel“ s bramborami napadenými hnilobami a odsouzenými k vyhození

Zdravé nepoškozené a dobře vytříděné brambory se skladují nejčastěji v tmavých a dobře větraných sklepech, nejlépe v nízkých bedýnkách nebo lískách.Skladování v pytlích se nedoporučuje. Zde jsou brambory naskládány ve velké vrstvě a možnost pravidelné kontroly je prakticky vyloučena. Hlízy je nutné skladovat ve tmě, jinak rychle na světle zelenají a tím se v nich vytváří solanin, který je pro konzumaci nevhodný z důvodu vyvolávání zažívacích potíží. Optimální teplota během skladování je v rozmezí 3-5 st. C , maximálně však do 7 st. C. V teplejším prostředí by brambory začaly klíčit a při více než 15 st. C rychle vadnou a hnijí. Pokud je sklep teplejší , vyplatí se časté větrání. Ani přílišné chladno nedělá uskladněným hlízám dobře. Při teplotě pod nulou začínají hlízy namrzat. Při plus 1 st. C sládnou. V takovém případě je vhodné hlízy přikrýt . Vlhkost vzhuchu by se měla pohybovat mezi 85 až 95 % .Brambory se nevyplácí skladovat společně s ovocem. V takovém případě hrozí znehodnocení chuti obojího. Délka uchování brambor závisí na odrůdě, podmínkách a způsobu skladování. Pohybuje se okolo 6 měsíců.

Skladování sadbových brambor

Pokud se rozhodneme pro skladování sadbových brambor je rozptýlené světlo vhodné protože omezuje šíření a vznik hnilob a podobně jako nízká teplota zpomaluje klíčení. Sadbové brambory s nazelenalou slupkou mají lepší zdravotní stav a jsou mnohem vitálnější.

Vyplatí se pravidelná kontrola skladovaných hlíz, protože i při sebepozornějším třídění po sklizni, přehlédneme některá poškození a takové hlízy bývají příčinou vzniku hnilob. Mezi nejčastější závady patří:

Poškození hlíz od hlodavců ( foto č. 3 )

V době gradace může populační hustota hlodavců dosáhnout až 1000 jedinců na hektar. V takovém případě dochází k silnému poškození bramborových hlíz.Poškození, pokud nepřesahuje více jak 30 % povrchu, je zaschlé bez příznaků druhotné infekce houbovými nebo bakteriálními chorobami, lze je považovat za kosmetickou vadu. Přesto je na místě takové hlízy oddělit od bezvadných a použít je ke spotřebě přednostně. Během skladování vyžadují takto vytříděné brambory zvýšenou kontrolu ( foto č. 3 ).

Chrousti – především velké larvy chroustů, kteří prodělávají svůj několikaletý vývoj v půdě se v posledních letech stávají závažnými škůdci nejen brambor ale i ostatních polních plodin. Požerky na hlízách vedou k jejich znehodnocení, napadené hlízy nelze skladovat. 

Praskání hlíz ( foto č. 1 )

Na hlízách se vytvářejí různě dlouhé a hluboké praskliny. Stěny prasklin zarůstají většinou korkovitou vrstvou hojivého pletiva. Základní příčinou je rychlý růst po období zpomaleného růstu. K tomuto jevu dochází především díky nerovnoměrnému zásobování rostlin vodou ( vysoké srážky nebo závlaha po období sucha). Příčinou může být i přehnojení dusíkem a opožděná sklizeň. Praskliny jsou většinou vstupní branou pro mikroorganismy, které způsobují druhotné hniloby. Jednotlivé odrůdy jsou vůči praskání hlíz různě náchylné. Hlízy s hlubokými a úzkými prasklinami se k dlouhodobému skladování nehodí, proto se vyplatí je vytřídit a urychleně zkonzumovat.

Strupovitost hlíz ( foto č. 1 )

Původcem tzv. obecné strupovitosti jsou bakterie z rodu Streptomyces. Na hlízách se vytvářejí různé strupovité skvrny s korkovitým povrchem. Jedná se o celosvětově rozšířenou chorobu, která spíše ovlivňuje vzhledovou kvalitu . Pro rozvoj choroby je optimální vysoká půdní teplota ( nad 250C) a lehké písčité půdy se zásaditou reakcí. Chorobu podporuje používání nevyzrálého hnoje, zaorání slámy a vápnění přímo k bramborům. Naopak ji potlačuje použití kyselých hnojiv, zelené hnojení a listová výživa hořčíkem a manganem. Důležité je i dodržování střídání plodin a používání odolnějších odrůd. Napadené hlízy jsou hůře skladovatelné, mají větší odpar vody a hrozí nebezpečí druhotných infekcí. Při zpracování je větší odpad a mají nižší obsah škrobu.

Mokrá hniloba hlíz

Původcem jsou bakterie rodu Erwinia.Choroba přechází ze stonků, stolonů a kořenů do hlíz, kde se mění v kašovitou, nepříjemně páchnoucí hmotu. U částečně napadených hlíz pokračuje mokrá hniloba ve skládce, zejména jsou-li uskladněné vlhké hlízy. Hlavním zdrojem choroby je sadba a chorobu podporuje chladné a vlhké počasí a těžké, chladné a vlhké půdy. Napadené hlízy se musí okamžitě odstranit, k jakémukoliv zpracování jsou naprosto nevhodné. Ve skládkách infikují zdravé hlízy kontaktem

Plíseň bramborová ( foto č. 2 )

Je nejzávažnější chorobou brambor.napadá jak listovou plochu , tak i hlízy.Příznakem napadení jsou nekrotické vodnaté skvrny na listech, které postupně zasahují celou rostlinu, která odumírá. Napadené hlízy mají na slupce olovnaté šedé skvrny a na řezu je dužnina rezavě zbarvena. Napadené hlízy je nutné pečlivě vytřídit a skladované brambory pravidelně kontrolovat.

Ludmila Dušková

Foto autorka

Foto č. 2                                                                                                     Foto č. 3