O krásné květině Hepatica nobilis - Jaterníku podléšce

Nejdříve trochu oficiálních údajů o botanickém zařazení Druh Hepatica nobilis var. nobilis (Miller, Garsault)

platně popsal botanik Linnaeus v r.1753 jako Anemone hepatica a zařadil rostlinu do čeledi Ranunculaceae (pryskyřníkovité). Poté byl dosti dlouho rod Hepatica zařazován a označován různě, až se ustálilo jeho osamostatnění pod názvem Hepatica nobilis (Miller), a to teprve v druhé polovině 20. století. Latinský název Hepatica, ale i český j a t e r n í k , souvisí s trojlaločným tvarem listů této rostliny. Připomínají totiž lidský orgán játra a před mnoha staletími se věřilo, že jejich použitím lze léčit některé jaterní choroby. Dnes máme pochopitelně účinnější prostředky, leč název nám již zůstal. Ještě taková zajímavost. Ačkoliv na ostrovech Velké Británie není jaterník-podléška původní flórou, neboť tam byla pravděpodobně z evropské pevniny dovezena Římany či mnichy jako rostlina s léčebnými účinky, první dochované písemné zmínky o ní nalézáme právě v Anglii. První je od Johna Gardenera v jeho FEATE OF GARDENING z roku 1440. Barevné formy podléšek včetně plnokvětých (!) poté popsal ve svém díle PARADISI IN SOLE PARADISUS TERRESTRIS v roce 1629 zahradník John Parkinso. Zmiňuji se o tom proto, že ačkoliv se ve svých botanických pracích zabývali podléškami ve 20. století v Anglii i takoví velikáni jako William Robinson, Getrude Jekyll nebo Reginald Farrer, nebyl podnes v rámci kontinentální Evropy rod Hepatica beze zbytku utříděn a zařazen, jak to již bylo např. provedeno v rámci rozsáhlého území Severní Ameriky nebo Asie včetně Japonska. Proto jsou evropské podléšky i přes některé vzájemně značně odlišné růstové znaky uváděny pouze jako místní formy či poddruhy. Tolik stručně o botanickém zařazení.

Hovoříme-li o j a t e r n í k u - p o d l é š c e jako o výjimečné rostlině, bude dobře uvést, v čem ona mimořádnost spočívá.

Hepatica nobilis je rostlinou milující polostín a raději vyšší nadmořskou výšku, i když roste i v nížinách např. v Pobaltí, na rovinách Polska či Ukrajiny, případně ve Švédsku přímo u plochého mořského pobřeží. Vyšší poloha jí zabezpečuje chlad a potřebnou vlhkost. Libuje si v řidších lesních porostech listnatých stromů zejména dubů, buků, habrů apod. Tedy v místech, kam k rostlinám v době jarního kvetení a následného růstu listů (koncem měsíce března a v dubnu) pronikají životadárné sluneční paprsky, aby se potom nad nimi po olistění korun stromů uzavřela přes léto světelná clona a podléšky vegetovaly dále v příjemném a chladném polostínu. Na příjem světla k potřebné fotosyntéze mají „zabudováno“ v buňkách svých listů zvláštní zařízení – jakoby mikrodestičky v podobě lupy, které intenzitu dopadajícího světla zvyšují na potřebnou míru, takže jim přistínění vůbec nevadí. Naše podléšky upřednostňují propustnou, avšak na výživu bohatou půdu s přísadou vápence – nevadí jim však ani přiměřeně kyselá půda, zatím co některé druhy podléšek na americkém a asijském kontinentu tuto kyselost naopak vítají, nebo dokonce potřebují. Podléška je rostlinou s listy celoročně zelenými, kdy staré postupně odumírají až teprve ke konci ročního cyklu a po odkvětu rostlinám narůstají listy nové. Od semene po kvetoucí rostlinu jde však minimálně o čtyřletý, ale i šestiletý cyklus. To je zcela určitě i příčinou slabého množení podléšek v zahradnických závodech – jednoduše se to nevyplácí. Proto i v zahraničí jsou podléšky mimořádně drahými rostlinami. Tento čtyřletý cyklus navíc zpomaluje časově práci s pokusy při křížení a získávání nových kultivarů. To je i důvod, proč se její zajímavé klony a kultivary seženou jen u specialistů (samozřejmě za částky, které potřebnou dlouhou dobu přiměřeně zhodnotí), nebo u zapálených pěstitelů amatérů či skalničkářů. Další vlastností, pro kterou si našla podléška u leckoho svoji oblibu, je schopnost ke křížení a k vytváření nových nádherných kultivarů. Do nedávné doby byla tato činnost výhradní doménou Japonců. Evropa nyní začíná toto opoždění dohánět. Zkuste odhadnout, jak brzo lze náskok čtyř století u Japonců dohonit v Evropě či USA. O tom si však povíme až v druhé části tohoto pojednání. Přetištěno z webu www.hepatica-nobilis.cz .