Pěstební substrát a hnojení orchidejí

Kvalita a složení pěstebního substrátu a problematika hnojení patří k těm nejdiskutabilnějším tématům milovníků a pěstitelů orchidejí vůbec. Zejména začátečníci tápou a je pro ně obtížně pochopitelný fakt, že orchidejový substrát nemá se zahradnickou zeminou pranic společného.

Nejprve bychom si měli povědět něco o orchidejích obecně. Porozumíme – li jejich biologii, zjistíme, jak jsou nároky na pěstební podmínky těchto rostlin logické.

Většina druhů, které rostou a kvetou kolem nás, patří do skupiny tzv. terestrických rostlin. Slovo „terra“ pochází z latinského půda a jedná se o rostliny, které ke svému životu potřebují růst v zemi. Svými kořeny přijímají z půdy všechny důležité živiny a vodu. Velké množství orchidejí ale patří mezi rostliny epifytické, název pochází z řeckých slov „epi“, které znamená na, a „phyton“ - rostlina. Epifyty rostou nejčastěji na jiných rostlinách, orchideje ale neparazitují, tj. nepronikají svými kořený do cévních svazků hostitele a nečerpají živiny z něj (např. naše jmelí), hostitelské rostliny orchidejím pouze vytvářejí pěstební prostředí. V jejich domácím prostředí je najdeme nejčastěji na kůře velkých listnatých stromů. Tyto rostlinné druhy ke svému životu půdu nepotřebují. Substrát pro tyto orchideje představuje zejména opornou funkci, zjednodušeně řečeno představuje držák kořenů.

Jak ale orchideje přijímají vodu a živiny?

Rostliny pocházejí z tropů, kde je velmi vysoká vzdušná vlhkost, často zde prší a kořeny orchidejí jsou někdy i vícekrát za den omývány vodou, která s sebou nese rozpuštěné živiny. Prostředí tropů je nesmírně živé a bohaté a živiny se do vody dostávají velice snadno. Orchidejové kořeny jsou ztlustlé a silné, mají velkou schopnost jímat vlhkost z okolí a nadále ji v sobě skladovat. Nejen dužnaté kořeny, ale i listy a pahlízy orchidejí slouží jako zásobárna vody v méně příznivém období.

Hlavně je třeba si uvědomit, že ačkoliv orchideje pochází z tropů, nejedná se o rostliny bahenní. A jejich nároky, zejména na množství vzduchu v půdě jsou diametrálně odlišné. Orchideje nesnesou mokrý a utužený substrát a v krátké době na něj reagují uhníváním kořenů, které je bohužel někdy fatální.

Substrát musí splňovat několik zásadních podmínek. Musí být stálý – to znamená, že nesmí rychle odolávat rozkladu a rozpadu. Dále musí být vzdušný – nesmí tvořit slévavou strukturu. Jednotlivé částice mají být optimálně 1cm velké a musí neustále propouštět vzduch. Substrát musí být mírně kyselý /pH okolo 5-5,5/ a sterilní, pokud tedy naberete komponenty v lese nebo na zahradě, snadno si přinesete i hnilobné zárodky, plíseň, případně i nepříjemné škůdce. Dříve si pěstitelé substrát míchali doma sami, existovalo několik „zaručených“ formulí a většinou obsahovaly velké množství komponent, jako je kůra, molitan, nastříhané bukové listí, polystyren, perlit, rašeliník, kokosová vlákna, rašelina, keramzit, hliněné střepy…

Výsledky byly různé, každopádně příprava substrátu byla obtížná, zdlouhavá a mnohdy odradila od pěstování vůbec. Dnes máme vše jednodušší, s rozšířenou nabídkou a velkou oblibou orchidejí, roste i škála doplňkových potřeb pro orchidejáře – plastové průhledné květináče, opěrné tyčky, sponky, substráty a hnojiva.

Na trhu najdeme celou řadu substrátů, některé jsou výborné, jiné jsou horší. Do pytle ale většinou není vidět, určitě si tedy nejprve přečtěte složení na obalu, substráty nemusí obsahovat mnoho komponent, velice dobře se osvědčila kvalitní, nejlépe piniová kůra, která je velmi stálá a rašeliník. Nezapomeňte zkontrolovat i aciditu substrátu.

Orchideje přesazujme jen tehdy, je-li to nutné, a to v případě:

• Že se původní substrát již rozložil a nemá svou strukturu

• Boky květináče, i povrch substrátu pokrývají řasy.

• Kořeny se stěhují z květináče a orchidej doslova padá

• Kořeny vyplnily celý obsah květináče a lezou odtokovými otvory ven

• Orchidej chřadne, kořenové špičky zahnívají.

• NIKDY NEPŘESAZUJTE KVETOUCÍ, ANI NAKVETLOU ORCHIDEJ

• Na dno květináče nemusí přijít žádná drenáž

Po přesazení orchidej zalijte, další zálivka pak následuje po týdnu až 10 dnech. V tomto intervalu také zálivku i nadále provádíme. V létě, kdy je tepleji a výpar je větší, můžeme zalévat i častěji než jednou týdně, ale vždy, pokud substrát stihnul od předchozí zálivky vyschnout. Trvalé mokro je velmi škodlivé. Zálivka sama o sobě je velmi specifická! Nejedná se o klasické nalití vody do podmisky. Orchideje se pouze namáčí do nádoby s vodou. Voda by měla být měkká, nebo alespoň odstátá, ideální je dešťová nebo akvarijní. Květináč s orchidejí ponoříme, necháme nasáknout vodu, poté vyndáme z lázně a necháme vodu odkapat. Několikrát zopakujeme. Variantou je i nechat květináč natahovat vodu po dobu 10 až 30 minut, poté zase vyndáme, necháme všechnu vodu odkapat odtokovými otvory a teprve poté vrátíme orchidej na své místo. Se zálivkou aplikujeme i hnojivo. U orchidejí ani jiná, než tekutá výživa, nepřichází v úvahu. Při každé zálivce, případně při každé druhé, přimíchejte do vody tekuté hnojivo v uvedeném poměru. Používejte jen speciální orchidejová hnojiva, mají vyvážený poměr draslíku, fosforu a dusíku, obsahují i důležité aminokyseliny a peptidy v organické formě. Velmi doporučitelná jsou i hnojiva ve formě suspenze, mají větší vydatnost, koncentraci a rostlinám zaručují snadné přijímání živin.

Orchideje nezapomínáme také pravidelně, denně rosit. Hnojivo je možné ve slabší koncentraci přidat i do rozprašovače.