KDYŽ ZÁHONY OSIŘÍ, O ZELENÉM HNOJIVU

Podzim je již téměř tady a úroda opouští záhony. Do příchodu zimy ale máme přece jen pár týdnů a mnozí pěstitelé si kladou otázku, zda na uvolněná místa ještě něco vysít. Určitě se ještě vyplatí vysít ředkvičky, salát či špenát a do příchodu mrazů sklidit poslední letošní zeleninu. Co když ale nechceme další sklizeň? Pak asi bude nejlíp nechat záhony ladem, alespoň si půda odpočine.

Ponechání záhonů po sklizni mnoho týdnů bez zásahu je tou největší pěstitelskou chybou. Zelenou dostávají plevele, které velice rychle kolonizují půdu, mohutní a sílí. Některé druhy dokonce stačí vykvést a osít záhonky svým potomstvem. Takového pleveliště se budeme velice těžko zbavovat po řadu roků. Ukázkovým příkladem je ptačinec žabinec. Jedná se o ozimý plevel, který zakořeňuje mělce v ornici jednak kůlovým kořenem a dále kořeny z uzlů plazících se a kořenících lodyh. Květy vyrůstají v paždí listů, semena jsou 1,5 mm dlouhá a na jedné rostlině jich uzrává až několik tisíc. Kvetoucí žabinec je přitom při mírné zimě běžnou záležitostí. Osivo klíčí již při teplotě slabě nad nulou. K šíření napomáhá také hnojení čerstvým hnojem. Řada plevelů je navíc i perfektním útočištěm pro škůdce a houbové choroby, pro příští sezónu budou připraveni zaútočit v nebývalé síle. Z toho vyplývá, že plevelům musíme vyhlásit nelítostný boj. Pomocí plečky se vyplatí je podtínat v samotném prvopočátku nárůstu. Perfektním řešením je osetí půdy rychle rostoucími plodinami, které potlačí vzcházející plevele, odeberou jim vláhu a zadusí je.

Jaké plodiny se nejlépe hodí? Při výběru musíme zvážit, jaké plodiny chceme následující rok na stanovišti pěstovat. Velice často se využívá řepka a hořčice. Během několika málo dní vytvoří celistvý koberec, a než přikročíme k podzimnímu rytí, naroste velké množství organické hmoty k zarytí a obohacení půdy o humus. Ale pozor! Tyto brukvovité plodiny jsou přenašeči obávané nádorovitosti košťálovin. Pokud budeme na stanovišti pěstovat květák, zelí či kedlubny, řepce a hořčici se rozhodně vyhneme.

Oblibu mezi zahrádkáři má i svazenka vratičolistá. Její modré květy šíří po okolí nádhernou medovou vůni. Je to také medonosná rostlina, využívaná i včelaři. V tuto dobu nám už sice nezakvete, ale velice rychle vytvoří dostatečné množství organické hmoty.U nás pěstovaná odrůda Větrovská je méně srstnatá. Má oproti jiným odrůdám vyšší krmnou hodnotu a chovatelům hospodářských zvířat poskytne i na sklonku vegetačního období hodnotné krmivo.

Lupinu zahradní ( Lupinus polyphyllus) zná asi každý zahrádkář, okrasnou část zahrady dokáže rozzářit širokou škálou barev. Mnohem méně je ale v podvědomí pěstitelské veřejnosti lupina bílá ( Lupinus albus). Dorůstá bez problémů výšky až 150 cm. V zemi vytváří silný, hluboko pronikající rozvětvený kulový kořen, na kterém jsou hlízky nitrogenních bakterií. Lodyhy má silnou, vzpřímenou, listy dlouze řapíkaté, dlanitě složené, nenápadné květy sestavené do hroznů. Významně zlepšuje lehké, písčité, vápnem chudé půdy, na nichž se jí dobře daří, neboť je obohacuje dusíkem a organickými látkami. Svými hlubokými kořeny navíc prohlubuje půdu. Vysokou produkcí nadzemních částí významně zásobuje půdu organickou hmotou a dokáže prakticky nahradit statková hnojiva.

Velikost osiva pro zelené hnojení významně ovlivňuje dávky, nadměrný výsevek má za následek přehoustlé porosty, které snadno podehnívají.Hořčice a řepky vyséváme 100g/m2, svazenky 2g/m2, lupiny 300g/m2.Jemné osivo, jako má svazenka, můžeme před výsevem smíchat s jemným pískem v poměru 1:1.

Před zarytím se vyplatí rostliny na zelené hnojení rozdrtit pomocí strunové sekačky nebo klasické rotační. Pozor ale při pěstování lupiny, ta vytváří silné lodyhy, které můžeme dokonale rozdrtit jedině výkonným mulčovačem.Bez drcení je možné zarývat pouze malé množství organické hmoty.

Foto autor textu.