VYVÝŠENÉ ZÁHONY PATŘÍ DO KAŽDÉ ZAHRADY

Zdravá a mohutná zelenina je snem každého pěstitele.Každá zahrada ale neposkytuje pro pěstování ty nejvhodnější podmínky, orniční vrstva je nízká a pod ní je těžké podloží, nezbývá než každoročním přidáváním kompostu prohlubovat a zúrodňovat půdu. Je to však záležitost značně dlouhodobá, neboť příprava kvalitního kompostu trvá několik let a každoročně můžeme prohlubovat vrstvu ornice jen o několik málo centimetrů. Je zde ještě jiné řešení?Nabízí se možnost pěstování rostlin na vyvýšených záhonech, někdy se nazývají kopečkové. Je to stará metoda, která má původ v jižní Číně. U nás se začala využívat v selských zahradách především při pěstování okurek.

Základní plocha je asi 180 cm široká a libovolně dlouhá. Délka záleží od velikosti zahrady – může to být 3 metry i 30 metrů. Orientace je ideální od severu k jihu, protože při směru od východu na západ se jižní strana přehřívá a severní je ve stínu.Samotné dno záhonu je 25 cm pod úrovní. Vytvoříme je tak, že ornici nahrneme na strany pro pozdější využití. Nejspodnější vzdušnou vrstvu tvoří na menší kousky rozsekané větve. Lehce je vyrobíme pomocí zahradního drtiče. Tato vrstva může obsahovat i tvrdé stonky a jiný hrubší materiál. Tento materiál tvarujeme do oblé, podlouhlé hromady, ve středové části vysoká asi 50 cm. Hrubým materiálem nevyplňujeme celou základní plochu, ale necháváme o okrajů asi 50 cm volného místa.

Druhou vrstvu tvoří 15 – 20 cm vysoká vrstva posečené trávy, bylinných zbytků rostlin a listí. Opět tvarujeme podlouhlou hromadu, kterou je vhodné dobře upěchovat. V případě použití suchého materiálu je na místě tento po navrstvení důkladně prolít vodou. Toto samozřejmě odpadá při použití čerstvé trávy a rostlinných zbytků.

Třetí vrstvu utvoříme z původní orniční vrstvy, kterou jsme si na začátku odhrnuli do stran. Tuto vrstvu ještě obohatíme promícháním s dobře vyzrálým kompostem z kravského hnoje.. Na kvalitě této vrstvy opravdu záleží, neboť do ní budou prorůstat kořeny pěstované zeleniny.

Poslední vrstvu tvoří asi 15 centimetrů kvalitního a dobře vyzrálého kompostu.Po jeho rovnoměrném rozvrstvení upravíme tvar záhonu do zaobleného tvaru s pozvolně klesajícími stranami. Z důvodu možného splavování zeminy při deštích či zalévání důkladně utužíme celý povrch. Naposledy vyhloubíme v nejvyšším místě pak vyhloubíme žlábek v celé délce záhonu. Ten slouží k lepšímu zadržení vody a pozvolném vsakování do záhonu. Takto je záhon připravený k osázení či osetí, je použitelný pro veškeré druhy zelenin. Uvedený způsob založení vyvýšeného záhonu je jeden z mnoha. Záleží na každém pěstiteli, aby si vytvořil po svoji zahradu takový typ záhonu, který dané lokalitě nejlépe vyhovuje.

Výhody vyvýšených záhonů

- rozkladem uložených organických materiálů se půda ohřívá, na jaře se tak může dříve vysazovat, na podzim se doba dozrávání prodlužuje, také v chladnějším období má stále vyšší teplotu

- založením záhonu se zvyšuje rok od roku sama od sebe úrodnost půdy zvýšeným obsahem humusu, což je výhodné především v oblastech s těžkou a jílovitou půdou a nízkou orniční vrstvou

- plocha na obdělání se zvětší, sklizeň je velmi bohatá, což je výhoda především v malých zahrádkách

- veškerý organický odpad ( posečená tráva, listí, rostlinné zbytky) se stoprocentně zužitkuje, odpadá problém se složitou a často i neekologickou likvidací, záhon se může postupně během celého roku prodlužovat tak, jak se hromadí organická hmota

- je zajištěna velice dobrá drenáž, půda se nepřemokřuje ani v deštivém období, což ocení pěstitelé především ve vlhčích podhorských oblastech

- bohatý růst kořenů dovolí kypré a na humus bohaté složení jednotlivých vrstev vyvýšeného záhonu

- ulehčí se práce při obdělávání, což ocení především starší pěstitelé, neboť se při práci nemusí příliš ohýbat

- založený záhon vydrží několik let, pouze doplňujeme slehávající se vrstvu organického materiálu

Nevýhody vyvýšených záhonů

- samotné založení vyvýšeného záhonu je poněkud pracnější, časově a fyzicky náročnější

- vyvýšený záhon rychleji prosychá, v horkém létě se voda prosakuje záhonem dolů, ale z půdního podkladu již vzhůru nevzlíná, proto se musí více zalévat

- vzniká nebezpečí pro kořeny, které zasahují do vrstvy, kde dochází k rozkladu, toto nebezpečí ale není zas tak veliké, protože vrstva rozkladu je překryta dostatečnou vrstvou humusu, ve které mají rostliny dostatečnou možnost pro zakořenění

- myši a hraboši někde rádi osidlují vyvýšený záhon a musí se proti nic v čas zahájit boj

Foto a kresba autor textu