PODZIMNÍ HNOJENÍ OVOCNÝCH STROMŮ

Velmi častou otázkou mnohých pěstitelů bývá dotaz na nejvhodnější období pro přihnojování ovocných dřevin. Fosforečnými, draselnými a případně i hořečnatými hnojivy hnojíme již na podzim, nejlépe ve druhé polovině října a v průběhu listopadu, protože jarní hnojení je méně účinné.

Na jaře se živiny při povrchovém hnojení nestačí splavit do hlubších vrstev a v létě svrchní vrstva půdy rychle vysychá. Pokud používáme vícesložková hnojiva s obsahem dusíku, pak je nutné aplikovat hnojivo v co nejrannějším jarním termínu.

Z fosforečných hnojiv používáme superfosfát(19%P2O5), hořčík doplňujeme nejčastěji kieseritem(27%MgO), vápník formou dolomitického vápence a z draselných solí používáme draselnou sůl.

Nedostatek draslíku je charakteristický tím, že nejprve začnou zasychat okraje spodních listů tak, že tmavý seschlý okraj ostře kontrastuje se zelenou částí listové čepele. Příznaky jsou shodné u většiny rostlin. U ovocných stromů může dojít až k zhnědnutí listů. Zbarvení i předčasný opad listů má téměř stejné příznaky, jako změny, které probíhají až koncem vegetace. Typické jsou také nevybarvené skvrny na plodech rajčat kolem stopky.

Příznakem nedostatku draslíku především u širokolistých rostlin, je jejich předčasné vadnutí, což má souvislost se špatným hospodařením s vodou. Draslík je v půdě pohyblivější než fosfor, ale ne tak silně jako dusík. Pro jednoleté plodiny se zapravují draselná hnojiva zarytím zpravidla v průběhu obdělávání půdy. Na těžkých a středních půdách to bývá většinou na podzim, na lehčích půdách je kvůli nebezpečí vyplavení vhodnější jarní období. Pro vytrvalé plodiny, jako je např. vinná réva, je významné hloubkové hnojení draslíkem. Stejně jako u dalších prvků, se stanoví hnojení draslíkem podle požadavků rostlin. Dávky hnojiva jsou uvedeny na obalech . Je však nutné připomenout, že draselná sůl , s obsahem 60% kysličníku draselného, obsahuje chlór a měla by se využívat pro podzimní hnojení, aby se přítomný chlor stačil vyplavit do spodních vrstev. Jeho nepříznivé účinky na půdu mohou vzniknout při sloučení s vápníkem, kdy vzniká chlorid vápenatý, který se z půdy snadno uvolňuje a půda se tak ochuzuje o vápník. Síran draselný(40% kysličníku draselného) je draselná sůl v síranové formě, bez přítomnosti chlóru. Právě zde se velmi chybuje a použití obou hnojiv by mělo vycházet z citlivosti jednotlivých plodin právě vůči chloridům.

Pokud není dodržena zásada použití síranu draselného, případně pokud není dodržen dostatečný odstup mezi hnojením a výsadbou rostlin citlivých na chloridy, může dojít k vážnému poškození rostlin a zhoršení kvality plodů. Chlór má totiž nepříznivý vliv na tvorbu cukrů, proto se chloridové formy nedoporučují k hnojení ovoce se sladkými plody jako jsou např. jahody, réva ad. Dalším nepříznivým účinkem pro rostliny je omezení příjmu vápníku, hořčíku, a fosforu. Poškození chlórem se mnohdy projevuje vznikem okrajové spály listů, kdy může snadno dojít k záměně s jinými fyziologickými poruchami. Proto, jestliže máme doma zásobu draselné soli, řiďme se nároky jednotlivých plodin, a pokud to nejde jinak, k citlivým plodinám je třeba chloridovou formou hnojit na podzim, aby se chlór přes zimu vyplavil do spodiny a nemohl nepříznivě ovlivňovat rostliny v době vegetace.

Nedostatek fosforu se u rostlin projevuje méně často. U ovocných stromů a keřů je omezen růst letorostů, tvorba květů, semen a plodů. Především se však snižuje odolnost proti mrazu. Odstranění zjištěného nedostatku fosforu během vegetace je obtížné. Běžné hnojení fosforečnými hnojivy na půdu je téměř neúčinné, protože dodaný fosfor není pohyblivý a nepronikne je kořenům rostlin. Pro mimokořenovou výživu v případě okamžitého zásahu je vhodné použít Hycol , Vegaflor nebo Lignohumát . Především se ale po sklizni musíme postarat o odstranění nevhodných půdních vlastností, které omezují přijatelnost fosforu. Jedná se především o odstranění nevyhovující kyselé půdní reakce vápněním, případně zvýšení obsahu organické hmoty v půdě. Používáme proto stájová organická hnojiva, v kombinaci se zeleným hnojením,, zaorávku slámy a hnojení fosforečnými hnojivy, nejčastěji superfosfátem, nejčastěji v dávce 200 – 300 g na 10 m2, podle plodnosti stromu.

Nedostatek hořčíku narušuje nejvýznamnější rostlinné procesy jako je fotosyntéza či biosyntéza bílkovin.Dlouhodobější deficit se projevuje především na starších listech omezením zeleného zbarvení, které se označuje jako chloróza. Listová nervatúra zůstává zelená , plocha mezi žilnatinou žloutne. Při pokračujícím nedostatku hořčíku chlorotické části odumírají. Tyto změny jsou často doprovázeny purpurovým zabarvením listů, jako při nedostatku fosforu. Postupně dochází k opadu starších listů a letorosty ovocných stromů se vyholují. Na výskyt nedostatku hořčíku má vliv kyselost půdy. Značný vliv má i množství srážek v zimním a jarním období, které mohou způsobit splavení hořčíku mimo zónu kořenů..

Předpokladem omezení poruch z nedostatku hořčíku je úprava půdních podmínek. Jedná se především o vápnění kyselých půd především pomocí hnojiv s obsahem hořčíku, jako jsou dolomity , dolomitické vápence, případně strusky, které se aplikují na podzim. Zjištěný nedostatek hořčíku během vegetace je možné omezit přihnojením rostlin hnojivem kieserit nebo hořkou solí. Účinnost tohoto zásahu silně závisí na vlhkosti půdy, proto je vhodná kombinace se závlahou. Nelze však očekávat výrazný efekt na půdách silně kyselých a půdách s vysokým obsahem draslíku.

Hořká pihovitost jablek, špatně se vyvíjející skořápky vlašských ořechů,či horší mrazuvzdornost peckovin a vznik klejotoku má na svědomí nedostatek vápníku v půdě.

Většina pěstitelů, potýkajících se právě s těmito poruchami většinou pozemky nevápní, a ani neví jak a čím.

Dávky vápníku se vpravují do půdy nejvýhodněji právě v tomto podzimním období tedy ve druhé polovině října a v listopadu. Vhodné jsou především jemně mleté vápence(nejlépe dolomitcký vápenec s obsahem hořčíku), nebo pálené vápno, kterého dáváme o třetinu méně než vápence. Dávkování je uvedeno na obalu a řídí se kyselostí půdy a jednotlivými skupinami rostlin. Při nové výsadbě se má celá pěstební plocha zásobit vápencem v tzv.meliorační dávce, která je 3 -5x vyšší než dávka udržovací. Udržovací vápnění provádíme každé 2 – 3 roky, nejlépe na základě půdního rozboru. Pro vápnění platí dále zásada, že současně nezapravujeme organická ani průmyslová hnojiva. Vápenec alespoň mírně zapravíme do půdy. Pokud hnojíme kompostem, nebudeme do něj přidávat vápno. Kompost y mají mít mírně kyselou až neutrální reakci. Aplikace kompostu s vápencem k plodinám citlivým na vápnění, může tyto rostliny vážně poškodit.

Rada:

Orientační zkoušku potřeby vápnění si může každý udělat sám. Vysušený vzorek půdy pokapeme 10% kyselinou chlorovodíkovou nebo 8% octem. Jestliže půda alespoň slabě zašumí unikajícím oxidem uhličitým, není vápnění nutné. Pokud nezašumí je dobré zjistit pH podle půdního testu s využitím indikátorové stupnice.

Foto autorka textu.