NEUVĚŘITELNÉ ZPŮSOBY SKLADOVÁNÍ OVOCE A ZELENINY V DOBÁCH MINULÝCH

V současné době , čase mrazáků a lednic, není konzervace zeleniny a ovoce žádný problém. Horší to měli naše babičky a prababičky, které si museli vystačit s vlastní fantazií a způsoby uskladnění zeleniny a ovoce na zimu pracně vymýšlet. Mnohým určitě vyloudí úsměv na tváři metody, které se dříve používaly, ale určitě není na škodu si některé připomenout, abychom si uvědomili, jak za „pár“ let věda poskočila a jak i takovou dříve složitou záležitost jako je konzervování, máme jednoduchou.

Nejdřív zelenina

1. cibule a česnek- s těmi tolik problémů nebylo, spíš šlo o co nejdelší udržení této zeleniny až do další sklizně, protože s postupným dokupováním to nebylo příliš valné. Jako velmi oblíbeným prostředkem pro skladování cibule a česneku sloužily staré , již vyřazené, punčochy, které zaručovaly prodyšnost. Celý postup spočíval ve vkládání jednotlivých cibulí nebo česneků, nad kterými se udělá uzel. Takto se pokračuje v celé délce. Výsledný provazec se pak přehazoval přes trám . Výhoda spočívala v naprostém oddělení jednotlivých plodů, kdy v případě nákazy houbovým onemocněním nedošlo k rozšíření na další . Jednotlivé cibule se při konzumaci jednoduše postupně odřezávaly. Kdo by měl zájem o vyzkoušení, může dnes použít staré punčocháče, nebo silonky.

Dalším oblíbeným způsobem uskladnění cibule a česneku bylo vyvazování do hroznů, které také umožňuje dostatek vzduchu a kontrolu nad jednotlivými plody. Tato metoda se využívá i v současné době.

2. rajčata – dříve se ve velkém nepěstovala, ale přeci je zmínka o jejich uskladnění tady je – pokud musíme sklidit zelená rajčata před ohlášenými mrazíky, je možné nechat je dozrát bez výrazné ztráty chuti podle našich předků takto: jednotlivé plody je nejlépe skladovat po jednom zabalená do hedvábného papíru, nebo hedvábné látky. Zabalené plody se vyskládají do bedýnky, kdy je nejlepší na dno položit několik kopřiv. K rajčatům je dobré přidat zralé jablko, které vylučuje etylén který uspíší dozrání zelených rajčat. Je možné taky vyjmout ze země celé rostliny i s nezralými plody . Kořenový systém zabalit do vlhkého papíru a zavěsit kořeny vzhůru na půdu, kde také dobře dozrají.

3. brambory – s bramborami k uskladnění se nedají dělat žádná velká kouzla. Člověk je ale tvor vynalézavý, a tak ti naši předkové zjistili, že se dá udělat alespoň to, aby si skladované hlízy udržely chuť. Brambory si zachovají své chuťové kvality, když je přes zimu skladujeme na kouscích dřevěného uhlí, ve výšce dlaně nad uhlím. Kromě vlivu na chuť má dřevěné uhlí ještě další pozitivní efekt – hlízy začnou později klíčit.

Příklady z oblasti ovoce

4. švestky a blumy – vydrží čerstvé 3- 4 měsíce, bez využití folií, nebo mrazení. Podmínkou však je , že k nim nesmí přijít vzduch. Plody pro uskladnění sklízíme za suchého počasí a dbáme nato, abychom je utrhli i se stopkami. Několik dnů necháme ovoce na vzdušném místě, aby se odpařilo. Do pevné nádoby, nejlépe velké sklenice, s pšeničnou moukou navrstvíme ovoce tak, aby se plody navzájem nedotýkaly, postupně vrstvíme, až je nádoba plná. Tu pak uzavřeme a uložíme na chladném místě. Švestky pak je možné odebírat po částech. Před použitím se mouka s plodů omyje a na okamžik je podržíme v sítu nad hrncem s vařící vodou, aby je lehce přešla pára. Po tomto ošetření chutnají blumy a švestky jako čerstvě utržené, třeba v lednu. Další způsob skladování švestek spočíval ve spuštění uzavřené nádoby naplněné ovocem do studny. Stálá teplota a vlhkost byly zárukou dlouhodobé konzervace.

5. citrony – ty byly určitou vzácností a tak snaha udržet je co nejdéle a bez hnilob vedla k vymýšlení skladovacích metod, které by pracně sehnanou lahůdku uchovali co nejdéle neporušenou. Jednotlivé plody se zabalí jednotlivě do papíru a vloží do kameninového hrnce. Ten se pak doplní solí. Citrony se postupně podle potřeby odebírají. Dokonce i když kůra časem na plodech ztvrdne, vnitřek zůstane šťavnatý.

6. jablka a hrušky – zásadně skladovat se stopkami směřujícími vzhůru, protože ovoce se zpravidla sklízí před dosažením zralosti a mělo by tedy i nadále zůstat ve stejné poloze, v jaké by normálně na stromě dozrálo. A aby ovoce vydrželo chutné co nejdéle vymysleli ti naši předkové možnost skladování v v bedničkách či soudcích s dobře těsnícími víky. Před uskladněním ponechali plody dva týdny rozložené v suché místnosti aby se „vypotily“. Na dno nádob pak dali vrstvu suchého písku, na ni pak vrstvu plodů, každý samostatně zabalený do papíru. Následuje opět vrstva písku a jablek až se celý obsah zaplní. Končí se pískem. Pak je nutné nádoby dobře uzavřít a uložit v chladnu a suchu. Plody si uchovají chuť a šťávu až do jara.

Jak se skladovaly bylinky ?

7. naši předkové přišli na vynikající způsob uskladnění bylin pomocí soli. Takto konzervované chutnají mnohem lépe než sušené, a jejich aroma zůstává plně zachováno. Při nakládání je třeba počítat s 15% soli, to znamená , že z celkové hmotnosti 1kg mají tvořit 85 dkg bylinky a 15 dkg sůl. Bylinky nadrobno nasekáme nebo nakrájíme, smícháme se solí a naplníme do skleněných nebo kameninových nádob. Pozor: bylinky není možné do nádob příliš natlačit, protože pak pouštějí šťávu a to snižuje jejich trvanlivost. Navrch přijde slabá vrstva suché soli. Nádoby se uzavřou celofánem, nebo voskovým papírem. A ještě na závěr recept na výbornou směs pro výrobu husté zdravé zeleninové polévky:

500 g celerových listů

500 g pórku

500 g petržele i s kořenem

500 g cibule

500 g mrkve nakrájené na kostičky

po jedné hrsti majoránky, saturejky, libečku, bazalky a tymiánu smícháme s odpovídajícím množstvím soli a vložíme do nádob. Odebíráme postupně.

Foto autorka textu.