Rozhovor s PhDr. Přemkem Podlahou, CSc. o Receptáři a také životě s televizí

Redaktor Telereceptáře 31.01.2013 | 19:18 Vše ostatní

Telereceptář ( TLRCP )

Pane doktore, v jedné epizodě Receptáře z mlýna nedaleko Klatov jste divákům prozradil, že Vaši předkové byli po 300 let mlynáři. Studoval jste rodinný rodokmen a víte, ve které době to zhruba bylo a kde onen mlýn stál ?

Přemek Podlaha ( PP )

Mám rodokmen z otcovy strany od roku 1645, tehdy žil v obci Mlýny Matěj Podlaha, mlynář, vlastnící mlýn o jednom kole. V pozemkových knihách se našlo i to, kolik měl jalovic, vepřů a polí. Jeho synové se u něj vyučili a další můj přímý předek Václav Podlaha měl mlýn v Hovorčovicích. Vzal si za manželku vdovu po zdejším mlynáři. A tak to s mými předky pokračovalo dál, dokonce jsme měli mlýn i v Temelíně, tam co teď stojí atomová elektrárna. Škoda, že restituce platí až od roku 1948. .. /☺/Tohle bylo do roku 1806. Jenže vdov bylo málo a mých předků moc. A tak jsme skončili jako chalupníci, sekerníci, můj otec se odstěhoval z jižních Čech do Prahy a naučil se tu dláždit mozaikové chodníky.

TLRCP

V dávných dobách bylo mlynářské řemeslo čímsi výjimečným. Mlynáři byli vlastně podnikatelé, kteří v dobách, kdy většinová společnost byla tvořena nevolníky, pracovali na svém, dosti často požívali určitých svobod a museli si umět poradit nejen s mechanikou, ale také s vodou. Myslíte si, že Vám v genech zůstalo něco z nezávislosti, podnikavosti a manuální zručnosti předků ?

Rozhodně podnikavost a nezávislost ano, horší už je to s tou manuální zručností.

TLRCP

Jaké máte vzpomínky na svoje dětství ? Když si spočítám Vaše datum narození, tak těsně po válce jste začal chodit do školy, že ? To byla zajímavá doba a Vy jste byl v letech, kdy si již člověk napořád pamatuje na to „jak to bylo“.

Špatně počítáte. Já začal chodit do školy v roce 1944, tedy ještě za války. Nejdřív do obecné v Táborské ulici v Nuslích a pak tu školu zabrali němečtí vojáci, tak nás přeložili na Pankrác ke kostelíčku. To je v ulici Na Pankráci, škola je tam pořád a ten kostelíček také.

TLRCP

Na co důležitého si ještě z dob mládí, zejména z období středoškolských studií rád vzpomínáte ?

Já jsem se s touhou být nezávislý dostal v 15-ti letech do střední vojenské školy na Slovensko. Už za 14 dní mi bylo jasné, že to není pro mě, ale musel jsem tam vydržet skoro až do maturity. Zlomil jsem si při cvičení loket a dostal jsem se k maturitě už v civilu. A pak mě přijali na katedru novinářství Filosofické fakulty UK.

TLRCP

S překvapením jsem si přečetl, že máte titul nejen před jménem, ale také za ním. Čím jste chtěl být a jaký obor jste vystudoval ?

V sedmdesátých letech jsme se zabýval využitím televizní technologie nejen v praxi, ale i teoreticky. Do té doby se v televizi všechno natáčelo na film, televizní kamery se mimo studio používaly jen na přenosy z fotbalu a hokeje. Dokonce jsem ten obor začal učit na FAMU a tam jsem také napsal svoje první skripta. Ta se stala základem pro moji doktorskou práci, kterou jsem obhajoval ještě před vznikem Fakulty žurnalistiky. A později jsem se věnoval prakticky i teoreticky vzdělávacím pořadům a obhájil jsem i práci, nazvanou pracovně Televizní pedagogika.

TLRCP

S tím jak se člověk začne starat sám o sebe, nastává doba důležitých osobních setkání. Vzpomínáte si na někoho, kdo Vás ovlivnil a na setkání s ním rád vzpomínáte ?

Mých učitelů bylo mnoho, většinou to byli starší televizní kolegové. Ale také jsem navštěvoval staré zahradníky a od nich, skoro jako mořská houba, nasával praktické zkušenosti pro svoje pořady. Jména na mě nechtějte, to by bylo něco jako telefonní seznam. A nerad bych na někoho v tom seznamu zapomněl.

TLRCP

Televize a setkávání s diváky se nakonec staly Vaším životním údělem, jak a kdy jste se k této práci dostal ?

V televizi jsem nastoupil v roce 1961, když dva moje předchozí starty do novinářské praxe byly zrušeny. V redakci Beseda, to byl týdeník, mě oslovil vedoucí zemědělské redakce Televizních novin. Takže televizní pořady dělám už více než 50 let.

TLRCP

Vaše zaměření na hobby problematiku se myslím ukázalo jako dobrá volba. Před dvaceti lety řada lidí předpovídala českému kutilství konec, neboť vše bude k mání, ale vypadá to, že tyto prognózy se nenaplnily.

Já věděl, že se ty prognózy nenaplní. Kutilství totiž není záležitost režimu nebo nedostatku, ale základem je tvůrčí fantazie a chuť se seberealizovat. A to jsou vlastnosti, které u nás nejsou výjimečné.

TLRCP

Nicméně v obchodech je k dostání ze zahrádkářského sortimentu cokoliv. Jak vidíte budoucnost českých zahrádkářů ? Dnes už si rodiny nemusí pořizovat své 4 áry k tomu, aby si opatřily čerstvou zeleninu a ovoce.

Víte, že ten, kdo ochutnal rajčata ze svojí zahrady, už ty ze supermarketu nechce ? Ani zahrádkaření nevzniklo z nedostatku, spíš z chuti sám si něco vypěstovat. A mít lepší úrodu než soused.

TLRCP

Podle statistik kupodivu chataření a chalupaření v posledních letech vzkvétá. Předpovědi byly také poněkud jiné.

A platí to i o těch, kdo pořád jezdí na chaty a na chalupy. Vytvořit něco vlastní hlavou a pak i vlastníma rukama, to je něco, čeho si váží nejen sám autor, ale i ti kolem něho. Víte, jak si chlapi v hospodě cení chalupáře, který tu ruinu na kraji vsi dokázal zvelebit ? Pravda, někteří mu závidí a pomlouvají. To je běžná česká vlastnost. Ale ti tvořiví ho přijmou mezi sebe.

TLRCP

Pořad Receptář prima nápadů, jehož jste duší a pro diváky nositelem kontinuity určitého názoru a způsobu jeho podání, si prošel za uplynulých 50 let značnými změnami. Leccos z toho co byste rád do pořadu promítl možná není realizovatelné, mnohé je ovlivněno potřebou komerčně zajistit fungování Receptáře. Představte si, že byste mohl scénář Receptáře psát zcela bez jakýchkoliv vnějších vlivů naprosto jen podle svého. V čem by takový pořad byl jiný ?

Tak to je na mnoho stránek. V několika větách bych to neuměl vysvětlit. Snad jen jedno: rozhodně bych pořad a svůj čas věnoval lidem, které jsem za 50 let v televizi poznával a kteří mě přesvědčili o tom, že existují šikovné české ručičky.

TLRCP

Ale nyní zpět z pohádkových podmínek do každodenní reality. Jaký je nyní Váš názor na budoucnost dramaturgie hobby televizního magazínu, jakým je Receptář ? A na jaké obecenstvo by se měl obracet ?

Ve veřejnoprávní televizi by se mnohé z mých představ dalo uplatnit, tato televize žije z koncesionářských poplatků, které činí do roka 7 miliard korun a ještě si „přivydělává“ sponzorskými vzkazy. Tedy je za co natáčet. V komerční televizi je tomu zcela jinak. Televize je drahé podnikání a výroba programu není za babku.

TLRCP

Občas dostáváme do internetového Telereceptáře stesky televizních diváků, že snad té reklamy je už v Receptáři příliš. Na druhou stranu žijeme v době, kdy Receptář neinkasuje dary, nebo granty. Systém tzv. product placementu mi nepřipadá až tak násilný ve srovnání s obyčejnou reklamou, ve které je z diváka dosti pravidelně dělán pitomec, zmanipulovaný za účelem co nejčasnějšího zakoupení předváděného produktu, či služby. Dá se podle Vás najít přijatelný kompromis mezi product placementem ( formou hrané epizody předvádějící produkt ) a potřebou inteligentně informovat diváka o novinkách ?

Přiznám se, že reklamě v televizi moc nerozumím a agentura, která můj pořad vyrábí, to ani ode mne nechce. Jsem tomu rád.

TLRCP

Jaká je v něm nyní Vaše role a můžete popsat řadovému divákovi, jak konkrétně se na tvorbě pořadu nyní podílíte ?

Jsem autorem pořadu, který se snaží z natočených reportáží /občas se podílím i na nich/ a vstupech ze studia vytvořit celek, na který se dá koukat. Podívejte se na přehled sledovanosti TV a uvidíte, že až na výjimečné politické situace se o nedělním poledni dívá nejvíc lidí právě na Receptář. Ale mně se ten čas nelíbí, venkov v té době obědvá a dívat se na obrázky a při tom honit játrové knedlíčky v polévce nejde. Zatím co politiky můžete poslouchat, protože na nich k vidění nic není. Zkrátka, v neděli v poledne by se měly vysílat pořady rozhlasového typu a ne ty, které chtějí něco ukázat.

TLRCP

V záplavě kutilských a jiných hobby časopisů, ale také řady pořadů v rozhlasech i televizích není jednoduché přicházet co týden s novými nápady a náměty. Přitom si nemyslím, že by tým Receptáře byl příliš početný. Jak se srovnáváte s novinářskou povinností „dát dohromady“ každý týden něco nového co zaujme ?

Není to jednoduché a navíc musím respektovat a ocenit snahu vyrábějící agentury, která na to všechno musí získat peníze. A protože s těmi je u nás čím dál tím větší potíž, firmy šetří a obracejí v ruce každou korunu, má to tato agentura nesmírně obtížné. Já jí to nebudu přehnanými požadavky komplikovat.

TLRCP

Dobrý televizní pořad je tvořen především zajímavými názory zajímavých lidí. V době unifikovaných moderátorů a perfektně oděných a profesionálně vystupujících průvodců televizními pořady asi není jednoduché najít specializované odborníky ve svých oborech, ale zároveň také schopné svoje myšlenky podat přijatelnou formou před kamerou. Je to těžké takové lidi najít a získat pro spolupráci ?

Tím se zabývám dlouhá léta a myslím si, že máme kolektiv odborníků, na které je spolehnutí a kteří to, nač se ptáte, dovedou. Ale přiznávám, že hledání takových lidí, kteří nejsou nesmrtelní, není snadné. A velmi to unavuje, občas mám pocit, že je nejvyšší čas toho všeho nechat, protože život přece není jen samá práce.

Děkujeme Vám pane doktore za čas, který jste věnoval našemu rozhovoru a přejeme Vám hodně zdraví a dobrých nápadů.

PhDr. Přemek Podlaha, CSc. podle české Wikipedie : ( * 1938 Praha ), je český moderátor a publicista. V Československé televizi uváděl pravidelný televizní pořad Zemědělský magazín, od roku 1975 spolumoderoval televizní soutěž Deset stupňů ke zlaté a prováděl zde další pravidelnou zahrádkářskou, houbařskou a zemědělskou osvětu. Českým televizním divákům je velmi dobře znám především jakožto autor a moderátor populárních televizních pořadů Receptář vysílaných nejprve v Československé televizi (od roku 1987), následně v České televizi a v současné době v Televizi Prima.