LIŠEJNÍKY A OVOCNÉ STROMY

 Lišejník ( Lichen ), je symbiotické společenství houby a řasy či sinice . Je známo přibližně 17 000 druhů lišejníků a každoročně jsou popisovány další. Symbióza lišejníků je svérázný způsob soužití dvou i více odlišných biologických druhů. Někdy však lišejníky obsahují i zcela odlišné skupiny řas. Lišejníky jsou považovány za nejpomaleji rostoucí organismy, přestože v našich podmínkách rostou lišejníky téměř celoročně a to i při minusových teplotách.

Lišejníky se rozmnožují především vegetativně. Někdy dochází k pohlavnímu rozmnožování samotné houby pomocí plodnic s výtrusy. Lišejníky najdeme téměř všude s výjimkou olného oceánu. Lišejníky byly například objeveny pouhých 300 kilometrů od pólu. Mnoho druhů také vyžaduje stabilní substrát,protože roste pomalu. Na druhou stranu existují i mnohé, které osídlují také rychle tlející dřevo, listy dřevin v tropech či kamenité suti.Konkurenční výhodou lišejníků je, že snášejí velké výkyvy obsahu vody ve stélce. Když obsah vody klesne, vstupují lišejníky do stavu, známého jako kryptobióza. V tomto stavu dokáží vzdorovat i překvapivě nehostinným podmínkám. Důležité je i to, že lišejníky nemají kořeny, a proto nepotřebují stálý přísun vody. Vodu pohlcují celým povrchem těla. Lišejníky často osídlují nově vzniklá nebo ještě neosídlená stanoviště. Proto patří k pionýrským druhům. Na poušti zpevňují půdu před erozí, která se postupně rozkládá a do půdy dodává živiny. Tak se tvoří místo, které později mohou osídlit i další rostliny. Podobně lišejníky kolonizují též povrchy skal, kde naopak erozi podporují. Na skalních substrátech, kde houbová vlákna lišejníků pronikají do substrátu a navětrávají ho, vznikají primární půdy a cévnaté rostliny mohou substrát osidlovat. To může vadit například na povrchu soch. Lišejníky ale rostou také na povrchu dřevin.Zde ale nejsou nikdy parazity, nekonzumují žádnou část rostliny ani ji netráví. Lišejníky jsou důležitým zdrojem potravy pro některé živočichy, zejména pro soby polární , ale také pro mnoho druhů housenek motýlů. Lišejníky však obsahují málo cukrů, a tak pro některé živočichy nestačí.

Ovocné stromy, zejména starší, jsou často pokryty mechy a lišejníky. Přitom se narušuje kůra do pletiv stromů vznikají výtrusy různých hub a bakterie. Jejich životní činností zahnívá kůra stromů a poté zasychají větve. Nejlepším prostředkem proti mechům a lišejníkům je postřik 5% až 8% roztokem zelené skalice. Postřikujeme na podzim nebo záhy na jaře, před rašením pupenů. Napadené větve po postřiku dobře očistíme od mechu a lišejníků. Velký význam má v sadě obecná hygiena. Každý rok je nutno očistit kmeny a hlavní větve od odumřelé kůry a pečlivě je natírat vápenným mlékem. Vápnem bílíme brzy na jaře a bílením chráníme strom zároveň před slunečním úžehem. Jak již bylo řečeno, lišejníky se tvoří, především, na starších stromech a v přehoustlé výsadbě případně I na zastíněném stanovišti, kde je minimální oslunění a proudění vzduchu. Pěstititelé jsou často přesvědčeni, že lišejník na kůře jejich ovocných stromů má vliv na plodnost, což samozřejmě, není Pravda. Příčina neplodnosti bává nejčastěji způsobena nedostatečnou výživou, ochranou proti houbovým chorobám a škůdcům a také i nevhodným stanovištěm.