VYTRVALÁ ZELENINA

Kvetoucí křen Vytrvalá zelenina, je taková, kterou na jednom stanovišti můžeme pěstovat po více let a každým rokem ji také sklízet. Oproti běžným jednoletým druhům zelenin odpadá její každoroční výsev či výsadba.

Právě vzhledem k dlouhověkkosti kultury je dopředu potřeba dobře rozvážit místo, kde takovou zeleninu budeme pěstovat, jednoduše jej nebudeme moci každý rok změnit. Mezi vytrvalé druhy patří například křen, rebarbora, chřest, cibule zimní, černý koren, topinambur a štovík zahradní.

Péče:

Vytrvalá zelenina má několik společných požadavků, které bychom při péči neměli opomínat. Velmi důležitým bodem je pečlivá příprava půdy před výsadbou. Kultura bude na stanovišti okolo deseti let a to, do jakých podmínek ji vysadíme, bude mít zásadní vliv na její budoucí kvalitu. Příprava spočívá v hluboké orbě a zapravení kvalitního hnoje na podzim před výsadbou. Například chřest nebo křen koření hluboko a je tedy nutné, aby půda byla vylepšena alespon do hloubky 0,8 m. V zimě se pak doporučuje nastýlka organického materiálu okolo rostlin, ideálně opět z koňského hnoje. Nastýlka zabrání hlubokému promrznutí půdy a umožní kořenům čerpat vláhu i v zimě. V případě suchého podzimu je vhodná zálivka, pokud je však půda vláhou zásobena dostatečně, nezaléváme. Některé druhy můžeme před zimou přikrýt slámou, pokud hrozí tužší mrazy, bude vhodnější nahrnout cca 10 cm vrstvu zeminy. Jako zimní ochranu nepoužívejme listí, podporuje mimo jiné rozvoj hnilob. Mezi další péči řadíme i každoroční pravidelné přihnojování, pletí, závlahu a případnou ochranu proti chorobám a škudcum.

Následně si představíme několik nejvýznamějších vytrvalých zelenin:

Křen

Kdo by neznal křen! Jeho velké lesklé listy, bílá květenství a typická vůně jsou nezaměnitelné s jiným druhem. Navíc křen nechybí snad na žádné venkovské zahrádce. Patří mezi lahůdkové a nesmírně zdravé druhy zelenin. Obsahuje velké množství vitamínu C, draslík, vápník, magnesium, mangan a vitamín B6. Křen je 10x účinější v ředění krve než Aspirin, označuje se i jako přírodní antibiotikum, které potlačuje růst některých bakterií, kvasinek a plísní. Křen je nenáročný, ale preferuje hluboké živné půdy s dostatkem vápníku a vláhy. Roste stejně dobře na slunci jako v polostínu. Před výsadbou je i tak vhodné do půdy zapravit kompost. Na stanovišti je téměř nezničitelný, protože díky velké regenerační schopnosti dokáže znovu vyrašit i z malého kousku ponechaného kořínku. Pokud se tedy rozhodneme křen z jeho místa přesunout jinam, čeká nás těžká práce, i po roce nás překvapí nový rašící křenový lístek.

Křenová sadba Pokud chcete křenu vypěstovac více a sklízet opravdu krásné dlouhé a rovné kořeny, chce to trochu práce navíc. Kulturu lze pěstovat i jednoletě, ale pro víceleté pěstování je zvlášť vhodná odrůda ‘Malén’.

Pro výsadbu používáme kořenové řízky, které sázíme na podzim nebo brzy zjara do hloubky 15 cm asi 0,5 m od sebe. Další postup spočívá v odstrňování výhonků a postranních kořínků. Proto jakmile křen začne rašit, odkopeme zeminu až k řízku a ponecháme pouze 1-2 výhony. Také kořínky odstraníme a zeminu opět přihrneme. Totéž opakujeme ješte v léte, dbáme však na to, abychom nepoškodili koreny ve spodní cásti – ty se pak už neprodlužují, ale jen sílí. Nezapomeneme ani na odstraňování květenství, protože jejich tvorba rostlinu vysiluje. Hlavním obdobím sklizně je podzim, poté co listy zhnědnou a seschnou, odryjeme zeminu a odřízneme konzumní vrchol, poté zeminu opět přihrneme. Při tomto způsobu pěstování může křen na jednom místě zůstat až deset let.

Křen si můžeme samozřejmě vykopat i kdykoliv v létě do zavařovaných okurek nebo k párkům. Ke konzumaci se křen nejčastěji strouhá, lahodný je samotný i ve směsi s nastrouhaným jablíčkem. Důležité ale je, jej po nastrouhání rychle zkonzumovat. Pikntní chuť se na vzduchu rychle vytrácí. Přes zimu pak můžeme několik kořenů vcelku dlouho skladovat ve spodní části ledničky. Aby nevysychaly, měly bychom je zabalit do vlhkého hadříku a vložit do mikrotenového sáčku.

Rebarbora, reveň kadeřavá

Reveň byla známá již před 3 tis lety v Číně, kde se používala jako lék a zelenina, do Evropy se dostala daleko později, až v 18 stl. Sklízí se její řapíky které se používají do moučníků do zavařenin a kompotů. Sklizeň řapíků provádíme pouze na jaře nejpozději do poloviny června. Později se zvyšuje obsah šťavelanů. Z jara však převládá poměr kyseliny jablečné, která je pro naše zdraví prospěšná. Z dalších látek pak stojí za zmínku obsah draslíku a vápníku, hořčíku a fosforu. Z vitamínů je to pak A, C, B, niacin, protisklerotické flavonoidy. Účinně zabíjí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu obehu, je močopůdná a mírně projímavá. Chuť ji dodává kyselina jablečná a kyselina citronová.

Při konzumaci rebarbory se doporučuje součastně zařadit i mléčné výrobky

Rebarbora Pěstování rebarbory je možné prakticky kdekoliv. Roste dobře v nížinách i v horských oblastech. Rebarbora vyžaduje půdy hluboké, hlinité, výživné a s mírně zásaditou reakcí. Na pěstování je nenáročná, péče spočívá v občasném okopávání a pletí. Se sklizňí řapíků se doporučeje začít až ve třetím roce pěstování, kdy jsou již silnější.

Reveň můžeme množit výsevem osiva, nebo rozdělením matečného trsu, případně odnožemi. Vegetativní způsob je daleko používanější. Je snadný a rychle získáme nové silné sazenice

Lahůdkový reveňový koláč

Smícháme jeden 2 hrnky jogurtu, 3 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek cukru, lžičku prášku do pečiva a trochu mléka tak aby vzniklo polohusté testo, to přemístíme dodobře vymazané formy, pokladem kousky rebarbory a zasypeme drobenkou se skořicí.

Chřest

Chřest je prastarou lahůdkou, nástěnné malby, které dokládají jeho pěstování, byly nalezeny v Egyptě v pyramidě u Sakkary před čtyřmi a půl tisícem let. Chřest řadíme k delikatesám dodnes, kromě základní úpravy, kterou je vaření jej můžeme i osmažit na pánvi, zapékat s masem, nakládat, a pod.

Kromě kulinářského zážitku se vyplatí chřest zařadit do jídelníčku i z toho důvodu, že se jedná o velmi zdravou zeleninu, která obsahuje velké množství vody, bílkoviny i vlákninu a minimum tuků i sacharidů. Do pestré palety prospěšných látek v chřestu patří zejména vitaminy skupiny B včetně kyseliny listové, vitamin C, betakaroten a minerální látky (například draslík, fosfor, hořčík, vápník, zinek, železo).

Pro pár rostlin nám postačí jeden záhon, pokud si ale chceme chřestu užít dosytosti, založíme si vlasní chřestovnu. Její založení je poměrně pracné, s tím, že chřestové výhonky /pazoušky/ můžeme začít sklízet až třetím rokem. Chřest vyžaduje dostatek slunce a hlubokou, živnou, propustnou půdu. Přípravě terénu věnujeme dostatečnou pozornost, kultura je deseti a víceletá, půda by měla být zpracována nejlépe v metrovém profilu. Pro kvalitní sklizeň se nesmí opomenout vyhnojení kravským hnojem a jeho dobré zapracování do půdy.

Na jaře si připravíme řádky – rygoly, které vyhloubíme až do 60 cm hloubky. Rygoly by od sebe měly být alespoň 150 cm daleko. Na dno rýh pak navrstvíme kompost či kvalitní zeminu s uleženým hnojem alespon do výšky 20 cm, poté ještě přisypeme vrstvičku zeminy. Na ní klademe sadbu /kořeny chřestu s očky/ do vzdálenosti 40 cm. Sadbu pak zasypeme cca 10 cm zeminy a opatrně ji přitlačíme. Pro dobré ujmutí je potřeba dostatek vody. Později již není zálivka nutná.

Chřestový rádek zůstává asi 10 cm pod úrovní okolního terénu záhonu po celý rok až do príštího jara. Na podzim musíme vyrašené výhony zakrátit na 30 -40 cm a na jaře zaschlé zbytky natí vykroutit. Teprve po roce, zasypeme řádek do roviny s okolním terénem záhonu. Teprve třetí rok mužeme začít chřestové pazoušky sklízet. Sklízízí se ale pouze do poloviny května, protože rostliny jsou stále ještě mladé a delší sklizeň by je oslabila, až čtvrtým rokem si můžeme dovolit sklizňové období protáhnout na dva měsíce. K běžné péči během pěstování patří okopávání a pletí a přihnojování jak přírodními, tak minerálními hnojivy.

Cibule zimní

Je velmi skromná, roste dobře od nížin po horské oblasti. Nemá speciální požadavky na výživu a v podstatě ani na půdu. Obecně, stejně jako pro jiné cibule bude ideální písčitohlinitá půda a dobře osluněné stanoviště. Nikdy nenecháme přebujet vytrvalý plevel, zvláště pýr může porost nepříjemně utlačit. Cibuli prospěje i mělké kypření půdy.

Foto autorka textu