PNOUCÍ DIVOŠI

Mina  

Do každé zahrádky patří neodmyslitelně pnoucí rostliny . Svou výškou , vznešeností a fantastickými květy dokážou nevzhledná místa proměnit v dokonalé zákoutí.Pravidelně nakvétají po celou délku svého vegetačního období a tak se z jejich nádhery můžeme těšit celé léto. Velmi oblíbené jsou nejen pnoucí letničky, ale především ty vytrvalé, které nás každoročně obdaří zajímavými květy, listy i svou výškou.Sortiment je poměrně rozsáhlý, ne vše se ale hodí pro naše podmínky. Z kterých vytrvalých lze vybírat?

1. Trubač kořenující (Campsis radicans)

- patří mezi nejkrásnější popínavku.Rostlina se přichytává pomocí přísavných kořínků a dosahuje výšky 5-8 m. Listy má lichozpeřené, vstřícné. Květy jsou atraktivní, asi 10 cm dlouhé, trubkovité, barvy oranžové nebo žluté. Kvete od července do září na mladých jednoletých výhonech. Potřebuje dostatek slunce , půdu propustnou s dostatkem živin. V našich podmínkách je zcela otužilý a snáší i mrazy do -20C. V prvním roce po výsadbě je nutné mladou rostlinu pravidelně zalévat, až do doby, než zakoření. Kořenový krček je možné stínit výsadbou nižších trvalek. Starší rostlinu je možné upravovat řezáním, zmlazováním a snáší i hluboký řez.. Ten se provádí v období vegetačního klidu. Chorobami v našich podmínkách netrpí. V době květu je natolik atraktivní, že dokáže zaujmout snad každého kdo kolem prochází aby se pozastavil nad jeho krásou.

2. Akebie pětičetná (Akebia quinata)

Akebie pětičetná (Akebia quinata) – domovem této atraktivní popínavé dřeviny je Japonsko, Korea a střední Čína. Z pěti druhů tohoto rodu je akebie pětičetná nejotužilejší a proto také nejvhodnější do našich podmínek. Je to ovíjivá liána, roste velmi rychle, přírůstek za rok může činit 1,5 až 2 m. Výška rostliny je pak kolem 10m. Listy jsou dělené, pětičetné, tmavě zelené s dlouhými řapíky. Abebie jsou jednodomé rostliny, pro vývoj plodů ale potřebují vzájemné opylování mezi rostlinami.. Akebie kvetou v květnu současně s rašícími listy. Květy jsou drobné tmavě fialové, intenzívně voní, jsou uspořádané v malých převislých hroznech.Samičí květy jsou navíc mnohem větší než samčí. Plody dozrávají v září, jsou fialově zelené, asi 10 cm dlouhé a 3 cm široké, tvarem připomínají okurku a jsou jedlé. Na půdu je rostlina nenáročná, snáší i sušší půdy, nevadí ji slunce ani polostín. Mladé rostliny se vyplatí chránit v zimě před mrazy. Množí se semeny , případně letními řízky.Akebie se hodí k východním i severním stěnám, na pergoly, loubí, ke zdem, kde však vyžaduje oporu.Protože starší rostliny odebírají z půdy hodně vody, je vhodná k vysušování vlhkých základů a zdí.Řez nevyžaduje, chorobami ani škůdci netrpí.

3. Zimolez (Lonicera)

Zimolez (Lonicera) - známe celou řadu kultivarů, které zahrnují opadavé, poloopadavé nebo stálezelené keře nebo dřevnaté ovíjivé liány, pěstované obvykle pro vonné květy. Květy jsou trubkovité, v různých barvách.Většinou jsou plně mrazuvzdorné. Rostou v každé , dobře provzdušněné půdě na slunci nebo v polostínu. Posezení ve večerních hodinách v blízkosti zimolezu přináší pohodu a dobrou náladu.

Rostliny se množí dřevitými i bylinnými řízky.Používají se na pergoly, altánky, mřížky, sloupy i ploty. Nejpěstovanější, Lonicera caprifolium dorůstá do výšky asi 5 m. Kvete v květnu až červnu, plodem je červená bobule“, zimolezy jsou nenáročné na pěstování a budou se dařit určitě každému. Báječně rostou i kvetou i v chladnějších podmínkách, rostliny nevymrzají, na půdu jsou nenáročné. Vzhledem k bujnému růstu je vhodné jarní zakrácení dlouhých výhonů. Pro výsadbu se hodí mladé kontejnerované sazenice, které mají dobře vyvinutý kořenový systém. Sortiment je poměrně dobře zastoupen a tak si jistě vybere každý, kdo navštíví specializované zahradnictví

Pokud ale potřebujeme pnoucí rostliny, které budou rychle růst a již během léta porostou a zakryjí potřebné místo, volíme letničky. Donedávna jsme vybírat moc nemohli, většinou vrcholem snažení byl výsev okrasných fazolí,svlačce, hrachoru a modré povíjnice. Pro letošní sezonu je však připravena celá škála nádherných pnoucích letniček a vybere si určitě každý

4. Tunbergie křídlatá (Tunbergia alata)

Tunbergie křídlatá (Tunbergia alata) – African Sunset rozšiřuje sortiment vyjímečné pnoucí letničky známé u nás pod názvem Černooká Zuzana. K původní žluté tak přibývá pro rok 2008 African Sunset , kde najdeme směs různobarevných žíhaných květů jejichž dominantou jsou výrazné tmavé středy. T. alata pochází z tropické Afriky.

Rostlina je ovíjivá, poměrně rychle roste a dorůstá do výšky asi 2 m. Má jednoduché listy, sytě zelené, oválné až srdčité na konci špičaté se zvlněnými okraji s jemným zoubkováním. Květy jsou v pastelových barvách. S výrazným tmavě hnědým středem. Právě pro své nápadné květy byla pojmenována jako černooká Zuzana.

Pro pěstování volíme dostatečně slunné stanoviště a vláhy, dobrou zahradnickou zeminu a vápník.

Rostliny se množí nejčastěji semeny. Množení je možné i pomocí řízků , pokud rostlinu uchováme přes zimu ve studené ale světlé místnosti, při teplotě 5-10C. Řízky se pak odebírají v průběhu února.

Řízkované rostliny se vyznačují časným nástupem květů na rozdíl od výsevů.

Zuzana se využívá do letničkových i trvalkových záhonů na lehké konstrukce z proutí , drátů nebo bambusových tyček. Výborně se uplatní při osázení přenosných nádob na balkonech, terasách či schodištích. Podmínkou je pouze vhodně umístěná konstrukce pro růst rostliny do výšky.Výhodou pěstování této rostliny nejsou pouze atraktivní květy, ale především vysoká odolnost napadení škůdci.

5. Kobea, Vilec šplhavý(Cobaea scandens)

Kobea, Vilec šplhavý(Cobaea scandens) – patří mezi nejkrásnější pnoucí letničky které se uplatní snad na všech místech, kde mají možnost doslova šplhat vzhůru . Odrůdu s modrými zvonci pro letošní sezonu doplňuje kultivar s květy sněhově bílé barvy. V domovině, kterou jsou tropické oblasti Ameriky, je to stálezelená úponkatá liána vyznačující se velmi rychlým růstem. V příznivých podmínkách dokáže vyšplhat až do výšky 5 m. Listy jsou rozdělené na 4 až 6 oválných lístků, které jsou zakončené úponky. Rostlina vykvétá nádhernými světle fialovými široce otevřenými zvonci, které jsou převislé na delších stopkách. Kvete během celého léta, nejčastěji však od červena do září v závislosti na době výsevu. Semena se vysévají ve skleníku ale i v podmínkách bytů již na sklonku zimy, v únoru nebo nanejvýše začátkem března. Předpěstované rostliny se pak vysazují na venkovní stanoviště až po zmrzlých. Pokud bychom chtěli rostlinu uchovat přes zimu je možné její namnožení pomocí stonkových řízků, ještě před příchodem prvních mrazů. Takto získané rostliny podstatně dříve kvetou a pokud se zkombinují obě barvy květů, získáme nenapodobitelnou atraktivní kvetoucí stěnu.

Vilec je ideální na balkony do květináčů. Korýtek, na popnutí treláží, plotů ale i na vertikální konstrukce do letňáčkových záhonů.Úponky jsou schopné uchytávat se i na hrubší omítku. Ze škůdců, kteří napadají během vegetačního období vilec patří mšice, molice a červci.

6. Mina (Quamoclit) lobata – Mina (Quamoklit laločnatý)

Mina (Quamoclit) lobata – Mina (Quamoklit laločnatý) Mina je u nás poměrně málo známá popínavá rostlina. Tato v původní vlasti, kterou je Jižní Mexiko, ovíjivá trvalka , je u nás pěstována jako letnička, která se dokáže vyšplhat 5-6m vysoko. Má zajímavé, trojlaločnaté, u báze srdčité listy.Rychle roste a poměrně brzy vytváří hustý zapojený porost na pergolách a plotech a neměla by chybět reprezentativních okrasných plochách.

Květenství se výrazně liší od jiných zvonkovitých rostlin. Květy vyrůstají ve větvených, až 40 cm dlouhých jednostranných květenstvích. Poupata jsou sytě červená, před rozkvětem se zbarvují do oranžova a po otevření jsou květy krémově žluté. Žluté tyčinky vyčnívají ven mírně zakřivené a jsou asi 2x tak dlouhé než koruna.. Rostlina vykvétá od července a kvete nepřetržitě do září. Pro pěstování vyžaduje kvalitní hlinito- písčitý substrát a slunné stanoviště, bez průvanu. Vyžaduje pravidelnou zálivku, především v období sucha a pravidelné přihnojení , nejlépe jedenkrát týdně, plným hnojivem.

Pro dosažení potřebné výšky potřebuje oporu.

Foto autorka textu.