ÚPOLÍN ROZZÁŘÍ ZAHRADU

Upolíny jsou vytrvalé byliny s přímými, až 60 cm vysokými lodyhami. Tmavozelené listy jsou hluboce třikrát až pětkrát dlanitě dělené s úkrojky trojčetnými a opět hluboce zubatými. Dolejší listy mají dlouhé, hořejší kratší řapíky. Nejhořejší listy jsou přisedlé. Květy jsou nápadně kulovité, velké - mají až 3 cm v průměru - a leskle zlatožluté. Kališní lístky jsou také žluté a někdy trochu nazelenalé. Kulovitě uzavřený květ chrání svoje hojné tyčinky a pestíky před deštěm. Plody jsou podlouhlé měchýřky s malým zobánkem a četnými černými semeny. Kvete od května do června. Roste na vlhkých podhorských loukách. Jeho původní rozšíření bylo na lukách nad stromovou hranicí v horách. Dnes je rozšířen od pahorkatiny až do horských poloh v horách téměř celé Evropy. Rostlina obsahuje jedovatý protoanemonin a může způsobit otravu dobytka, je-li zkrmován zasyrova. Sušením jedovatost mizí. V zahrádkách se často pěstují různé kulturní formy. Upolíny (Trollius) jsou nízké až polovysoké trvalky. Z botanických druhů se nejčastěji u nás vyskytuje upolín evropský (Trollius europaeus) s citronově žlutými kulovitými květy. Jednotlivé květy žluté a oranžové barvy vyrůstají na koncích stonků nebo v paždí listů. Dalším domácím druhem je upolín nejvyšší (Trollius altissimus), který patří v ČR k ohroženým rostlinám. Upolín čínský (Trollius chinensis) dosahuje do výšky 70 až 90 cm, někdy přesáhne dokonce 120 cm. Kvete v červenci až srpnu. Původem je v severní Číně. Z Asie pochází také další významný druh vysoký mezi 20 a 80 cm upolín asijský (Trollius asiaticus) s oranžovými květy. Zahradní odrůdy jsou hybridy mezi upolínem evropským, asijským a čínským s více či méně výraznými znaky po některém z rodičů. Nejčastěji se pěstují odrůdy s plnými květy v různých odstínech žluté a oranžové barvy, které kvetou od května do června. Protože jsou si dosti podobné, najít skutečně správnou odrůdu bývá mnohdy velmi těžké. Rozmnožování upolínů je možné vegetativně nebo semenem. Vegetativně se množí odrůdy zejména v dubnu až červnu. Nejčastěji se k této metodě používají části starších rostlin po odkvětu, kdy obrůstají. Výsev semen při generativním rozmnožování by měl nastat ihned po jejich sběru, jelikož později už budou vyžadovat speciální ošetření a navíc velmi rychle ztrácejí klíčivost. U staršího osiva bude nutné ošetření semen chladem. Upolínům se nejlépe zavděčíte kyprou hlinitopísčitou půdou s vyšším obsahem humusu. Jsou dosti náročné na vyšší půdní vlhkost. Sucho jim vyloženě nesvědčí, spíše snesou přemokření. Daří se jim na slunci i v polostínu. Obvykle se vysazují na vzdálenost kolem 40 cm. Během růstu nevyžadují žádné speciální zásahy. Velmi dobře se budou vyjímat na zahradě, zvláště jako výsadba poblíž jezírek anebo jiných vodních ploch. Snad nejlépe vyniknou ve výsadbě s odrůdami kosatce sibiřského. Kombinovat je můžeme i se srdcovkami, kakosty, bohyškami anebo čechravou. Velmi efektně působí i jako řezané květy v nejrůznějších aranžích, a to v kombinaci s jinými kontrastními barvami. Pro tyto účely je potřeba je řezat v době, kdy jejich květy jsou polootevřené až mírně rozvité. Je nutné je vložit ihned do vázy, jinak velmi brzy uvadnou.