ZAOSTŘENO NA PŘÍKOPY

Česká krajina je krásná a specifická. Různorodá a proměnlivá, nenajdeme v ní tolik řádu a úpravnosti, jako u kolegů v Německu nebo ve Švýcarsku. Živě zelené, pokosené nebo pravidelně spásané louky a malebné kopečky jsou v naší krajině vzácností. Pole se střídají spolu s loukami a lesy, malebnost české krajině dodávají i četné remízky, v zahraničí ne tolik typické. Louky mnohdy sečené pouze 2x do roka dodávají jakési kouzlo nespoutanosti a volnosti. Co je takév Čechách unikátní, je naprostá absence plotů. Kdekoli zastavíte cestou autem nebo kolem, můžete se volně projít, ne tak je tomu třeba v Holandsku. Nizozemí je placka a pole a pastviny jsou ve velké převaze nad lesy. Po Holandsku jsem o minulých prázdninách cestovala na kole a neumíte si předsatavit, jak je to obtížné, když se vám chce na příklad na toaletu a všude kolem silnic a cyklostezek je natažen ostnatý nebo elektrický ohradník. Do nepříjemné situace se také můžete dostat, pokud všas nenajdete kemp na přenocování. Šance najít místo k přenocování pod širákem je velmi mizivá. Tento jev však není rize evropský, ale v podstatě s tím samým jsem se setkala i na Novém Zélandu. Zastavit někde auto a vydat se fotit do louky je stejná utopie jako v Holandsku. Tento jev je samozřejmě podmíněn chovem dobytka a ovcí, ale teprve pokud vycestujete na kole nebo pěšky do světa, tak vám rychle dojde, tak je v Čechách vše jednodušší.

Trošku jsem nakousla Nový Zéland a nedá mi, nepozastavit se zde chvilku déle. Nový Zéland a zejména Jižní ostrov je divočina, stálých obyvatel je pomálu ( na oba ostovy připadají jen 4 miliony trvalých obyvatel) a mnohdy není uměním celý den nepotkat nikoho. Cestovala jsem sama, a když opominu užasnou scenerii krajiny, téměř všude mě uchvacovali příkopy. Byla jsem zde celé léto, a na obou ostrovech, stále bylo na co se koukat. Ano mají zde sice všude ostnaté dráty, ale za tu podívanou před nimi, bych jim to i odpustila. Od listopadu do dubna je na co se koukat...(zní to srandovně, ale stačí si to jen přehodit a vyjdou nám české a evropské ekvivalenty, tj. řekněme od českého května do začátku října). Na severním ostrově jsem byla doslova šokovaná, protože příkop zde vypadal, jako nejkrásnější záhon.

Znáte Agapanthus ( kalokvět)

Modře a bíle kvetoucí vytrvalé byliny, kolem metru a půl výšky. Jak ve stínu, tak v nemilosrdném úpalu kvetly v nezavlažovaném a neobdělávaném příkopu po dobu delší než tři měsíce! U nás se jedná o vzácnost, kdo agapanthus má, tak si ho hýčká.

JAK SE O NĚJ POSTARAT DOMA

Krása rozkvetlých modrých příkopů musí inspirovat každého a není téměř možné, aby tato nádherná květina ve vás nevzbudila touhu začít s jejím pěstováním. Pokud dodržíme několik podmínek, není to zase tak obtížné. Podmínky České republiky a Nového Zélandu nejsou stejné, klima je zde vlhčí a kromě horských oblastí, je I zima mírnější a mnohde I bezmrazá. Agapantus se v našich podmínkách nejlépe vyplatí pěstovat v nádobách, které na zimu přenášíme do bezmrazé ale světlé místnosti s teplotou 1-8°C. Během vegetace je dobře zaléváme a 1x za 14 dní přihnojejeme rozpustným hnojivem. Jejich krása nejlépe vynikne na terasách a balkonech nebo jako dekorace u vstupních dveří vašeho domu. Rostliny přeazujeme, až tehdy,je-li substrát úplně prokořeněn, tj po 2-3 letech. Protože pěstební prostor je v nádobě omezený, musí I zemina být kvalitní a živná.

imu pěkně domů, protože by mohl zmrznout...přála bych tu podívanou každému.

Možná bližší naž Agapanthus vám bude Crocosmia (česky montbrécie nebo krokosmie). Tyto něžné zvonečky s ohnivě červenou barvou začaly vykvétat asi 14 dní po Agapanthusu. Našla jsem je na obou ostrovech a místy byly příkopy úplně rudé. Když si vzpomenu jak moje babička opatrovala pár mombrecií, které jsme měly na záhonku a stejně ne vždy přežily zimu splehlivě. Ta by koukala!

A do třetice…znáte povíjnici (Ipomea)? Tato krásná, pestře kvetoucí popínavá letnička se u nás s oblibou využívá na pergoly nebo ploty… A na Novém Zélandu?

V jednom místě se podél silnice tyčila skála – celá skála všetně dlouhého kusu příkopu byla porostlá povíjnicí, které právě byla ve svém nejlepším květu Člověk měl co dělat, aby se nevyboural. Někdy je sledování takových krás za jízdy I trochu nebezpečné.

JAK MÍT PĚKNÝ PŘÍKOP I DOMA

Ano i české příkopy mohou být hezké, ale jejich něžný půvab lahodí našemu oku většinou pouze v odbobí května a června, kdy zde kvetou kopretiny zvonky a luční kohoutky. Tato krása je bohužel o poznání kratší. Co udělat proto aby i český příkop vypadal dobře?

Samozřejmě nemá smysl sem sázet krokosmie nebo agapanthus, ale pokud vyjdeme z toho, čemu se okolo naší chalupy nebo domu dobře daří, není to krok vedle. U novostaveb a domků v satelitních městech jakési šlechtění příkopů nemá cenu, protože, tam ani žádné nejsou. Ale pokud máte chatu nebo bydlíte na venkově, není od věci se nad tím zamyslet. Semínka planě rostoucích květin není těžké koupit, a pokud máme v okolí kopretinovou louku, proč nepodpořit tuto květinovou nádheru ještě v příkopu.

Na jaře stačí půdu trochu připravit - to znamená odstranit traviny a vysít semínka. Není nutné zrýt celý záhon . Stačí s I vybrat několik míst – 10,15…, ale to záleží na vás a pouze zde vyrýt drn a do jamky přidat trošku lepší zeminy. Není to podmínka, ale proč květinkám trochu nepomoci. Příkop osíváme zjara, zhruba v březnu, kdy je okolní tráva nízká. Pokud se k výsevu dostaneme později, je dobré okolní travní porost posekat .

Zpočátku se vyplatí příkop zalévat, ale to platí jen do doby, než rostliny vzejdou. A co je ještě důležité? Sekat a to minimálně 2-3x ročně, první seč by měla být po odkvětu příkopové zahrádky. Jedině tak mohou květiny dobře prospívat a okolní tráva je neumoří.