ROZRAZIL DO KAŽDÉ ZAHRADY

Rozrazil asi většina z nás zná v jeho plané formě. Rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys) má květy v nebesky modré barvě a roste na většině luk a mezí. Objevíme ho i u cest, roste na suchu, na slunci i v polostínu. Tento druh rozrazilu může mít vzácně i bílé květy a pokud takovou rostlinku najdeme, měli bychom si, stejně jako v případě čtyřlístku, něco přát, pouze s tím rozdílem, že bělokvětý rozrazil netrháme.

K rozrazilu se ale váže ještě jeden zvyk. Rozšířený lidový název je bouřka a pokud prý rostlinku utrhnete, přižene se bouřka s hromy a blesky s jistotou v krátké době.

Rozrazil lékařský (Veronica officinalis) je podobný předchozímu druhu, najdeme jej také volně v přírodě, v minulosti patřil k běžným léčivým rostlinám. Používala se hlavně kvetoucí nať v čerstvém i sušeném stavu. Odvar se pil při kašli, onemocnění průdušek, astmatu a při zánětech močového měchýře.

Méně známá je skutečnost, že celá řada rozrazilů patří mezi nádherné skalničky. Říká se o nich, že mají krásnější barvu než pomněnky a jsou také cennější. Kvetou delší dobu a jsou vcelku nenáročné na pěstování. K ověřeným druhům patří rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata). Vytváří husté nízké koberce, které se rychle rozrůstají. Kvete velmi bohatě, tak že stonky nejsou téměř vidět. Základní barvou je blankytně modrá, ale najdeme i variety a kultivary s květy růžovými, bílými, světle modrými či modrobílými. Nízké rozrazily se nejlépe hodí do skalek do společenství podobně rostoucích skalniček. Dobře se kombinují s plamenkami (Phlox), zvonky (Campanula) a karafiáty (Dianthus).

Úplně největším hitem a téměř módním trendem jsou pak vysoké vytrvalé rozrazily, které se hodí naprosto všude – do smíšených záhonů s ostatními trvalkami, výborně vypadají spolu s dřevinami, růžemi i v solitérním záhonu. Druhy jako takové nejsou žádnou novinkou, ale vyšlechtila se celá řada nádherných kultivarů, které nabízejí bohaté kvetení, odolnost, kompaktní tvar a barevné variace.

Pro rozrazil je typická modrá a modrofialová barva, ale najdeme mnohé kultivary a hybridy, které jsou i růžové, či bílé. Právě bílé vysoké druhy se těší velké oblibě a do výsadeb se zařazují ještě častěji než zbarvené variety. Rozrazily dodají záhonům opravdový punc léta. Kvetou bohatě od začátku prázdnin do září.

Všechny preferují světlé, případně lehce zastíněné místo. Celodenní úpal jim příliš nesvědčí. Půda by měla být hlinitopísčitá, propustná. Občasné přihnojení nebo dodání kvalitního kompostu rostliny přivítají, ale častější hnojení spíše škodí. Níže uvedené druhy rozrazilů jsou mrazuvzdorné a nepotřebují žádnou zimní ochranu. Výjimku mohou tvořit méně rozšířené skalkové druhy, které v případě tuhých zim bez sněhové pokrývky, přikryjeme chvojím.

Čas od času je potřeba rostliny zmladit. Na jaře nebo na podzim rostliny vyryjeme a trs rozdělíme na několik mladých a vitálních částí. Poté můžeme zasadit na stejné místo nebo přesadit na nové stanoviště na zahradě.

Druhy

Rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia) je okolo 1,1 m vysoký Vytváří přízemní růžice dlouhých listů, ze kterých vyrážejí lodyhy s dlouhými nachově modrými hrozny květů. Krásnými bílými květy se pak pyšní Veronica longifolia schneeriesin.

Rozrazil klasnatý (Veronica spicata) je o něco nižší než předchozí druh. Dorůstá maximálně do 60 cm. Květy také tvoří dlouhé hrozny, barva je modrofialová.

Zajímavý druh je Veronica virginica /syn. Veronicastrum virginicum/, který dorůstá výšky jednoho metru a jeho květy jsou růžové nebo modrofialové.

Mezi pěkné hybridy patří Veronica 'Red Fox' v karmínové barvě a 'Crater Lake Blue' a Veronica ‘Sunny Border Blue’v modrofialové.