Znáte ji z Receptáře prima nápadů, rozhovor s Danielou Duškovou

Danielo, vždy když se dívám na videa Receptáře kde vystupuje vaše maminka a vzápětí vy, napadá mne, že jablko zdánlivě nepadlo daleko od stromu, ale připadá mi, že je poněkud jiné odrůdy. Zatímco paní Ludmila Dušková je rozený praktik a není výjimkou, že ji vidíme jak popadne rýč a demonstruje názorně „ jak na to“, ve vašem případě si nelze nevšimnout, že tíhnete k tomu, dívat se na věci i rostliny často jako na věci spíše krásné, než užitečné. Vidíte to nějak podobně ?

Možná to bude z části tím, že já vystudovala zahradnické inženýrství, se zaměřením na zahradní tvorbu. Mám tedy blíž k reportážím zaměřeným na okrasný sortiment. Moje maminka má zase nepochybně blíže k zelinářství, ovocnářství a ochraně rostlin.

Nicméně „rýpat se v hlíně“ Vám prokazatelně nevadí.

V hlíně se naopak hrabu moc ráda, je to úžasný relax. Sice někdy dřina, ale hlava si odpočine.

Jak jste se vlastně dostala k vystupování v Receptáři prima nápadů ? Byl nějaký přísný casting u pana dr. Podlahy ?

Od mé první produkce již uplynulo hodně času. Bylo to ještě v dobách mých studií na Střední zahradnické škole, když zaujal jeden z mých prvních realizovaných projektů. Byla to zahrádka, v centru Prahy, kousek od Karlových lázní. Místo dvorečku plného popelnic a doprovodného nepořádku, vznikla kouzelná zahrádka s posezením a fontánkou. Druhová skladba použité zeleně musela být vybrána s ohledem na omezený prostor pro kořeny a absenci slunečních paprsků.

Zajímavou film Star v Receptáři je také váš ovčák Amir. Stojíte také za kamerou, pokud vystupuje bez vás a dáváte mu pokyny kdy si má lehnout a kdy se rozumně dívat na vystupující, jako se to dělá u velkého filmu ?

Amir je profesionál. Do studia s ním nechodím. Většinou jej u mě někdo vyzvedne a do studia odveze. Podle daného scénáře již hraje samostatně 

Diváci Receptáře vás znají jako partnerku moderátorů pořadu, která zasvěceně vypráví o nejrůznějších finesách ze světa rostlin. Pozorný návštěvník www.telereceptar.cz již také jistě četl vaše články na podobná témata. Co vás baví ze všeho toho nejvíc ?

Všechno co se týká světa rostlin mě zajímá. Nemusí to být jen zahrada, ale i „plané“ původní druhy, které můžeme najít kolem sebe. Fascinuje mě flora, kterou můžeme pozorovat v různých koutech světa.

Před cca 12 lety mě učarovala také fotografie Někdy ale až s podivem zjišťuji, jak blízko si mohou oba světy – fotografický a ten zelený, být. Kompozice, světlo, barvy, linie…

A jak jste se vlastně k fotografování dostala ? Pamatujete si ještě na své první fotografie ?

Zahrada a focení jsou u mě opravdu spojené nádoby. Na začátku mých VŠ studií, bylo mým snem vytvořit vlastní fotografický atlas rostlin, protože všechny obrázkové publikace, které se mi tehdy dostaly do ruky, byly pro mě „nedostačující“. Navíc, jsem se často dostala na zajímavá místa, kde by nebylo o materiál nouze.

Rodinný kompakt plný písku z letního Chorvatska moje plány příliš nepodporoval, a tak jsem se vydala na nákup hodnotnější fototechniky. Stačil jediný den s novým foťákem a už jsem ho nepustila z ruky. Prvními objekty byly kvetoucí skalničky na chatě a první pokusy o makrofotografii.

A co dnes fotografujete nejraději, je to dokument, portrétní nebo krajinná fotografie?

Fotografovat krajinu je pro mě skutečným požitkem. Vypnu a můžu se soustředit jen na to, co fotím. Krajina je úžasná modelka. Je tvárná, překvapující, můžete jí fotit hodiny a neomrzí ji to. Pokud mám možnost, vyrážím fotit na nějaké vysněné místo. Naposledy to byl podzim v USA a nejsevernější výběžky Norska. V plánu mám Atacama desert v Chile, Altiplano v Bolívii a oblast Patagonie.

Úžasná práce je i s lidským modelem. Je to jiné než fotit krajinu. Lidé jsou někdy velmi ostýchaví a nejistí, fotograf je znervózní podobně jako zubař. Při práci mi jde i o to, aby si model focení užil, aby ho to bavilo. Velké zadostiučinění, mi přináší radost portrétovaných z výsledných snímků.

Je podle vás těžší pracovat s modelem dětským, zvířecím, a nebo s dospělým člověkem ?

Je to velmi individuální. Záleží na charakteru a personalitě. Pravda je možná ta, že v případě pejsků, hraje jistou roli i jejich poslušnost.

Máte mezi českými, nebo světovými fotografy některého zvlášť oblíbeného ?

Nemám vzor. Obdivuje například práce Ansela Adamse, Josefa Sudka. Ze současných mladých fotografů je to jistě Stanislav Petera, který na poli módní a reklamní fotografie a fotografické postprodukce předvádí perfektní práci na světové úrovni.

Na jaké výstavě výtvarné, nebo fotografické jste byla naposledy ?

Výstavy trochu zanedbávám, naposledy jsem viděla Frame 011 v Leica Galery a před týdnem výstavu orchidejí, kterou nemohu žádný rok vynechat  Chystám se na Czech Grand Design a pak na proslulou výstavu THE HUMAN BODY, kterou jsem ještě neviděla. Určitě to bude nesmírně zajímavé.

Jakou knížku teď čtete ?

„The Girl with the Dragon Tattoo“ - anglická verze knihy a filmu „Muži, kteří nenávidí ženy“.

Tento dost reklamě „profláknutý“ film jsem viděla naposledy v kině. Zajímalo mě, jak se tištěná verze bude lišit od filmové adaptace a musím uznat, že je to snad první případ, kdy jde film téměř ve šlépějích knihy. Zřejmě na tom bude mít podíl i to, že styl, ve kterém Stieg Larsson napsal knihu, je již téměř jako hotový scénář.

A jakou posloucháte nejraději hudbu ?

Hudbu poslouchá občas, nárazově, když cítím, že ji potřebuji. Není to úplně často, ale pokud to na mě přijde, poslouchám nonstop. Nikdy se mi neomrzí Nick Cave - starší songy. Mám ráda klasiku, Tchaikovsky, Vivaldi... Je to ta nejlepší hudba.

Děkuji za rozhovor

.

Více o Daniele Duškové a její práci také na www.praha-fotografka.cz

.