INSPIRACE USA, POUŠTNÍ ZAHRADY

Krajina spojených států amerických je již vzhledem k rozloze země nesmírně různorodá.

Lze zde zhlédnout stepi, impozantní sekvojovcové pralesy i pouště. Návštěvníky láká zejména americký jihozápad, který nabízí velkou řadu úchvatných národních parků. Jmenujme třeba Death Valley, Monument Valley, Bryce Canyon, Zion park, Joshua Tree national park. Krajinu Nevady, Utahu, Arizony a Kalifornie pokrývají ve větší či menší míře rozlehlé pouště a polopouště, které mohou být tvořeny pískem, štěrkem, kameny či skalisky.

Ale i v těchto místech, která by se na první pohled mohla zdát bez života, nalezneme fantastické rostliny, které jsou adaptovány na drsné podmínky. Rostou zde a kvetou, některé jsou letničkami, ale najdeme zde i zástupce velmi dlouhověkých druhů.

Obecně vzato, v pouštích převládají efemery (životní cyklus trvá jen několik týdnů) a rostliny jednoleté. V každém čtverečním metru pouště jsou obsaženy tisíce semen různých rostlin, které vyklíčí po období dešťů. Některé dokážou vyklíčit, vykvést a nést plody během dvou až tří týdnů. Před tím, než semena vyklíčí, je potřeba opravdu vydatný příval deště, který půdu řádně zavlaží. Semena mnohdy čekají v písku i řadu let, než optimální podmínky nastanou. Vidět ale poušť v květu je podívaná na celý život. Holý a pustý písek se jako mávnutím kouzelného proutku změní v pestrobarevné koberce. Dojem umocňují uschlá torza kmenů stromů a velké kaktusy, které sem tam prorůstají mezi květinami.

Co na poušti uvidíme

Z vytrvalých dřevin se velmi často setkáme s jalovcem kalifornským (Juniperus californica), který v podobě nižších keříků vyrůstá z písku či mezi skalisky. Malebně pokroucené větve, a z části žárem vybělené mrtvé dřevo mu dodávají punc dlouhověkosti a odolnosti v boji s pouštními podmínkami. Nejběžnějším keřem Mohavské pouště je kreosote (Larrea tridentata). Po dešti uvolňuje zvláštní vůni, která je považována za typický znak této pouště. Po zimě se kreosotové keře pokryjí záplavou zářivě žlutých květů. Další běžné dřeviny představují mesquite (Prosopis), borovice (Pinus monophylla) a keřovitý dub Quercus turbinella, který je rozšířen od Mexika až po Kalifornii. Z trvalek nelze přehlédnout poloparazitickou kastileju (Castilleja), která již na dálku upoutá zářivě červenými květy. U nás jí můžeme sehnat jako trvalku v semenech, případně ji pěstovat jako jednoletě pěstovanou trvalku přes léto. Její mrazuvzdornost u nás není jistá.

Poušť je domovem i celé řady vytrvalých dračíků (Penstemon), pupalek (Oenothera calif ornica, O. deltoides), senny (Senna armata), svazenky (Phacelia tanacetifolia), encélie (Encelia farinosa), a spousty drobných skalniček, jako je astra mohavská (Aster mohavensis), turan (Erigeron concinnus), linantus (Linanthus parryae), gilie (Langloisia setosissima), Calycoseris parryi.Kolorit pouště dotvářejí i velké kaktusy (Ferrocctus, Echinocactus) a opuncie (Opuntia echinocarpa, O. colla, O. basilaris, O. ramosissima, O. echinocarpa, O. erinacea) a stepní trávy.

ZAJÍMAVOST

Častou dominantu mohavské pouště představuje juka krátkolistá (Yucca brevifolia), anglicky Joshua Tree. Je s podivem, že tento, až 20m vysoký strom bizardního tvaru je blízký příbuzný juky (Yucca filamentosa), kterou známe z našich zahrad. Příbuznost ale při bližším pohledu prozradí dlouhé tvrdé listy a květenství. Všechny druhy juk, kromě Y. glauca a Y. filamentosa, nejsou u nás mrazuvzdorné a musíme je pěstovat jen jako přenosné rostliny v květináčích. Od dubna do podzimu pěstujeme venku na terase nebo je i s nádobou zapustíme do záhonu mezi ostatní pouštní druhy, na zimu je ale musíme přenést dovnitř, plně jim postačí nevytápěný skleník, kde nemrzne, nebo zasklená lodžie

Zakládáme suchý záhon

Poušť umí uchvátit svou drsnou a zároveň něžnou krásou tak, že zatoužíte po tom, mít alespoň její kousek na své zahradě. Přání to není neřešitelné, naopak pouštní zahrady jsou velmi trendy a zvlášť ve světě se s nimi můžeme setkávat čím dál tím častěji. Klíčovými faktory, pro to, aby se dílo povedlo, jsou: výběr vhodného stanoviště, pečlivá příprava před výsadbou a výběr samotných rostlin. Tyto faktory je třeba brát jako celek a uvědomit si, že jeden bez druhého nebudou fungovat. I sebelépe zvolené druhy rostlin neporostou ve špatně připraveném pozemku.

Pro vytvoření pouštní zahrádky vyberte tu místo, kam svítí co nejvíce slunce. Velikost není nijak daná, záleží na Vás, jak velký prostor chcete suchomilným rostlinám věnovat. Může to být půlka vaší zahrady ale i malý záhon. Důležité je, aby místo bylo dobře drenážované, nejlepší bude tak jako tak drenážní vrstvu udělat. Postačí 20 cm hrubého štěrku kterou místíme na dno budoucího záhonu. Drenážní vrstva by měla být asi 40 cm pod povrchem. Na ní položíme silnější textilii, nebo netkanou černou textilii ve 2-3 vrstvách. Poté uložíme samostatnou vrstvu substrátu, který musí být velmi propustný, vždy s alkalickou nebo neutrální půdní reakcí. Komponentami substrátu bude štěrk s pískem a velmi dobře uležený kompost, v poměru 1:1.

Pouštní partie bude nejlépe vypadat v rovině,či mírně zvlněném terénu. Nikdy pro ni „uměle“ nevršíme kopec, ale kopírujeme, či lehce namodelujeme terén stávající. Jako poslední přijde ještě krycí, 5ti centimetrová vrstva, kterou může tvořit štěrk, hrubý říční písek, spolu se zvětralými kameny různých velikostí. Již při tvorbě drenáže pamatujeme na založení velkých kamenů, některé ale mohou ležet i na povrchu, stejně jako zkroucené a vyschlé kořeny nebo větve.

Při výběru rostlin se inspirujeme tím, co v poušti opravdu roste a použijme buď ty samé rostliny, nebo jejich blízké a podobné příbuzné, kterým se v našem klimatu bude dařit. Ideálními rostlinami, které zcela navodí dojem pouště a zároveň jsou mrazuvzdorné představují: agáve (Agave parryi), juka (Yucca Filamentosa a Y. glauca), druhy rodu eremurus (Eremurus), kniphofie (Kniphofia uvaria), opuncie (Opuntia), delosperma (Delosperma), keřové jalovce (Juniperus). Vytrvalý americký dračík Penstemon eatonii snese až -30 °C a pěstovat jej můžeme bez obav, tvarem květů se mu podobá i P. pinifolius, kterým můžeme výsadbu obohatit.

Výsadbu nezapomeneme doplňit o traviny, v Severní Americe jsou domácí např. moskytovka něžná (Bouteloua gracilis), jejíž květenství připomínají malé hřebínky, dále prérijní tráva Schizachyrium scoparium, určitě sem opatří i velmi známá metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa).

Pro navození dojmu „kvetoucí pouště“ vysejte v nepravidelných plochách sluncovku kalifornskou (Escholtzia californica) Pro americkou poušť je velmi typická a rostlina zde pokrývá značné rozlohy.