JAK SE LIBEREČANÉ ŠIDÍ

Každá kulturní organizace se snaží orientovat se ve složení svého návštěvnictva. Za více než dvě desetiletí svých pozorování mám již tak vycvičený odhad, že skoro najisto rozeznám návštěvníky liberecké od jiných. Jak, to - bez urážky - je jednoduché: chladně povýšené obličeje, hlava rodiny (zúčastněná zřejmě jen z principu) má mobil u ucha a předstírá svou nepostradatelnost neustále něco organizujícího podnikatele, zájem dozvědět se něco z informací o expozicích takřka nulový. Zatímco návštěvníků celkově přibývá, Liberečanům by se musely podbízet slevové "balíčky" služeb, interaktivní adrenalinové zábavy, "workshopy" zdarma navíc, nějaký ten "bonus" anebo "slevová akce". Těžko říci, čím ten kontrast zpanštělých lokálpatriotů oproti skromnějším a zájmem i respektem ke kvalitě expozic se vyznačujícím přespolním vznikl. Mám na to svou teorii, ale přece se nenechám na objednávku zmlátit neznámým surovcem, odvolat pod trapnou záminkou z funkce přes něčí vlivnou známost, anebo zažalovat u soudu pro nějaký hodně "závažný" podnět, že ano! V Liberci jako by pomalu vzniklo pohádkové "Půlnoční království", jako by bylo zakázáno smát se a zpívat. Obraťme list. Snad již většinu návšt ěvníků Botanické zahrady představují přátelé z Polska, rodiny, zájezdy, školní výlety, jaký přivezl dnes hned ráno autobus z Turošova. Jsou občas hluční, ale máme je moc rádi; nejsou to studené čumáky, radují se z noblesních rostlin a divů přírody, luští i české popisky, aby se něco dozvěděli. Ale komentovaný orientační plán v úvodu zahrady mluví i z polské nahrávky. Také tu uvidí pozdrav z domova, polskou odrůdu plaménku, opravdu vynikající, darovanou mým přítelem Dr. Ryszardem Nowakem, ředitelem Botanické zahrady ve Vratislavi (ve Vratislavi dlouho působil i náš vědec Jan Evangelista Purkyně).

Dnes jsem ale u informačního zařízení s plánem zahrady zastihl hosty až z Brna, samozřejmě, na rozdíl od domácích, byli usměvaví, ba veselí.      Jak  sympatické!

Foto autor textu