JAK SI PORADIT S ÚRODOU DÝNÍ A JAK JE SPRÁVNĚ SKLADOVAT, TYPY NA ZPRACOVÁNÍ
Jak si poradit s úrodou dýní, jak správně skladovat a typy na zpracovani
Na podzim, kdy už téměř všechna zelenina končí, vrcholí sklizeň lahodných tykví. Druhů je hodně, a u nás si s postupem času nacházejí stále větší oblibu. Myjí řadu skvělých vlastností, jsou nejen dobré a dají se upravit na milion způsobů, ale také se snadno pěstují, netrpí chorobami ani škůdci, a plody se po sklizni dají dlouho skladovat. Některé odrůdy tykví patří k chuťově ke zcela výjimečným potravinám. Pro svůj vysoký obsah kalorií a univerzální využití v kuchyni je lze používat jako základní potravinu srovnatelnou třeba s brambory. Dýně jsou bez nadsázky multifunkční potravinou, dužninu využijeme v kuchyni nebo ke krmení domácích zvířat, semena se suší nebo se z nich lisuje olej, z některých tykví lze vyrábět nádobky nebo je využít jako dekoraci.
Tykve pocházejí z Ameriky a patří mezi nejstarší užitkové rostliny. V Evropě zdomácněly krátce po objevení Ameriky a odtud se dostaly i do Asie. Pro lepší orientaci se tykve rozdělují do čtyř skupin - obecné, velkoplodé, muškátové a fíkolisté.
Tykev obecná ( Cucurbita pepo )
Většinou se jí říká zeleninová, protože tykvičky se sklízejí postupně, v nedozrálém stavu jako okurky. Patří sem světlé patizony s diskovitými plody, zelené a žluté cukety kyjovitého tvaru, v jejichž čele vévodí novinka odrůda Tondo di Piacenza s plody kulatými a béžové válcovité kabačka. Botanicky do této skupiny ještě patří tykve špagetové, olejné a okrasné.
Tykev špagetová má 20 až 30 cm dlouhé, vejčitě oválné plody, které váží kolem 2 kg. Pod tvrdou žlutou slupkou se skrývá jemná, nitkovitá dužnina - po uvaření se rozpadá na vlákna podobná špagetám. Pro nízký obsah kilojoulů se využívá jako dietní „těstovina“ jemné chuti.
Tykev velkoplodá ( Cucurbita maxima )
Znáte je jako dýně a jde o nejrozšířenější druh ze všech pěstovaných tykví. Na plazivých rostlinách se šlahouny až několik metrů dlouhými rostou plody, které se využívají pouze plně dozrálé. Na rozdíl od zeleninových tykví mají jemnější, sladší a barevnější dužninu i méně tvrdou slupku.
Do této skupiny patří Goliáš - velmi bujně rostoucí odrůda, plody mohou vážit až 30 kg a považuje se za nejznámější tykve vhodné na kompoty a džemy.
Atypické, ploše kulovité tvary šedozelené barvy charakterizují odrůdu Marina di Chioggia. Povrch plodu je výrazně žebrovaný a hrbolatý, pevná dužnina chutí připomíná mrkev. Hodí se pro konzervování i na přímý konzum, výborně se kanduje. Navíc zralé dýně působí velmi dekorativně.
Tykve Turbante Turco jsou ploše kulovité ála turban, s výrazným žebrováním, oranžová slupka má bílé skvrny („turban“ uprostřed plodu bývá zelený). Pevná dužnina se opět báječně konzervuje, nebo rovnou sní, a když ne, tykve poslouží pro dekoraci.
Zejména děti bude zajímat, z čeho se vyřezávají strašidelné hlavy pro podzimní svátek Halloween. Je to Gigante: hladký, jemně žebrovaný plod váží 8 až 12 kg, má lesklou, jasně oranžovou slupku. Z vydlabané dužniny uvařte třeba polévku nebo z ní připravte kompot.
Velmi vyhledávanou odrůdou tykve je odrůda Hokkaido a to především pro své výjímečné vlastnosti, snadnost pěstování a využití. Předností odrůdy je vysoký podíl dužniny k semeníku a dále vysoký obsah karotenu. Právě to ji vyneslo na jedno z předních míst pro využití ve vegetariánské kuchyni a přípravě racionální výživy. Může však být velmi zajímavým zpestřením každého jídelníčku. Kromě karotenu obsahuje i zinek – nezbytný minerál pro lidský organismus a dále dobře stravitelný polysacharid blahodárně působící na vnitřní orgány. Je tedy výborná i pro diabetiky.Hokkaidó můžeme péct, smažit i vařit, konzumovat v syrovém stavu v míchaném zeleninovém salátu , nebo připravit z ní polévku.
K atraktivním novinká patří i Hokaido zelené - zvané "Kabocha" - Hokkori a Blue Kuri. Které má úplně stejné vlastnosti jako oranžová verze.
Tykev muškátová ( Cucurbita moschata )
V tuzemském sortimentu ji zastupuje velmi raná odrůda Butternut hruškovitého tvaru světle zelené, později béžové barvy, s plody velkými 15x30 až 50 cm. Jemná masitá dužnina nabízí máslově ořechovou chuť a málo semen. Hodí se hlavně ke konzervování, ale syrové mladé plody se mohou jíst jen tak nebo se z nich připravují saláty.
Tykev fíkolistá ( Cucurbita ficifolia )
Zástupci této skupiny velmi pozdních tykví se u nás využívají jen jako podnož pro roubování okurek a melounů. Pokud na jaře koupíme roubované okurky, je podnoží právě tato tykev
Skladování tykví
Tykve jsou vyjímečné i tím, že se dají velmi dlouhou dobu skladovat a to se zachováním svých kvalit. Velmi důležitá je ale sklizeň dřív než přijde první mráz. Stačí, aby byl plod tykve vystavena jen menšímu mrazíku a jeho skladovatelnost se znatelně zkrátí. Větší mráz plod zcela zničí. Tykve se sklízejí i se stopkou. Pokud při sklizni některým plodům stopka upadne, měli bychom je sníst jako první. Většina tykví musí po sklizni několik týdnů dozrávat. Rozložíme je je venku na sluníčku nebo doma a necháme je minimálně dva týdny dozrávat. Stopka by měla být pěkně zaschlá bez známek hniloby. Pokud rozložíme dýně venku, měly by být alespoň pod střechou. Vlhká tráva ani déšť vyzrávání nesvědčí. Pokud by již hrozil mráz musíme je přenést dovnitř.
Poté co stopky pěkně zaschnou, můžeme je přenést do skladovacích prostor.
Mohou zůstat i v bytě, ale dvacet stupňů je maximum. Při manipulaci dáváme pozor na potlučení plodů a zacházíme s nimi šetrně, velké tykve se skladují v jedné vrstvě, malé můžeme naskládat na sebou. Při skladování Dýně na rozdíl od brambor, mrkve a celeru nemají rády zimní vlhkost, která je častou příčinou hnilob. Stejně jako u ostatní skladované zeleniny a ovoce je důležitá pravidelná kontrola plodů, s tím , že nahnilé kusy včas vyhodíme.
Typ: kuchyňské tykve spolu s okrasnými můžeme použít ke zkrášlení bytu a vytvořit z nich pěkně aranžmá ve starém koši nebo na větší ošatce
Recepty
Pečené dýňové lupínky
dýni typu Hokkaido nakrájíme na plátky asi 0,5 cm silné. Plech lehce potřeme rostlinným olejem nebo použijeme pečící papír. Plátky dýní rozložíme a pečeme dokud nejsou měkké asi při 160 st. Nakonec je posolíme. Chutí jsou velmi podobné hranolkům. Můžeme je jíst samotné s majonézou, tatarkou, guacamole salsou a a smetanou nebo s kečupem. Lupínky můžeme použít i jako přílohu k oblíbenému jídlu.
Dýňová polévka
Na oleji orestujeme cibulku a přidáme na kousky nakrájenou, oloupanou a semínek zbavenou dýni a nakrájenou bramboru. Krátce osmahneme, podlijeme vodou, přidáme sůl, trošku kmínu a pepř. Přiklopíme poklicí a necháme vařit, cca v polovině vaření přidáme podle chuti česnek. Až je vše měkké, odstavíme a vše rozmixujeme do krémovité konzistence. Základ polévky máme hotový. Protože polévka bude dosti hustá, přidáme trochu mléka a ještě jednou krátce povaříme. Pro milovníky lehčích variant přidáme jen trochu vody, výborná chuť je i v kombinaci se sojovým mlékem. Naopak pokud toužíte po hutnější polévce, přilijte smetanu. Na závěr nastrouháme muškátový oříšek, dosolíme a posypeme petrželkou. Polévku povýšíte na slavnostní pokrm, pokud ještě na talíři posypete povrch opraženými mandlovými lupínky.
Bramdorovo-tykvová kaše
Postup je stejný jako u klasické bramborové kaše, jen tykev, nejlépo Hokkaido nahradí polovinu nebo ¾ brambor. Brambory spolu s dýní nakrájíme na malé kousky a uvaříme v osolené vodě. Poté se scedí a nechají dobře odkapat. Na závěr se vše dobře rozmixuje a dochutí máslem, mlékem nebo smetanou.
Tykvové pyré
Je maximální lahůdkou na kterou se dá vytvořit závislost. Recept je vhodný pro
dýně typu hokkaido či jiné odrůdy jako Sweat Meat s nevodnatou ani nedřevnatějící dužninou. Muškátové tykve a cukety nejsou úplně vhodné. Tykve rozkrájíme na čtvrtky a vydlabeme semena a středová vlákna. Kusy osolíme a potřeme máslem nebo olejem. Na plech umístíme pečící papír a položíme připravené kousky. Pečeme cca 60 – 120 minut při teplotě 180 – 200 ˚C dokud celá dužnina nezměkne. Pak už stačí jen dužinu vydlabat, pokud je slupka měkká, není to potřeba a pyré je hotovo. Tykvové pyré je výborné a dá se jíst jako hlavní jídlo nebo jako příloha podobně jako bramborová kaše. Podle chuti jej lze dosolit, dopepřit nebo přidat osmaženou cibulku a česnek. Pyré je dál možné použít na mnoho způsobů, dají se z něj dělat polévky, omáčky, noky. Je možné ho i zmrazit a použít později.
Dýňové noky
600g dýňového pyré smícháme se 180g mouky, přidáme vejce, 50 g parmazánu, sůl a pepř. Vypracujeme vláčné těsto, rukama z něj vyválíme válečky , které pokrájíme na menší dílky. Vodu v hrnci přivedeme k varu a postupně vhazujeme kousky, poté co vyplavou k hladině jsou hotové a hned je vylovíme. K nokům můžeme udělat jakoukoliv oblíbenou omáčku, např rajčatovou, houbovou nebo zeleninovou. Skvělou přílohou je i salát nebo jen jednoduchá verze kdy noky posypeme nasekanými bylinkami a polijeme na másle a olivovém oleji orestovaným česnekem.