Kolovrátek

Když se řekne: „kolovrat“ každému se zatají dech a vzpomene si na dobu minulou, dobu našich babiček. Na kolovrátku se spřádají vlákna rostlinná tak i živočišná. Z těchto vláken se spředením vytvoří příze. Pevnost příze je dána délkou nitě a počtem zákrutů na určitou délkovou míru. Počet zákrutů určuje současně i měkkost příze. Spřádání je tak trochu věda, ale ne zas taková, aby se nemohla přiblížit dětem a tím uchovávat tradiční řemeslo v podvědomí u těch nejmenší. Hana Hořáková jezdí s kolovrátkem do školek a spřádá ovčí vlnu kdy ve svém představení pro nejmenší povídá o ovečce. Jaký má kožíšek, který se musí vyprat, vyčesat atd… děti jsou vtaženi do děje a vyčesávají na hřebenech (k nim přiměřeně malých) ovčí vlnu. Následně se všichni vystřídají na kolovrátku a odměnou jim je dárek v podobě upředené nitky, kterou si odnesou domů. Často probouzí zájem mezi učitelkami, které se ptají jestli se dá koupit třeba i nefunkční kolovrátek, aby si na něm děti ve školce mohly „ příst“. A o to jde, vzbudit zájem u velkých i malých a zachovat tradice, alespoň symbolicky. Jelikož k tvorbě vláken na kolovrátku pro další zpracování už by se nikdo z nás vrátit nechtěl. Přeci jenom to byla dřina.