LEVANDULE - LAVANDULA

Kdo by neznal a neměl rád levanduli? Její hvězda stále nepohasíná, znali ji naše babičky i prababičky a v modě je stále. Jakpak by ne, vždyt se bez nadsázky jedná o multifunkční trvalku. Krásná netradiční barva květů a zejména pak nezaměnitelná vůně neposlední řadě i samotný vzhled keře ji předurčily úspěch po generace.

Avšak i ona prošla rukama šlechtitelů a my si dnes můžeme vybírat nejen z několika dtuhů ale i z mnoha zajímavých kultivarů.

Nejprve si ale rekněme něco o levandulích obecně

Levandula patří do čeled Lamiaceae, což je česky kopřivovité. To znamená, že jejími blízkými příbuznými jsou kopřiva dvoudomá nebo hluchavka bílá. Známe asi 26 druhů, které pocházejí ze Středomoří a z výslunných strání Severní Ameriky. U nás patří k nejznámějším levandule lékařská ( Lavandula angustifolia ) a levandule širokolisté ( Lavandula latifolia ).

V Evropě najdeme úžasná levandulová pole například v Itálii a ve Francii a zejména pak v malebné francouzské oblasti Provence, kde se levandule pěstují ve velkém pro lékařský a farmaceutický průmysl. Léčivé složky najdeme v silicích, které jsou obsaženy v květních trichomech a jejich obsah je nejvyšší těsně před rozkvětem. Pro polní pěstování byl vyšlechtěn nový druh, který je křížencem dvouch výše jmenovaných, dostal název Lavandin a jeho obsah silic je vyšší než u původních druhů.

A jak využít levanduli pokud máte na zakrádce jen několik keříků ? Sušené květy levandule jsou přípo ideální složkou pro domácí výrobu vonných směsí Pot-pourri. Velmi pěkně také vypadají květy nasypané v okrasných lahvičkách nebo jiném dekoračním sklu. Snítky levandule zavěšené v šatníku provoní prádlo a současně odpuzují moly. Levandule má mírně sedativní a uklidnující účinky. Můžeme ji užívat při poruchách trávení nebo jako diuretetikum v podobě čaje. Použijeme jednu čajovou lžičku sušených květů na jeden hrníček.

Levandule samozřejmě není jen léčivka, ale je to také nesmírně krásná rostlina. Tradičně se používá jako doplňková rostlina k růžím. Toto spojení můžete najít v mnoha zámeckých zahradách. Dobře se vyjímá nejen jako součást trvalkového záhonu, ale také v samostatném levandulovém záhonu.

Pěstitelské podmínky

Levandule není nijak náročná, ale už její původ napovídá, co ji svědčí a co ne. Vyrovná se ze suchem i slunečním úpalem, ale nezvládne stín, trvalé mokro a jílovitou půdu. Volíme proto slunnou lokalitu a pokud půdní podmínky neodpovídající a zem je těžká a mokrá, je nezbytné udělat drenáž. Pro rostlinu vykopeme mnohem větší jámu a dno pokryjeme alespon 10ti centimetrovou vtrstvou štěrku. Zbytek vyplníme bohatší živnější zemí, nobo smícháme pěstitelský substrát napůl z se zeminou původní. Do takto připraveného místa vsadíme levanduli. Nepodceňujte toto opatření. Pokud jej neprovedete, rostlina nějakou chvíli poroste, ale zpravidla odumře po první nebo po druhé zimě.

Řez

Správné načasování řezu je zejména u levandule nesmírně důležitě. Špatně provedený řez patří spolu s nevhodnými půdními podmínkami k nejčastějším důvodům úhynu. V jakési tendenci mít zahrádku na podzim upravenou a připravenou na příchod zimy, ostříháte I odkvetlé stvoly levandule – a právě tady je ona chyba. Levanduli nikdy, ale opravdu nikdy neřežte na podzim. Řezné rány na stoncích přivádějí podzimní vlhkost a vodu ze sněhu a levandule uhnije. Z jara, zklamáni nezdarem, přičítáme vše mrazu, levandule však neumrzla, ale uhnila. Řežeme ji vždy na jaře, spolu s okrasnými travinami a růžemi. každoroční jarní řez je nutným opatřením k tomu, aby si rostlina udržela svůj kompaktní tvar a aby bohatě kvetla. Samotná technika není nijak složitá, zahradnickými nůžkami se odsaní všechny stonky a to zhruba ve výšce 10ti centimetrů.

Foto autorka textu

www.praha-fotografka.cz

Fotogalerie