PLODINY INDIÁNŮ V NAŠÍ KUCHYNI A ZAHRADĚ

Jižní a Střední Amerika je domovem mnoha druhů, které u nás již plně zdomácněly. Celá řada okrasných i jedlých rostlin, které jsou pro nás zcela typické, mé svůj původ na Novém kontinentě. Jejich introdukce do Evropy proběhla poměrně nedávno, až koncem 15. století, v našem jídelníčku ale zdomácněli natolik, že již o nich nikdo nepřemýšlí jako o exotech.

     Podívejme se na takovou kukuřici, Kolumbus ji přivezl z Nového světa v roce 1492, do Španělska, odkud se rozšířila po Evropě, do severní Afriky, na Střední Východ, do Indie a Číny. V tropických a subtropických oblastech dnes představuje nejrozšířenější obilninu. Kukuřice obsahuje obsahuje kys. listovou, draslík, vitamín B1, vlákninu, vitamín C, niacin, fosfor, Mg, Fe, vitamín B2 a B6. U nás je také velmi běžná, a její vysoká polní výměra to jen dokazuje. Část plochy je sklízena za zelena na výrobu siláže pro dobytek, část se sklízí na zrno v plné zralosti. Zralé zrno slouží pro výrobu šrotu a mouky. Výborné jsou i nedozrálé kukuřičné klasy, které se pro kuchyňské použití sklízejí ve fázi mléčného zrna. Velmi mladé, malé klasy se mohou nakládat jako okurky. Oblíbená jsou i konzervovaná nebo mražená zrna.

Z kukuřice se získává i kukuřičný olej, škrob, sirup, krupice i destiláty. Kukuřičná mouka je chutná a vhodná na celou řadu kuchyňských úprav. Navíc v dnešní době, kdy stále přibývá lidí s intolerancí lepku, představuje kukuřice, jakožto přirozeně bezlepkový druh, ideální náhradu klasických druhů obilovin /pšenice, žito, oves/, Pravou lahůdku, pak představuje kukuřice cukrová, která se dá snadno vypěstovat z přímého výsevu na zahradě.

Lahůdkou jsou mladé kukuřičné klasy, které se mohou uvařit, grilovat nebo upéct. Vyloupaná zrníčka jsou výborná pečené na másle, samostatně nebo například s hráškem. Indiáni kukuřici často upravovali pečením v ohni. Do žhavých uhlíků se vložily celé mladé klasy i s listy. Listy chránily zrnka před spálením a znečištěním. Upečená kukuřice se pak už jen oloupala.

Základem mexické kuchyně je pak od nepaměti tortilla – placka z pšeničné mouky, která je v podstatě to samé, co je pro nás chléb. Připravit se dá celkem snadno:

Potřebujeme 1 hrnek kukuřičné mouky, 3/4 hrnku vody, sůl

Postup přípravy:

Ingredience smícháme a vypracujeme na husté těsto, ze kterého hned vyvalujeme placky. Pokud se těsto lepí, pomůže mikroten.

Placky pečeme na sucho nebo smažíme na oleji.

Upečené tortilly jsou vláčné, s bublinami a s charakteristickou vůní..

     Také fazol pochází z tropických oblastí Ameriky. Do Evropy jej přivezli Španělé v 16. století. Teprve v 19. století se rozšířil natolik, že jej zaznamenaly i kuchařské knihy. Z tohoto období najdeme recepty jak s mladými lusky, tak fazolemi zralými. Dnes se pěstuje na celém světě v mnoha formách a kultivarech jako luštěnina, zelenina a okrasná rostlina. Fazol však u nás není stále úplně nejpopulárnější, pokud ale ochutnáte pár výjimečných receptů, bude na vašem stole často. Tato cenná luštěnina obsahuje značný obsahu hořčíku, draslíku, fosforu a vápníku, zinku, železa a manganu. Aminokyselinu arginin, kyselinu křemičitou a relativně vysoký obsah solí, chromu, polysachartidy a vlákninu. Z vitamínů převažují vitamíny skupiny B.

Vynikajícím mexickým pokrmem jsou pečené fazole

Potřebujeme: 215 gramů sušených fazolí, jeden bobkový list, tři lžíce rostlinného oleje, pepř, sůl.

Fazole den předem namočte do studené vody. Před přípravou se propláchnou a spolu s novou vodou a bobkovým listem uvedou do varu. Vaříme dokud nejsou měkké. Poté je scedíme a vsypeme do velké pánve se zahřátým olejem. Lehce opékáme, část fazolí můžeme rozmačkat. Jídlo má mnoho obměn, lze přidat orestovanou cibuli a česnek, papričky nebo sýr. Fazole se jedí nejčastěji s tortilami a masem

Také dýně je původem z Latinské Ameriky a způsob jejího rozšíření se neliší od předchozích druhů.

Obsahuje důležité minerální látky (železo, hořčík, draslík, sodík) a velké množství karotenu. Indiáni dýně často používali při přípravě husté polévky nebo je pekli.

Inspirací nám může být pokrm “askasta“, kdy se dýně pečou ve žhavých uhlících.

Dýně a tykve vložte do rozžhavených uhlíků ohniště nebo je můžete umístit do země do díry vystlané žhavými kameny a nechte je zde 2-3 hodiny.

Po upečení vyškrábejte lžící dužninu ze slupky do hrnce a spolu s opečenou cibulí a česnekem pořádně rozmixujte. Přidejte trochu skořice, hřebíčku a čerstvé petržele Rozdrťte hrst jader vlašských ořechů a vše řádně promíchejte. Dochuťte podle libosti mořskou solí. Posypte čerstvě loupanými oříšky z pinií a petrželí. Jíme samotné, se salátem, s tortilou nebo s masem.

Foto autorka textu