PRVNÍ HŘIBOVITÉ...

Hřib smrkový, Boletus edulis Bull. ex Fr.

...aneb kdy vlastně začíná houbařská sezona?

No jak pro koho, že? Někteří ji končí v půli října s prvními ranními mrazíky a mlhami, vytrvalejší měsíc přidají a my, celoročňáci, o nějakých koncích diskusi vůbec nevedeme...

Je všeobecně známo, že naše národní bohulibá záliba je ve společnosti pevně ukotvena a řada houbařů je i organizována v různých mykologických kroužcích a spolcích. Často se setkáváme s tradičním zvykem otevírání a hlavně zamykání lesa. Ba i klíč se nosí...Já (a mně podobní) se na podobné akce díváme s nadhledem a porozuměním, ale z představy, že bych neměl třeba v prosinci chodit pravidelně do lesa, bych se asi notně opupínkoval. Podobná praxe mi přijde poněkud vymknuta z kloubů nebo je to právě naopak?...De gustibus non est disputandum...

No a na opačném konci zamykání musí být to otevírání. Jsou houby, které zimu přežívají, ale i takové, které v zimě vzdor počasí a teplotám rostou. O nich rád píšu a mnohokrát jsem se o nich zmiňoval v předchozích článcích a úvahách.

Pro naprostou většinu houbařů je ovšem tím pravým signálem, na který dobře slyší, v nadpisu zmiňované první hřibovité. Přicházejí po jarních smržích, ohnivcích, kačenkách, podtrnkách a májovkách. I mezi naší komunitou je nález prvních "opravdických" hub ceněný a prestižní skalp. Kdysi jsem v dobrém rozmaru, když přítel Murphy spal, vymyslel takovou zajímavou floskuli o "vystupování z fronty". Obrazně vzato,všichni jsme na startu a stojíme společně v imaginární frontě na jednotlivé druhy. Kdo najde, vystupuje a zpravidla to v příspěvku na webech houbařů radostně hlásí a doloží fotkou...Být první v zemi je pak radostný vstup do sezony...

Jistě nejde o život, je to spíše taková legrace, ale mnohdy účastníky brána sveřepě a snaha o nález často výsledkem pravidelných kontrol osvědčených lokalit a tajných místeček, které si borci hlídají...Respekt k medailistům a potlesk je pak milou tečkou.

Letos byla zima mírná, jaro teplé, příroda je trochu napřed i když současné počasí ten náskok snižuje a smazává. Nalezeny byly už hřiby kováři, koloději, dubové, borové, kozáci, křemenáči, já čekám na královské, Ty mi letos zatím chybějí...Dále začínají lišky, klouzci, našel se i strakoš a samozřejmě babky. Také holubinky už mají několik svých reprezentantek za startem...Je to vše dříve než obvykle, ale příroda na kalendář nehraje, sežene-li si těch třicet razítek, začíná neprodleně stavět...

Co poradit nedočkavým? Stále totéž...Chodit do přírody, (chránit se ovšem před klíšťaty), věřit, že to vyjde. Štěstí přece přeje připraveným.

Po obvyklých mediálně prezentovaných kapitálních úlovcích je nažhavenost a nedočkavost mnohdy uvedena do stavu jakoby v lesích nebylo pro houby kam šlápnout. A to, prosím, zatím určitě není...Přesto je zájem o houby sympatickým rysem a tradice vztahu k přírodě, potažmo k houbaření, jistě milým fenomenem, na který můžeme být ve velké konkurenci hrdi...

V galerii dnes samozřejmě hřibovité, postupně hřiby smrkový, dubový, kovář, hnědý, pak nejedlý, ale krásný kříšť, klouzek modřínový a na závěr trochu přírodní poezie, která jistě nezabije..

Další houbařské články pana Zdeňka Peldy ZDE:

http://www.telereceptar.cz/Sablona-Komponenta-Katalog-Blog-DetailBloggera/Vychozi/CZ/89/3508

Článek byl napsán pro autorův blog na Aktuálně.cz a zveřejněn se souhlasem autora. Foto autor textu.