SÍROVEC ŽLUTOORANŽOVÝ NADEVŠE...

...aneb lepší řízek snad není...

Přiznám se, že s jarem mám houbařsky a kulinářsky spojeny především dvě houby a to májovky a sírovec žlutooranžový. A právě on mi vždy asociuje nenapodobitelnou vůni skvělých řízků z této charizmatické dřevokazné houby.

Sírovec žlutooranžový vyrůstá na živých i odumřelých stromech, napadá poraněné stromy, způsobuje hnilobu dřeva, jeho výskyt vede postupně k zániku stromu. Roste od konce dubna. Nejčastější dřevinou bývají ovocné stromy, švestky, třešně, jabloně, hrušně, ale také dub, buk, lípa, vrba, jasan a akát. Je to svítivě žlutooranžový, tudíž nepřehlédnutelný objekt někdy dorůstající úctyhodných rozměrů a váhy. Na jednom stromu můžeme sklidit i desítky kilogramů skvělé suroviny do kuchyně.

Proto už od dubna pozorně kontroluji potenciální naleziště, kde jsem už sírovce viděl. Sírovec je usedlý a věrný svému nucenému hostiteli, zpravidla vyrůstá i ve stejnou dobu. Zpočátku je to sírově žlutá skvrnka, připomínající montážní pěnu. Roste ovšem různě rychle, takže je třeba mít ho pod kontrolou, aby našinec neprošvihl optimální stádium ke sběru.

Důležitou informací budiž, že kvalita hmoty sírovce postupně rychle klesá, nejcennější je mladý, šťavnatý a měkký. Dobrým testem je řez nožem, pokud lehce projde, je to dobré. Občas se diskutuje, zda druh stromu má vliv na kvalitu plodnice. Má, obecně jsou kvalitnější nálezy z ovocných stromů, ale například akátu nedůvěřuji ani já...

Jak sírovec zužitkovat v kuchyni? Bezkonkurenční je úprava jako řízek, ať už přírodní, kdy "maso" krásně zoranžoví nebo v klasickém trojobalu. Chuť připomíná jemné kuřecí, je to neskutečná lahůdka a krmě hodná královských stolů a opulentních hostin.

Další pikantností je sírovec marinovaný, kdy se hotový řízek dává do marinády nebo do nálevu na kyselé houby či okurky. Téhle verze se ovšem našinec doma sotva dočká, protože řízky mizí hned z trouby...

Třetím tipem budiž sírovec na kari, kde nakyslá chuť sírovce se doplňuje s kari kořením a smetanou...

Stručný recept: Měkký a čerstvý sírovec nakrájíme na drobné kostičky a osmahneme na tuku s cibulí a česnekem. Zalijeme smetanou s trochou mouky, přidáme lžici kari a za míchání povaříme. Fantazii tvůrce jídel se ovšem žádné meze nekladou, takže můžete směle experimentovat. Každá verze bude nepochybně pochválena a kuchař oceněn zlatou vařečkou...Ještě poznamenám, že rýže bude tou nejlepší přílohou.

Zbývá popřát hodně štěstí při pátrání po sírovcích (štěstí přeje připraveným...) a dobrou volbu kulinářské úpravy. Při hledání se ovšem nekouká na zem, ale mnohem výše...

V galerii si prohlédněte různé tvary sírovce, abyste si ho dali "do woka", jak s úsměvem říkáme naučení se druhu...Na předposledním obrázku jsou nedočkaví jedlíci, kteří ani tepelnou úpravu sírovce nevyžadují...Tak zas někdy...

Článek byl napsán pro autorův blog na Aktuálně.cz a zveřejněn se souhlasem autora. Foto autor textu.