STŘEŠNÍ ZAHRADY

Střešní zahrady jsou v současné době velmi moderní a pomalu přestávají být výsadou obchodních center nebo obchodních firem.

Je však třeba si uvědomit, že střešní zahrady nejsou žádnou novinkou, jejich počátky spadají do 8 stl. před nl. Jejich nejstarším příkladem je i jeden ze sedmi divů světa-visuté zahrady královny Semiramis, které byly založeny na klenbách paláců v Babylónu. Již tehdy dovedly architekti zakládat bezpečné zavodňovací systémy, která trvale přiváděly vegetaci potřebnou vláhu. To k nám a našim západním sousedům se střešní zahrady dostaly až o mnoho a mnoho let později. Teprve od poloviny 19 století vznikly první zahrady v Berlíně, u nás se datují první střešní zahrady do počátku 20stl, jsou jimi zámek Konopiště a konírna zámku v Lipníku nad Bečvou, ta vznikla v roce 1911, má rozlohu 600m2 a výška substrátu je okolo 40cm. Postupem času začalo střešních zahrad přibývat a vzrůstající tendence pokračuje dodnes.

Ještě by bylo dobré se zmínit, že tendence osazovat střechy, byla u nás zaznamenána již ve středověku, kdy staří Čechové vysazovali na své střechy rostliny z rodu Sempervivum. Toto jednání bylo spojeno s pověrou, neboť lidé byly přesvědčení, že tato malá rostlinka umí ochránit střechu před blesky a silným větrem, odtud také její název - netřesk.

Vrátíme se ale do současnosti, kdy je na prvním místě otázka zkvalitňování životního prostředí, a to zejména ve velkých městech. Hustota domů a pozemních komunikací je mnohdy tak velká, že na zeleň není téměř místo. Právě pro tyto podmínky představují střešní zahrady ideální řešení. Střechy představují obrovskou nevyužitou plochu, kterou lze téměř ve všech případech zhodnotit. Zeleň zlepšuje klimatické podmínky ve městě-tlumí hluk, omezuje prašnost, ochlazuje a ovlhčuje své okolí, zadržuje oxid uhličitý - produkuje kyslík... Součástí zahrad může být i voda, která tyto pozitivní hodnoty ještě zvyšuje. Kromě toho střešní zahrada chrání střešní konstrukci zejména před účinky ultrafialových paprsků, před výkyvy teplot, které jsou na nechráněné střeše značné. Střešní zahrada na panelovém domě je i dobrodiní pro obyvatele horních pater, kde se v létě nedá skoro existovat, zároveň omezuje i tepelný únik v zimě. Velký význam má i pro ptactvo nebo hmyz, který v silně urbanizovaném městském prostředí marně hledá útočiště. Přímý vliv na člověka snad není třeba zdůrazňovat, co může být příjemnějšího, než se po těžkém pracovním dni jít relaxovat do své zahrady.

Střešní zahrada se dá vybudovat prakticky na jakékoliv střeše, rovné i šikmé a to i o sklonu 40°! Záleží jen na nás, pro jaký typ zahrady se rozhodneme. Samozřejmě svou roli hraje i finanční situace. Střešní zahradu nemusíme zakládat jen na nově stavěném domě. Dá se zrealizovat i na domě starším nebo třeba na střeše garáže. Pokud se rozhodneme pro úpravu na menší stavbě, kterou je třeba garáž, není stavební povolení nutné. V případě novostavby rodinného domu by se měla plánovaná realizace nahlásit na stavebním úřadě, není důvod ji zamítnout nebo nepovolit, jejím předpokladem je pouze správně provedená izolace a potřebná únosnost střechy pro daný typ zahrady. Jak v případě novostavby, tak v případě tvorby zahrady na střeše staršího domu, by měl vždy být přizván statik.

V první řadě by bylo asi dobré povědět si něco o základním dělení střešních zahrad... Budeme chtít na zahradě pobývat, ležet, opalovat se a snídat, pak musíme počítat se zahradou intenzivní- bude muset mít vybudovaný závlahový systém a vrstva substrátu bude vyšší. Osázena bude i vyššími dřevinami, musíme počítat s pochozími cestami, osvětlením, zahradním nábytkem, pergolou apod. Cena bude samozřejmě přímo úměrná našim požadavkům. Druhým typem střešních zahrad jsou zahrady extenzívní, neslouží k přímému pobytu a dají se zakládat i na 5ti cm vrstvě substrátu použité druhy jsou velmi nenáročné, jedná se většinou o netřesky nebo různé traviny, které nepotřebují závlahu ani složité ošetřování. Cena pořízení takové střechy je samozřejmě mnohem nižší.

Střešní zahrada nebo vegetační střecha i přes svůj velký význam, nemusí být jen výsadou měst. Proč si ji neudělat i na venkově? Takové střecha garáže nebo kůlny pokrytá barevnou mozaikou netřesků je rozhodně pěknější než s krytem vlnitého plechu nebo lepenky.

Střešní zahrada, aby dobře fungovala, není jen o volbě rostlin a architektonickém řešení, ale ve velké míře také o technice. I když se to nezdá, i v případě střechy 2x3m bychom se měli obrátit na odborníky. Už dávno se jako podklad střešní zahrady nepoužívá beton nebo asfalt. Aby střecha dlouho vydržela a aby bezchybně plnila svoje funkce musí být její základy položeny odborně a z kvalitních materiálů. Nelze udělat po obvodě střechy obrubník a začít vršit zeminu.

Vegetační vrstva substrátu je skoro poslední tečkou celé střešní technologie. Pod ní je skryto několik vrstev, z nichž každá má svůj přesně daný účel. Pro přehlednost bude dobré se s nimi seznámit. Vrstvou číslo jedna a naprostým základem je hydroizolační vrstva, která chrání střechu před prosáknutím vody. Hydroizolace musí být doplněna vrstvou bránící prorůstání kořenů. Je několik materiálů, které mohou splňovat tyto požadavky. Jako hydroizolace se dají použít např. asfaltové pásy, proti prorůstání kořenů je chrání vrstva plastové folie. Při samotné realizaci se vyplatí, když nešetříme a neomezíme protikořenící vrstvu jen na místa, kde budou růst plánované rostliny.

Nad tyto dvě vrstvy musí být umístěna třetí - tou je bezpečnostní vrstva , která obě spodní chrání před mechanickým poškozením. Mohou to být ochranné textilie, desky, pásy, rohože nebo i litý asfalt.

Jako další v pořadí je drenážní vrstva, jejím úkolem je odvádět přebytečnou vodu ke střešním vtokům a nebo naopak je schopná vodu i jímat. Drenáž může být sypká-štěrk, štěrkopísek, keramzit, cihlová drť...nebo drenážní rohože, materiálem je plast, pryž, pěnový plast.

Nad drenáž se umisťuje vrstva filtrační. Tato vrstva zamezuje vyplavování jemných částic substrátu do drenáže. V současné době je pro tento účel nejčastěji používaná geotextilie.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že jednotlivých vrstev již dost, není to pravda. Přichází pátá- hydroakumulační. Její schopností je, zadržování srážkové vody. Může být tvořena hrubovláknitou rašelinou, nasáklivými pěnovými plasty, textilií pod.

Na řadu přichází pěstební substrát, v žádném případě ho nemůže představovat zemina nakopaná na poli nebo na zahradě. Musí splňovat mnoho vlastností, kterými jsou výživnost, optimální pH, sleduje se obsah vzduchu a vodní kapacita. Pro různé typy zeleně se liší i druhy substrátů. Jiný použijeme na travinatou extenzívní střechu, jiný na obytnou střešní zahradu, s vyšší zelení. Substrát by měl vždy být co nejlehčí. Ne střechy se podle nejnovějších technologií dopravuje tlakovou silou pomocí speciálních silných hadic, kterými je „nastříkáván“ na střechu. Tloušťka jednotlivých vrstev je vždy odvislá od typu výsadby a vrstvě substrátu.

Jako poslední tečka pak přichází samotný výběr a výsadba rostlin. Jednotlivé druhy volíme zejména podle toho, jakou hloubku ke kořenění jim můžeme poskytnout. Na zahrady extenzívní, kde se výška substrátu pohybuje jen okolo 5 cm, volíme nízké druhy, které odolávají suchu a větru. Nejlépe se pak osvědčily různé druhy netřesků (Sempervivum), rozchodníků (Sedum), případně mechů. Tam, kde je vrstva substrátu vyšší, okolo 15cm, lze pěstovat např. různé druhy travin, jako trsnaté kostřavy (Festuca vivipara, F. ovina), lipnice (Poa annua, P. compressa, P. bulbosa) a domácí volně rostoucí byliny, např. hvozdíky (Dianthus deltoides, Dianthus carthusianorum), mateřídoušku (Thymus serphyllum), zvonky (Campanula rotundifolia). Kompozici lze doplnit I drobnými, na jaře kvetoucími cibulovinami, vhodné jsou česneky (Allium flavum a Allium schoenoprasum).

Údržba extenzívní zahrady je snadná, stačí 2x za rok celý porost prohlédnout a odstranit zejména nežádoucí druhy rostlin, které se na střechu dostaly nafouknutím větrem nebo díky přenosu ptactvem.

V případě střešní zahrady intenzivní, kde jsou rostliny pěstovány v záhonech s vyšší mocností zeminy, máme daleko větší výběr rostlinného materiálu. Do záhonů s výškou 40 cm jsou velmi vhodné opadavé listnaté keře rodu dřišťál (Berberis), tavolník (Spiraea), mochna (Potentilla), skalník (Cotoneaster), z jehličnanů pak jalovce (Juniperus sabina, Juniperus horizontalis), tis (Taxus repandens), borovice (Pinus mugo). Výběr sortimentu trvalek není zásadně omezen.

Při vrstvě okolo 60cm si můžeme dovolit vyšší keře a méně vzrůstné stromy, jako jsou javory (Acer palmatum, Acer tataricum, Acer ginala), vrby (Salix matsudana ´Tortuosa´, Salix erythroflexuosa), Při použití vyšších dřevin, jako jsou okrasné třešně (Prunus), jabloně (Malus) a pod, se vyplatí použít k fixaci kořenů speciálního kotvícího systému, které chrání strom před vyvrácením při silném větru. Systém zajišťují odborně specializované firmy.

Údržba extenzívní zahrady se téměř neliší od údržby běžné zahrady. Součástí zahrady by měl být vždy závlahový systém, ruční zalévání tedy odpadá. Pravidelně provádíme řez uschlých nebo poškozených větví, odstraňujeme odkvetlá květenství a plevel. Nezapomínáme doplit uhynulé rostliny za nové a pravidelně přihnojovat. Z estetických důvodů je vhodné všechny záhony pokrýt vrstvou kůrového mulče.

Foto autorka textu                         www.praha-fotografka.cz